Ukrajinský velvyslanec: Odstraňování bolševických pomníků je otázkou bezpečnosti

Nicola Zörkler

Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis | FOTO: Nicola Zörkler

Odstranit bolševický pomník z veřejného prostranství není otázka demonstrace nezávislosti, je to v první řadě věc bezpečnosti. Přesně tak ke zděděné tisícovce soch bolševického vůdce Lenina přistoupila Ukrajina, která komunistickou ideologii vyhodnotila jako hrozbu. Ukrajinský velvyslanec v České republice Jevhen Perebyjnis, jehož země čelí šestým rokem otevřené ruské agresi, proto jen těžko skrývá rozpaky nad přehnanou starostí Čechů o to, zda a nakolik se odstraněním sochy Koněva nedotkli Ruské federace. Jak totiž upozorňuje, všichni jsme ve válce a máme společného nepřítele. 

Odstranění pomníku maršála Koněva v Praze vyvolalo až překvapivě silné reakce Kremlu. Má za sebou Ukrajina podobnou zkušenost na diplomatickém poli, když odklízela z veřejného prostoru zděděné symboly podřízenosti Moskvě? 

Ukrajina s dekomunizací bohužel poněkud zaváhala, a uskutečnila ji až během posledních pěti let. Situace u nás přitom byla daleko horší než v České republice. Měli jsme několik tisíc pomníků Lenina a dalších pomníků spojených s komunismem. Všechny jsme odstranili coby symboly ruské a komunistické hybridní války proti Ukrajině. Nebyla to otázka nějakých gest, ale především bezpečnosti.

Rusko vede proti Ukrajině různými metodami hybridní válku už po několik staletí. V 17. až 19. století to byla okupace, rusifikace, zákaz ukrajinštiny a ničení všeho, co bylo spojeno s Ukrajinou. Došlo i na krádež pojmu „Rus, kdy si Rusko přivlastnilo název obsažený v sousloví Kyjevská Rus a stejně tak si přivlastnilo i pravoslavnou ukrajinskou církev, a tak dále, a tak dále. 

Ve 20. století komunistická hybridní válka pokračovala utlačováním ukrajinských rolníků, kteří se bránili kolektivizaci, pak byla genocida uměle vyvolaným hladomorem na Ukrajině. Jen za komunistického režimu zahynulo 10 až 15 milionů Ukrajinců. Mimochodem, v důsledku nacistické okupace zahynulo 9 milionů Ukrajinců. 

Když začala další ruská agrese, okupace Krymu a okupace Donbasu, uvědomili jsme si, že tohle všechno je otázka bezpečnosti, protože Rusko všem státům kolem sebe vnucuje svou verzi historie, a my nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak proti nám vede hybridní válku prostřednictvím pokřiveného výkladu dějin.       

Roman Černý

Ze stejného důvodu Ukrajina skoncovala s komunisty…

Komunisté ve volbách na podzim roku 2014 přirozenou cestou propadli a už se nedostali do parlamentu. K jejich konci přispěla i ruská invaze z jara téhož roku. Ukrajinci pochopili, že komunistické symboly a komunistická ideologie byly a zůstávají jedním z nástrojů Ruska proti dalším zemím včetně Ukrajiny. 

V roce 2015 totiž ukrajinský parlament schválil zákon o zákazu nacistické a komunistické ideologie včetně jejich symbolů. Takže červená vlajka, kladivo a srp i svatojiřská stuha jsou u nás, stejně jako hákový kříž, zakázané. Komunisté se odvolali, ale Ústavní soud před několika měsíci potvrdil, že zákon o dekomunizaci je v pořádku. Odvolací proces nicméně ještě trvá, a tak čekáme na formální tečku za touto zločinnou ideologií.   

S jakou rétorikou ruská diplomacie reagovala na ukrajinskou dekomunizaci?  

