Andrej Babiš stále ovládá média v České republice. ANO se snaží zabránit přijetí zákona, který by to politikům zakazoval FOTO: Koláž Lucie Batkové, Týdeník FORUM
FOTO: Koláž Lucie Batkové, Týdeník FORUM
Na poli médií existuje obstarožní instituce, která dlouhá léta úspěšně předstírá, že zastupuje zájmy médií. Jmenuje se Unie vydavatelů. Tato organizace vydala prohlášení, kterým se dramatickým tónem obrací na vládu, aby vrátila k přepracování Akční plán pro boj s dezinformacemi; ten byl vypracován vládním zmocněncem Michalem Klímou. Jeho pozici přitom vláda právě zrušila.
Otevřený dopis Fialově vládě zdánlivě působí jako statečné vzedmutí občanského ducha, s nímž „vydavatelé“ varují vládu před ohrožováním svobody slova. Toho by se vláda měla dopustit, kdyby zmíněný akční plán realizovala. Prý by možná i zavedla cenzuru.
Není náhoda, že údajné cenzurní sklony Fialovy vlády zaznamenala celá řada proruských aktivistů včetně nechvalně proslulého poslance SPD Jaroslava Foldyny. Prohlášení Unie vydavatelů přitom nese otisk podobné mentality. Přátelům Putinova Ruska nesmírně záleží na svobodě pro nepřátelskou subverzi v české společnosti a Unie vydavatelů se k tomuto mocnému chóru „obránců svobody“ nyní přiklonila.
Tak předně je třeba říci, o jaké jde vydavatele. K nejvýznamnějším majitelům mediálních domů sdružených v této unii patří zejména autoritářský politik, estébák a bývalý premiér, jinak majitel obřího zemědělsko-chemického holdingu. Pak je to jeden uhlobaron a také jeden velkoobchodník s ruským plynem nebo třeba také jeden obří developer, který v Moskvě vystudoval vysokou školu MGIMO. Tito „vydavatelé“ v žádném případě nezastupují všechna česká printová média a už vůbec ne média z dalších oblastí.
Dezinformace, že vláda připravuje cenzuru, se šíří všude tam, kde mají rozhodující osoby buď nekalé úmysly, a nebo z různých důvodů potřebují vykreslit Fialovu vládu jako nepřítele svobody. Pod svobodou slova často myslí svobodu lhát.
V případě Unie vydavatelů tato falešná starost o svobodu slova má zjevně zakrýt fakt, že to jsou právě někteří vydavatelé, kteří již svobodu slova ohrozili či ji přímo ve svých redakcích zcela zničili. Na mysli máme konkrétně vydavatele Andreje Babiše, který zničil nejdůležitější noviny v České republice. Taková starost o svobodu slova je nejen směšná, ale má zrůdný rozměr naprosté lži.
Je tragickým paradoxem, že si ministerstvo kultury vybralo právě Unii vydavatelů za partnera pro konzultaci o novele autorského zákona, kvůli níž přišla řada médií o licenční poplatky za obsah od společnosti Google. Ministerstvo si nechalo vsugerovat, že právě Unie vydavatelů hájí zájmy médií. I v uvedeném otevřeném dopise Unie vydavatelů brojí proti návrhu, aby soukromá zpravodajská média byla příjemcem státní finanční podpory. Tyto vydavatele, k nimž teče drtivá převaha státní inzerce, velmi znepokojuje, že by nějaké peníze mohly získat i jiné mediální firmy, než jsou právě ty jejich.
Akční plán pro boj s dezinformacemi není relevantním dokumentem vlády a není podstatné, jak je kvalitní či nekvalitní, a hlavně zda je vůbec hotový. Na veřejnost se v rámci rivality mezi státními úředníky dostal pouze jakýsi koncept, a to jistě na základě záměrného úniku. Jde spíše o námět k debatě, přitom je třeba říci, že k debatě velmi důležité. Skutečný boj s dezinformacemi totiž vláda nedělá a spíše za to by si zasloužila kritiku. Ne za to, že by něco chtěla cenzurovat. Proto je v naší zemi možné takřka beztrestně šířit paniku, podvracet morálku společnosti a vnucovat lidem, že bychom měli kapitulovat před Ruskem, abychom žili v míru a mohli si topit ruským plynem. Jeden pan vydavatel z Unie vydavatelů právě s tímto mírovým programem chválabohu prohrál volby.
Celý problém v oblasti boje s dezinformacemi je přesně opačný, než šíří Unie vydavatelů. Žádný boj se totiž ve skutečnosti nekoná. Zda se má konat, to je téma pro veřejnou debatu a také třeba pro odbornou diskuzi státních zástupců či bezpečnostních expertů. Zejména je to ale téma pro parlament. To je totiž to správné místo pro politickou debatu, jež se týká ochrany ústavních svobod při úsilí o co nejvyšší bezpečnost státu v době vražedné války a rozpínání totalitních režimů, jež se snaží naši svobodu zničit.
Starost Unie vydavatelů o svobodu slova by se měla projevit spíše v jejich vlastních redakcích a mediálních domech než v dramatických dopisech vládě. Vláda totiž na rozdíl od některých vykutálených vydavatelů svobodu slova ničím neohrožuje.
Autor je šéfredaktorem tištěného Týdeníku FORUM a ředitelem vydavatelství FORUM 24 a.s., které je členem Asociace on-line vydavatelů.
