Dění v ortodoxních (pravoslavných) církvích se většinou děje mimo pozornost naprosté většiny lidí. Poslední události kolem ukrajinské ortodoxní církve ale vzbudily větší pozornost a to mimo jiné proto, že tamní vývoj je považován za neúspěch Putinova Kremlu. Co se vlastně stalo?

Když to řekneme jednou větou, ukrajinská ortodoxní církev se stala poprvé ve své historii nezávislou na moskevském patriarchátu, který úzce spolupracuje s prezidentem Vladimírem Putinem. Dokument o tom podepsal nyní konstantinopolský patriarcha, který je považován za jakousi hlavu ortodoxních věřících.

Duchovní vůdce 300 milionů pravoslavných křesťanů, patriarcha Bartoloměj, v sobotu dokument podepsal při bohoslužbě slavené společně s ukrajinským metropolitou Epifanijem v istanbulské katedrále svatého Jiří. Přítomen byl i ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Tady je třeba dovysvětlit, že s autoritou to mají ortodoxní křesťané jinak, než je tomu u římských katolíků. Zatímco v katolické církvi je za pozemskou hlavu církve považován římský biskup – papež, který má pravomoc nad celou církví i jednotlivými věřícími (takzvaná univerzální jurisdikce), v pravoslaví to tak není. Patriarcha Konstantinopole (Cařihradu, dnes Istanbulu) získal na významu, když bylo sídlo císaře přeneseno z Říma do Konstantinopole. Zatímco západní část Římské říše se zhroutila, ta východní přežila ještě tisíc let.

Na Západě převzal do jisté míry roli císaře papež, který pak soupeřil o moc a vliv s císaři středověké říše. Byly to urputné boje, kterým ale vděčíme za to, že na Západě rozlišujeme mezi mocí duchovní a světskou. Často se prolínaly, ale nebyly totožné.

Konstantinopolský patriarcha je považován za hlavu ortodoxie, ovšem nikoli jako „východní papež“, ale jako „první mezi rovnými“. Může ovšem udělovat samostatnost (autokefalii) různým místním církvím a to se nyní stalo v případě té ukrajinské.

Na synodu Ekumenického patriarchátu 9. až 11. října 2018 bylo vyhlášeno uznání samostatnosti ukrajinské ortodoxní církve. Současně se sjednotily tři dosud od rozpadu SSSR rozdělené větve ukrajinského pravoslaví a nyní bude církev nazývána Pravoslavná církev Ukrajiny. Přidalo se i několik farností, které doteď patřily pod vedení moskevského patriarchátu.

Zatímco ukrajinská vláda a prezident Petro Porošenko jsou tímto krokem velmi potěšeni, reakce Moskvy je zcela negativní. Moskevský patriarchát a pravoslavné církve srbská a polská samostatnost ukrajinské církve neuznaly a duchovní mají zakázáno se s ní stýkat. Toto rozdělení bude zřejmě pokračovat a záleží na tom, kam se postaví Rumuni, Bulhaři a řecky mluvící pravoslavní.

Religionista Ivan Štampach o pozadí konfliktu píše: „Pro Moskevský patriarchát je těžké se vzdát pravomoci nad pravoslavnými na Ukrajině mimo jiné proto, že sama ruská státnost začala v Kyjevě (Kyjevská Rus) a až později se její centrum přesunulo do Moskvy, která církevně vede jeden z takřečených nových patriarchátů, a kromě pravoslavných v Rusku obhospodařuje ruské pravoslavné komunity v bývalých zemích Sovětského svazu a exilové komunity.

Pro politickou souvislost sporu je třeba rovněž připomenout, že Kyjevský patriarchát odsuzuje anexi Krymu Ruskem a odtržení dvou území na východě Ukrajiny, tzv. lidových republik luhanské a doněcké. Svou církevní pravomoc vztahuje i na tato území. Těsnější spojení církve se státem ve východním křesťanství vede k tomu, že vzniká napětí mezi církvemi žijícími v poměrech spíše liberálních a těmi, které jsou spjaty s postsovětskými autoritativními režimy.“

Ruská pravoslavná církev je těsně spojena s Putinovým režimem. Nejde jen o to, že moskevský patriarcha je podezříván, že byl (stejně jako mnoho dalších duchovních) agentem KGB. Pravoslavná církev je také mocným ekonomickým subjektem, který otáčí při svých obchodech obrovské peníze. Pravoslaví je po krachu komunistických myšlenek spolu s nacionalismem jedním z ideových pilířů současného Ruska. Patriarcha sám Putinův režim podporuje a Putin se odvděčuje návštěvami bohoslužeb a líbáním ikon. Je to podobná symbióza jako za carského Ruska, tentokrát v 21. století.

Že se ukrajinští ortodoxní nyní osamostatnili a nelze jim v tom nějak zabránit, je pro Putina a další představitele moci ponižující. Putin a patriarcha mohou nyní bojovat proti konstantinopolskému patriarchovi a prohloubit nové rozdělení na celosvětové úrovni a ekonomická síla ruské církve jim v tom bude pomáhat. Na ostatní věřící to ale asi neudělá velký dojem, byť je to pro světové pravoslaví smutná zpráva.