Ukrajinský historik a poslanec Volodymyr Vjatrovyč v Černínském paláci u pamětní desky připomínající rozpuštění Varšavské smlouvy (2025). FOTO: Ukrajinský institut / se svolením
FOTO: Ukrajinský institut / se svolením
ROZHOVOR / Trump budí na Ukrajině rozpaky, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 ukrajinský historik a opoziční poslanec Volodymyr Vjatrovyč. „Společným úkolem Evropy a Ukrajiny nyní je, abychom o vážnosti nebezpečí ze strany Ruska přesvědčili i Donalda Trumpa. Bez aktivní účasti Spojených států není porážka Ruska možná,“ říká Vjatrovyč. Zároveň varuje před naivitou, že stačí odstranit Putina, a odněkud se vynoří demokratické Rusko. Podle něj Ukrajina nyní získává Evropě čas, aby se vojensky připravila a odradila Rusko od další válečné agrese.
Jak byste popsal aktuální náladu na Ukrajině? Co způsobil „faktor Trump“?
Nad postoji USA po nástupu Trumpovy administrativy panují na Ukrajině značné rozpaky a rozčarování. Lidé očekávali rychlou změnu ve vývoji války, včetně nové ukrajinské protiofenzivy s americkou podporou. Jenže teď si většina Ukrajinců i kvůli Trumpovi naplno uvědomila, že proti Rusku si musíme pomoci sami, naději musíme klást především v sebe. Ukrajina transformuje svou ekonomiku, zavádí válečnou výrobu a chystá se na dlouhou válku s Ruskem.
Trumpova Amerika dnes stojí spíše na straně Putinova Ruska, k další výraznější americké pomoci, na niž Ukrajina čekala, zatím nedošlo. Zároveň jsme v situaci, že ačkoliv se ruské útoky proti Ukrajině v poslední době zintenzivňují, Rusko dosáhlo jen malých úspěchů a územních zisků. Rusové postupují pomalu, v podstatě kilometr po kilometru, a s ohromnými ztrátami.
Ukrajinský historik Volodymyr Vjatrovyč (*1977) pochází z haličského Lvova. V letech 2014–2019 působil jako ředitel Ukrajinského ústavu národní paměti, od roku 2019 je poslancem ukrajinského parlamentu za opoziční stranu Evropská solidarita. Je autorem řady knih, například monografie Ukrajinské 20. století vzbudila značnou pozornost a v roce 2020 vyšla také česky. Žije v Kyjevě, vykonává svou poslaneckou funkci a slouží i jako příslušník ukrajinské domobrany. Během svých cest do zahraničí burcuje zejména evropskou veřejnost, aby Evropa nenechala Ukrajinu, bránící se imperiálnímu Rusku, na holičkách.
Hodně se hovoří o míru, jenže přijetí ruských návrhů by znamenalo kapitulaci Ukrajiny…
Odhodlání Ukrajinců k obraně vlastní země i přes únavu a obrovské ztráty neustále roste. Asi nikoho nepřekvapí, že stále více Ukrajinců nenávidí Rusko za všechny ty zločiny, mrtvé vojáky a zavražděné civilisty, za všechnu bolest a děs každodenního bombardování a ostřelování Ukrajiny. I přes složitou situaci panuje všeobecná nálada, že není možné před Ruskem kapitulovat, poněvadž všichni vědí, co by se pak stalo.
Ukrajincům je dávno jasné, že ruský vůdce Putin mír vůbec nechce, jeho cílem je likvidace Ukrajiny jako suverénního státu, přičemž z Ukrajinců se mají stát Rusové. Zkrátka víme, co by pro nás znamenalo ruské vítězství. Řada evropských politiků už pochopila, že Putinovi nejde o mír, ale o zničení Ukrajiny.
Hraje se také o evropskou bezpečnost. Porážka Ukrajiny by pro Evropu znamenala katastrofu. Společným úkolem Evropy a Ukrajiny nyní je, abychom o vážnosti nebezpečí ze strany Ruska přesvědčili i Donalda Trumpa. Bez aktivní účasti Spojených států není porážka Ruska možná. Evropa na to sama nestačí. Ukrajina nyní brání nejen sebe, ale i Evropu. A získává tak Evropanům čas.
Jak v tomto směru hodnotíte nedávný summit NATO v Haagu?
Summit NATO v Haagu je hodnocen rozporuplně, ale vnímám ho jako pozitivní pro Ukrajinu. Třeba i proto, že byla potvrzena platnost 5. článku a podle všeho by v případě útoku Ruska na evropské členy aliance byl aplikován. To je dobrá zpráva i pro Ukrajinu. Považuji také za důležité, že NATO jasně označilo Rusko jako hrozbu a zároveň se dohodlo, že bude pokračovat v podpoře Ukrajiny.
To všechno je pro Ukrajince zásadní. Někteří samozřejmě čekali, že podpora pro Ukrajinu bude konkrétnější a výraznější, ale je to vyváženo faktem, že se aliance tvrdě vymezila vůči Rusku. Ukrajinci se těší i ze sebemenší sympatie a pomoci.
