Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / SGT Paul L. Anstine II, USMC / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / SGT Paul L. Anstine II, USMC / Public Domain
Stovky mužů denně a desítky obrněných vozidel ztrácejí každý den ruské jednotky při pokusu o dobytí ukrajinské pevnosti Avdijivky v Doněcké oblasti. Učarovala jim halda hlušiny na okraji města a snaží se také obránce odříznout od zásobování. Za dílčí úspěchy platí krvavou cenu. Úřaduje především ukrajinské dělostřelectvo, které se postaralo o další spektakulární devastaci ruského konvoje i s jeho živým nákladem.
Rusové neustávají ve svých pokusech o dobytí Avdijivky. Podle deníku The Kyiv Post se jim některých místech skutečně podařilo postoupit. Zaplatili za to ovšem vysokou cenu. Podle šéfa vojenské správy města Vitalije Barabaše se nicméně Avdijivka ocitla ve velmi těžké situaci, protože ruské síly ostřelují hlavní silnici používanou k dodávkám střeliva a dalších potřeb pro ukrajinské obránce.
Ukrajina navíc apelovala na civilisty z města, aby se evakuovali. Z původních 30 tisíc obyvatel jich v Avdijivce zůstává asi 1600. „22 kilometrů silnice je neustále pod palbou, dnem i nocí. To komplikuje evakuace a dodávky pomoci. Nepřítel se ji snaží odříznout. Každý pohyb je signál k zahájení palby,“ popsal Barabaš. Ukrajinští obránci nicméně zůstávají optimističtí s tím, že taktická situace nadále hraje v jejich prospěch.
Nejviditelnější částí ruského postupu u Avdijivky je bezesporu dosažení velké vyvýšené skládky hlušiny na severovýchodě od města, která bývá často označována prostě jako Terrikon, neboli Halda. Podle Institutu pro studium války (ISW) záběry potvrzují, že části 114. motostřelecké brigády z armády okupované Doněcké oblasti postoupily právě k Terrikonu, zatímco ruské jednotky se mezitím zaměřují na postup asi 5 kilometrů severovýchodně od Avdijivky. Podle proruských zdrojů se přiblížily k železniční trati, ale silná ukrajinská dělostřelecká palba jim zabránila pozici obsadit.
Územím nikoho zůstává samotný Terrikon, v jehož okolí se koncentrovaly v posledních dnech a týdnech intenzivní boje. Ruské útočné skupiny se ho pokoušely opakovaně obsadit, nicméně také zde opakovaně útočila ukrajinská artilerie, která jim to znemožňovala. Útočníci se tedy spokojili se alespoň s tím, že na vrcholu haldy vyvěsili ruskou vlajku a vlajku samozvané Doněcké lidové republiky. Ani ta ale na místě dlouho nevydržela, protože Ukrajinci ji demontovali za pomoci svého FPV dronu.
Zdroje se shodují na tom, že význam Terrikonu je víceméně symbolický. Ukrajinci měli haldě pozorovatelské pozice, ty však již před několika dny opustili. Rusové alespoň sdíleli videa svých dronů ničících prázdná postavení. Podle webe Válka online, je ale půda na umělém návrší „hodně sypká a nehodí se pro opevněné pozice.
Neustálé pokusy ruských jednotek o obsazení Terrikonu a obklíčení Avdijivky se samozřejmě neobešly bez citelných ztrát. Jen za poslední týden Ukrajinci hlásí likvidaci více než 6000 ruských vojáků, kteří padli, byli zraněni, nebo zajati. Počty zničených tanků a vozidel jdou do stovek. I když jde jen o přibližné údaje, zůstává zřejmé, že Ruské jednotky u Avdijivky nadále masově útočí.
Výsledek jednoho z podobných pokusů, zachytilo video níže, které ukazuje drtivý útok ukrajinské artilerie na velký ruský konvoj. Zničeno bylo několik vozidel a pěchotu zdecimovala kazetová munice. Záběry ukazují ve zmatku prchající ruské vojáky, kteří měli dost štěstí a smrti prozatím unikli. Podle autora příspěvku bylo video zveřejněno v pátek.
Avdijivka je symbolem ukrajinského odporu již od roku 2014, i když nakrátko padla do rukou proruských separatistů. Nachází se 15 kilometrů od hlavního města samozvané Doněcké lidové republiky a de facto stojí v cestě Putinovu deklarovanému cíli, tedy dobytí Donbasu. Jde o průmyslové středisko, ve kterém před válkou žilo okolo 30tisíc obyvatel nyní však se v něm kromě vojáků nachází jen asi 1600 civilistů. Experti upozorňují, že nejde o Bachmut, který se v ohnisku bojů ocitl víceméně náhodou, ale o ukrajinskou pevnost, jejíž obranné prvky se budovaly de facto již od roku 2014.
