Ukrajinský novinář Serhij Tomilenko FOTO: Serhij Tomilenko / se souhlasem
FOTO: Serhij Tomilenko / se souhlasem
ROZHOVOR / „Rusové dlouhodobě ignorují jakákoliv mezinárodní pravidla,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24 ukrajinský novinář Serhij Tomilenko, předseda Národního svazu novinářů Ukrajiny. Ve své práci se zaměřuje na problematiku lidských práv a od roku 2022, kdy začala velká válka Ruska proti Ukrajině, se věnuje i novinářům v ruském zajetí a obraně svobody slova. Do Prahy přicestoval na pozvání Syndikátu novinářů ČR, konkrétně klubu pro Prahu a Středočeský kraj, aby informoval o ukrajinských žurnalistech a publicistech, které Rusko vězní v rozporu s mezinárodními konvencemi.
Rusko během války uvěznilo řadu ukrajinských novinářů. Zachází s nimi podle mezinárodních konvencí?
V současnosti je ve věznicích v Rusku a na okupovaných územích Ukrajiny zadržováno 28 ukrajinských novinářů. V rozporu s mezinárodními konvencemi je ruské úřady izolují, znemožňují jim kontakt s rodinami a ukrajinskými orgány, postrádají jakoukoliv právní či lékařskou pomoc. Patří k nim například čtyřiašedesátiletá Iryna Levčenko, veteránka ukrajinské investigativní žurnalistiky, s níž se znám osobně.
V květnu 2023 byla Rusy zajata v okupovaném Melitopolu v Záporožské oblasti spolu se svým manželem Oleksandrem. Ten byl po roce a čtyřech měsících propuštěn, ale Iryna nikoliv. Neustále byla přesouvána mezi věznicemi na Ruskem okupovaných územích, nejprve do Doněcku, pak do Mariupolu a zpátky do Melitopolu, následně do Simferopolu na Krymu.
V červnu byla údajně přesunuta do Krasnodaru přímo v Rusku. Podle dostupných informací dosud proti ní nebylo nebylo vzneseno žádné obvinění, ale je jí vyhrožováno, že dostane 17 let. Ve vazbě je držena bez světla a elektřiny, trpí nedostatkem potravy a hygienických potřeb. Teprve nedávno jí byl dovolen sporadický kontakt s rodinou, který je však Rusy přísně cenzurovaný. Mnoho nám toho říct nemůže.
Co by mohla pro vězněné ukrajinské novináře udělat česká a evropská diplomacie nebo evropská novinářská komunita?
Myslím, že je třeba v evropských médiích více vyprávět konkrétní příběhy jednotlivých vězněných novinářů. To je velmi důležité i pro jejich rodiny, aby věděly, že se na ně nezapomnělo. Připomněl bych například ukrajinského novináře Narimana Dželala, který je krymskotatarského původu. V roce 2021 byl zatčen v okupovaném Simferopolu ruskými orgány a následně odsouzen na 17 let vězení za údajnou sabotáž. Díky silnému tlaku mezinárodní novinářské obce a zahraničních diplomatů ho Rusové nakonec v rámci výměny válečných zajatců roku 2024 propustili.
Dnes Dželal působí jako ukrajinský velvyslanec v turecké Ankaře, ale původně měl zůstat v ruském kriminále až do roku 2038. Také je třeba podporovat rodiny novinářů, ať už jde o finanční příspěvky nebo léky, je nutné tlačit na Rusko, aby mohli být s uvězněnými příbuznými v kontaktu. Jenže všichni dobře víme, že to není jednoduché, poněvadž Rusové dlouhodobě ignorují jakákoliv mezinárodní pravidla.
V čem je ruská propaganda stále efektivní? Co je v evropských médiích podle vás přehlíženo?
Důležitý problém představuje takzvaná „únava z Ukrajiny“, kterou Rusko v Evropě efektivně prosazuje a prohlubuje. Rusko trpělivě podporuje politické změny v jednotlivých zemích, k oslabení evropské společnosti využívá nástroje hybridní války, manipuluje místními extrémisty jako „užitečnými idioty“ a snaží se jejich prostřednictvím ničit demokracii. Přesto je skvělé, jak řada evropských vlád, různé spolky a organizace i jednotliví občané i nadále podporují Ukrajinu a pomáhají.
Rusko je Eurasie, je to prostě jiná civilizace, protože jí být chce. Ale Ukrajina se i přes své problémy hlásí k evropským hodnotám, bojuje za ně a krvácí. Rusko se snaží rozdmýchávat konflikty mezi evropskými zeměmi a Ukrajinou a my mu to někdy i usnadňujeme. Příkladem je nedávná roztržka mezi Polskem a Ukrajinou v některých historických otázkách. Mnozí Evropané ještě nepochopili, že jde o válku civilizací.
Někteří novináři používají pojmy jako „Putinova válka“ nebo „válka na Ukrajině“, přestože čelíme tradičnímu ruskému imperialismu a jde o válku Ruska proti Ukrajině. Co byste jim k tomu řekl?
Chápu, že řada novinářů to dělá proto, aby nějak oddělila „hodné Rusy“ od Putinova zločinného režimu. Jenže skutečná opozice ani odboj v Rusku už neexistují. Když v únoru 2022 došlo k agresivnímu ruskému vpádu na Ukrajinu, snažili jsme se různými kanály kontaktovat ruské novináře z rozličných médií od Moskvy až po Vladivostok, aby nějak odsoudili válku a zastali se třeba svých ukrajinských kolegů z oboru. Odpovědí bylo mlčení.
Nepomohla ani komunikace ze strany mezinárodní novinářské komunity. Nakonec byl po dlouhých diskusích ruský syndikát novinářů letos v červnu na výročním setkání v Ankaře vyloučen z Evropské federace novinářů. Naopak bylo podpořeno zakládání novinářských center solidarity na Ukrajině.
Ne, opravdu to není jen Putinova válka, která se děje „na Ukrajině“. Je to válka Ruska proti Ukrajině, přičemž i řada ruských liberálů by konečně mohla reflektovat toxické dědictví ruského imperialismu a kolonialismu. Je třeba o tom s Rusy mluvit a vést dialog. Žiji v Kyjevě a ruské bomby už zničily domy jen několik set metrů od mého domova a naší redakce. Je to válka, v níž umírají tisíce ukrajinských civilistů, obyčejných lidí, jejichž příběhy musíme jako novináři vyprávět, stejně jako osudy ukrajinských válečných hrdinů. Pro ostatní Evropany to může být varováním, ale i povzbuzením, že ruskému imperialismu lze vzdorovat.