Ukrajinci jistě mají po tolika letech války právo na únavu…
Ano, část ukrajinské společnosti je z války unavená, to je dost pochopitelné. Někteří Ukrajinci si mysleli, že válka nebude trvat tak dlouho anebo že se Ukrajině dostane ze strany Západu ještě větší podpory. Ale po třech letech velké války Ruska proti Ukrajině se náš národ více sjednotil. Ukrajinci se brání a bojují, poněvadž vědí, že jiné východisko prostě neexistuje.
Evropa už nyní dobře ví, že Rusko je hrozbou nejen pro Ukrajinu, ale pro celý evropský kontinent.
Rusové se v rámci své propagandy snaží ve světě podporovat představu, že v globálním kontextu Ukrajina nemůže být pro USA a Západ prioritou. Ale Evropa už nyní dobře ví, že Rusko je hrozbou nejen pro Ukrajinu, ale pro celý evropský kontinent. Teď je ten čas pro Evropu, aby se také více sjednotila, vojensky zesílila a odradila Rusko od další válečné agrese.
Jak například vypadá běžný den v Kyjevě?
Zkuste si představit, že vždy kolem půlnoci je v Kyjevě vyhlášen poplach, takže lidé, kteří bydlí ve vrchních patrech výškových domů, rychle spěchají do nejbližší stanice metra, protože to je nejbezpečnější protiletecký úkryt. Poplach, během něhož Rusové město bombardují, trvá tak čtyři pět hodin. A člověk sedí a čeká v metru a pak ráno vyjde ven a zjišťuje, jestli jeho dům ještě stojí, anebo jej trefila ruská bomba. Obyvatelé Kyjeva často používají černý humor a mají takový vtip: Jestli tvůj dům dostal zásah, tak alespoň nemusíš jít do práce, pokud nikoliv, tak do práce zkrátka musíš. Ano, vlastně jsme už dost unavení, ale také jsme strašlivě rozzlobení na Rusko, a tím i motivovaní k dalšímu odporu.
Nerozčiluje vás, jak vágně na rusko-ukrajinskou válku reaguje ruská opozice?
Rád bych připomněl, že politická opozice je důležitou součástí demokratické společnosti. Sám jsem členem a poslancem parlamentní opoziční strany, a přestože žijeme ve válečném stavu, mohu kritizovat naši vládu, neboť na Ukrajině máme demokracii.
V Rusku skutečná opozice neexistuje, protože tam není demokratický systém. Rusko je totalitní stát. Proti totalitnímu režimu se lze vymezovat jedině prostřednictvím hnutí odporu, ať už ozbrojeného, anebo nenásilného, otevřeného i skrytého. Jenže v Rusku teď žádné hnutí odporu neexistuje. Představitelé takzvané „ruské opozice“ vlastně legitimizují Putinův režim, když předstírají, že může být v Rusku opozice, podporují tak zdání, že Rusko je do jisté míry ještě normální stát.
Takže nesdílíte představu, v Evropě stále rozšířenou, že pro Rusy platí jakási kolektivní nevina?
Taková představa je samozřejmě směšná, kýčovitá a tragická. Putinovi ruští odpůrci navíc předkládají západnímu světu falešnou tezi, že za válku Ruska proti Ukrajině, za všechny ty strašné válečné zločiny, je osobně odpovědný jedině Putin. To ovšem není pravda.
Představa, že se Rusko zbaví Putina, a odněkud se vynoří demokratické Rusko, je absolutně utopická a škodlivá.
Putin je zosobněním ruských imperiálních komplexů, svým způsobem je i zosobněním celé ruské společnosti. Představa, že se Rusko zbaví Putina, a odněkud se vynoří demokratické Rusko, je absolutně utopická a škodlivá. Zastírá, co je kořen zla, a tím je fakt, že většina ruské společnosti přemýšlí imperiálně.
To samotní Rusové jsou nositeli ruských imperiálních idejí. Včetně Julije Navalné a dalších „opozičníků“ a „exulantů“, kteří jsou na Západě považováni za Putinovy oponenty, ale sami používají putinskou rétoriku. Například velmi neradi hovoří o Ukrajině a nejsou ochotni ani odpovědět na otázku, čí je podle mezinárodního práva Krym.
Jak se zbavit ruské agresivity a zadržet ruský imperialismus?
Na Západě dosud málo reflektujete klíčový fakt, že Rusko samo sebe považuje za impérium, nikoliv obyčejný stát. Jeho oficiální název sice zní Ruská federace, ale federací není v žádném ohledu, jde o koloniální impérium, v němž Rusové panují nad řadou jiných národů.
Dokud se Rusko netransformuje ve skutečnou federaci, bude představovat hrozbu pro okolní svět. Jenže je to podobné jako kdysi se Sovětským svazem: málokdo si dovedl představit jeho rozpad. V hlavách západních politiků se usadila bludná myšlenka, že Rusko musí zůstat takové, jaké je. Jako historik si dovolím konstatovat, že Západ paradoxně už několikrát pomohl zachránit ruské impérium – po první i druhé světové válce, po rozpadu Sovětského svazu. Proto za jedinou dobrou strategii, která by vyřešila evropský problém s ruskou hrozbou, považuji demontáž ruského impéria na několik samostatných států.
