Ilustrační foto. FOTO: Flickr
FOTO: Flickr
Některým dámám příroda nenadělila výrazné oči, a tak dělají vše pro to, aby to bylo jinak. Jedny je zvýrazňují líčením, jiné si nechají prodloužit a zahustit řasy. Na ten druhý postup vsadila také manažerka baru z anglického Warringtonu. Dlouho nosila dlouhé umělé řasy, které měly zatraktivnit její vzhled. Staly se však také překážkou k tomu, aby včas rozpoznala varovné příznaky.
Čtyřiatřicetiletá Jenny Keepeová si bez svých dlouhých umělých řas prakticky neuměla představit svůj život. Patřily zkrátka k její dlouholeté image. Během pandemie koronaviru však trávila dlouhé dny doma, a tak si je nakonec sundala. Ten moment jí nejspíš zachránil zdraví. Při grilování si totiž její matka všimla, že má jedno oko vystouplé. Tomu Jenny zpočátku vůbec nepřikládala význam, neboť žádné jiné potíže neměla.
Když však žena krátce po rodinné grilovací sešlosti zamířila na běžné oční vyšetření, zachytil optik podezřelou změnu v zadní části jejího oka. Poté ji poslal na urgentní vyšetření do nemocnice. Jenny nakonec absolvovala magnetickou rezonanci, která bohužel odhalila nádor zvaný meningeom. Většinou je nezhoubný a vyrůstá z mozkových plen – tenkých obalů, které chrání mozek a míchu. „Byla jsem v šoku, vůbec jsem to nečekala. Bylo to opravdu děsivé,“ poznamenala žena po vyslechnutí diagnózy.
Další šok však Jenny zažila v momentu, kdy jí lékaři sdělili, že nádor mohl vyrůst kvůli dlouhodobému užívání hormonální antikoncepce s účinnou látkou zvanou medroxyprogesteron acetát (u nás známé např. jako Provera). Tuto antikoncepci užívala Jenny injekčně od svých sedmnácti do zhruba sedmadvaceti let. Nikdo ji však důrazněji neupozornil na možné riziko vzniku meningeomu při delším užívání vysokých dávek.
Tato diagnóza znamenala pro ženu jediné – čekala ji operace. Nakonec absolvovala celkem dva zákroky, během nichž se lékařům podařilo odstranit zhruba polovinu nádoru. V té době také stále brala onu osudnou antikoncepci, kterou lékař doporučil okamžitě vysadit. K stabilizaci jejího stavu pak dopomohla i následná radioterapie. Dnes Jenny stále dochází na kontroly a také na kontrolní magnetické rezonance, aby se zjistilo, zda se nádor nezvětšuje.
Závěrem svého příběhu se také Jenny svěřila, že je velmi naštvaná na lékaře, kteří ji neupozornili na možná rizika spojená s užíváním příslušné antikoncepce: „Kdyby mi někdo otevřeně řekl, že existuje spojitost mezi dlouhodobým užíváním téhle injekční antikoncepce a nádory, minimálně bych to zvážila. Štve mě, že jsem nedostala žádné upozornění.“ Dodnes také přemýšlí nad tím, co by se dělo, kdyby si své řasy nikdy nesundala – možná by si její matka nevšimla, že se s ní něco děje, nádor by rostl dál a ona by dnes byla v ohrožení života.
Jenny také otevřeně radí všem ostatním ženám, aby se o zamýšlenou antikoncepci i její rizika více zajímaly, ptaly se lékařů na všechna „ale“ a chodily na preventivní prohlídky včetně pravidelných kontrol zraku.