Samozřejmě, že s tím nejsou zrovna spokojení, i když tomu ne zcela rozumíme, vzhledem k tomu, že Rusko také formálně skoncovalo s komunistickou ideologií. Momentálně v Rusku panuje jakýsi divoký kapitalismus, který dokázali spojit s komunistickou ideologií. Ta stále žije, jak o tom svědčí dodnes vystavovaná mrtvola Lenina v mauzoleu v centru Moskvy, a nikdo to nechce odstranit, protože Rusko zakládá svou dnešní politiku i na tom, co se odehrávalo za komunismu. Komunistické zločiny v Rusku nikdo neodsoudil.   

Jako velvyslanec v Praze máte možnost sledovat ruské reakce na odstranění pomníku Koněva. Řekl byste, že to mírou disproporcí – k této komunální záležitosti české metropole se vyjadřoval mimo jiné už i ruský ministr obrany – snese srovnání s tím, jak reagovali ve vztahu k Ukrajině? 

Na Ukrajině máme úplně jinou situaci. Rusko proti nám vede hybridní válku podobně jako proti střední Evropě, takže platí, že všichni jsme ve válce a máme společného nepřítele, který se snaží rozbít jednotu demokratických států, NATO a EU. Rusko přitom zná bolavá místa každé ze zemí střední a východní Evropy a používá proti nim různé metody. V našem případě, na rozdíl od zemí střední Evropy, se Rusko rozhodlo zaútočit vojensky, okupuje Krym a Donbas, přičemž během posledních šesti let zabilo bezmála 14 000 Ukrajinců.  

Pokud jde o reakci na sochy, je potřeba mít na paměti, že komunistické sochy Ukrajina odstraňovala skutečně až v posledních pěti letech, tedy v době, kdy už se Rusko proti naší zemi opět uchýlilo k otevřené agresi, takže my nereagujeme až tak citlivě na ruská prohlášení ohledně toho, co smíme a co nesmíme, či jaké památníky máme nechat, protože zkrátka bojujeme proti Rusku se zbraní v ruce a nenecháme je, aby nám přikazovalo, co máme nebo nemáme dělat. 

Nakolik se Ukrajina potýká s ruskými dezinformacemi?

Ukrajina byla v roce 2014 prvním státem, proti kterému Rusko rozpoutalo plošnou informační válku. V době ruské invaze na Krym jsem byl mluvčím ministerstva zahraničních věcí a dobře si to pamatuji. Situace Ukrajiny byla o to horší, že Rusko mělo na jejím území svou velmi početnou pátou kolonu, televizní kanály a další dezinformační média, takže vojenskou agresi provázela i silná informační válka. Naučili jsme se tomu čelit, byť nemáme takové možnosti jako Rusko, které na to má miliardy dolarů. Žádné takové peníze proti tomu vyčlenit nemůžeme, ale zakázali jsme ruské sociální sítě i televizní kanály, což není porušování svobody tisku, ale obrana proti dezinformačním prostředkům Ruska typu Sputnik atd., které jsou především zbraň. 

Ruské televizní kanály jste zakázali plošně?  

Ano, zakázal je soud poté, kdy Rusko proti naší zemi zahájilo vojenskou agresi. 

Pak jste tedy zakázali i televizi Dožď, u níž zástupce ruské menšiny v Česku Alexej Kelin lituje, že tu nevysílá, což vysvětluje strachem providerů z pomsty Kremlu v případě, že by ji v Česku šířili. To ani ji nepovažujete za nezávislou?

V Rusku až na několik výjimek neexistují svobodné sdělovací prostředky. Celá řada se jich tak sice tváří, ale my víme, že 99 procent jich je kontrolováno vládou. Stejně tak v Rusku neexistuje opozice a neexistují tam ani volby – jen jakési divadlo s předem známým výsledkem. 

Celý rozhovor čtěte v Revue FORUM. Právě v prodeji, objednávejte ZDE!

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner