Zóna pro umění 8smička, Rafani FOTO: Eva Bystrianská / se souhlasem
FOTO: Eva Bystrianská / se souhlasem
KULTURA / Umělecká skupina Rafani, známá svým kritickým pohledem na společnost i schopností provokovat, představí na letošním Signal Festivalu novou instalaci Grill Flame. V sadech Bratří Čapků na pražských Vinohradech se rozzáří plameny poslední hostiny světa. O umění, které má podle skupiny schopnost lidi nutit přemýšlet a má moc je rozdělovat, o hranicích mezi aktivismem a estetikou i o tom, že by české kinematografii prospěl film napsaný umělou inteligencí, mluví pro FORUM 24 jeden z Rafanů David Kořínek.
Umělecká skupina Rafani se na letošním Signal Festivalu představí s novým site-specific projektem Grill Flame, který promění sady Bratří Čapků na pražských Vinohradech v dočasné rituální místo. V něm se žhnoucí motory, výfukové plameny a performeři v reflexních kuklách stanou součástí temně ironického obrazu poslední hostiny světa, v níž se civilizace pomalu rozpadá, ale stále dál hoduje. Místo pro svoji instalaci nezvolili náhodně. Pražské Vinohrady jsou známé vysokými nájmy a drahými podniky. „Lidé tu utrácejí nesmyslné částky za jídlo, a přesto nemají pomalu kde bydlet, protože si to nemohou dovolit,“ uvažuje David.
Performance propojuje industriální estetiku s fyzickou přítomností ohně a pracuje se symbolikou nadbytku, konzumu i vyčerpání společnosti. Rafani se rozhodli vytvořit intenzivní vizuální i zvukový zážitek, který návštěvníky vtáhne do hypnotického dění odehrávajícího se na pomezí rituálu a apokalypsy.
Výstava Rafanů: Všichni mají nárok na všechno FOTO: Zóna pro umění 8smička / se souhlasem
FOTO: Zóna pro umění 8smička / se souhlasem
„Nechtěli jsme dělat mapping ani jiný druh projekce, ale věděli jsme, že kvůli povaze festivalu, který se odehrává za tmy, by naše instalace měla nějakým způsobem zářit,“ popisuje David. Výsledek se tematicky dotýká nadbytku a konzumu, tedy témat, která jsou pro tvorbu Rafanů typická. „Třikrát za večer ozáří malé vinohradské náměstí plameny. Co budou spalovat, si necháme ještě pro sebe. Musíte přijít a uvidíte,“ usmívá se David. Účast na Signalu pro ně byla velkou výzvou. „Jsme zvyklí vystavovat v galeriích, kam chodí tací, co naši tvorbu většinou znají. Na Signalu je publikum různorodé. Při tvorbě jsme se ale snažili neomezovat se cílovou skupinou,“ tvrdí David.
Metoda poznávání světa
Tvorba Rafanů je historicky spojená s provokací a intervencí do veřejného prostoru. „Umění reaguje na dobu. Vrchol toho aktivistického a sociálního umění u nás byl tak před deseti lety. Sociální kritika je nám stále blízká, ale dělat pouze aktivistické umění vás hrozně svazuje,“ vysvětluje. „Lidé nás mají zaškatulkované, že děláme průsery za každou cenu, abychom na něco upozornili, ale není to tak. Vždycky nás víc zajímá umění samotné.“
David se kromě umělecké tvorby věnuje i pedagogické činnosti. Momentálně působí na Katedře dějin a teorie umění Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Možná to zní jako klišé, ale svým studentům vždy říkám, že umění je metoda poznávání světa.“ Umění tak podle něj dokáže proměňovat způsoby myšlení. „Dobré umění vás donutí přemýšlet. Umění lidi názorově rozděluje, což je často ku prospěchu věci. Není však dobré zapomínat na estetické kvality. Umění není manuál, jak a co dělat.“
Výstava Rafanů: Všichni mají nárok na všechno, 8mička FOTO: Zóna pro umění 8smička / se souhlasem
FOTO: Zóna pro umění 8smička / se souhlasem
Tvorbu Rafanů provází tematika hranic, ať už geopolitických, či sociálních, což souvisí i s jejich překračováním. „Hranice něco omezuje, můžete ji posouvat nebo na ní dochází k různým střetům. Zajímají nás napjaté situace, které zpracováváme pomocí metafor.“ Co naopak ve své práci nereflektují, jsou osobní témata. „Neléčíme si vlastní bolístky. Dovedeme si pomáhat, ale před veřejností si velmi chráníme vlastní soukromí. To nás mimo jiné vedlo ke smazání našeho instagramového účtu. Nemám už ani svůj osobní.“
V rozhovoru jsme se dotkli i tématu politiky a voleb. „Nemyslím si, že má umění takovou moc, aby změnilo politický režim. Bylo by to krásné, ale to je utopie,“ uvažuje a dodává, že by se na některá témata v umění mělo poukazovat. „Třeba genocida v Gaze je jedním z nich,“ tvrdí. Jako příklad uvádí koncert norské kapely, jejž letos navštívil s manželkou. Na konci show se členové kapely otočili a na zádech měli napsáno Free Palestine. „Přišlo mi to jako přirozené gesto. Jako Rafani stojíme za Palestinou a myslíme si, že by se k tomu naše vláda měla konečně postavit čelem,“ zdůrazňuje.
V dialogu s AI
Vzhledem k pedagogickému i uměleckému zaměření využívá David ke tvorbě nástroje umělé inteligence. „Pracujeme s ní denně na textech a pomáhá nám ve vizualizacích. Vnímám ji jako dobrý nástroj, s nímž je důležité vést dialog. Práci to za vás ale neudělá. Musíte vědět, co chcete,“ podotýká.
Umělá inteligence mu také změnila pohled na tvorbu pohyblivého obrazu. „Nacházíme se v etapě, kdy si na ni zvykáme. Je to, jako když se objevila fotografie nebo knihtisk. Jednoduše jsme na začátku a moc nevíme, co všechno to dokáže. Podle mě AI naprosto změní kinematografii,“ říká David a dodává, že k umělé inteligenci je nutné přistupovat kriticky a občas ji vypnout. „Dokážu si představit i celovečerní film napsaný kompletně AI. Myslím, že by to české kinematografii hodně prospělo.“
Jakožto pedagog má aktuální přehled o tom, jak vypadá nejmladší skupina našich umělců. „Mám pocit, že se trochu bojí. Vědí, že se uměním v naší zemi neuživí, a to je hodně limituje. Méně experimentují a jdou často na jistotu,“ popisuje David. Na druhou stranu prý mají větší rozsah tvorby a nejsou vázáni jedním médiem. „Například studují fotografii, ale zkoušejí si instalační postupy a videa. Fluidita je pro ně hodně důležitá, ať už formálně, nebo i její tematizací.“ Zájem o umělecké obory ale stále roste.
Umělecká skupina Rafani působí na české scéně už dvacet pět let, během nichž se v ní vystřídalo patnáct členů. V posledních šesti letech pracují stabilně ve čtyřech, nově je pátým členem hudební producent Oliver Torr. „Jsme především kamarádi,“ tvrdí David. I když si prý občas nerozumí nebo se pohádají, mají jasnou vizi, jak mají jako umělecké seskupení fungovat. Setkávají se minimálně jednou týdně. Každý se věnuje něčemu jinému. „Někdo dělá líp videa, někdo zase obrazy. Proto jsou naše instalace takové, jaké jsou. Je v nich trošku z každého.“