Premiér Andrej Babiš (ANO) a předseda sněmovny Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Školství je česká bolavá pata. Pokusný tyglík, ve kterém se vyřádí kdekdo. Ve školách se dnes bez potíží uplatní lidé bez pedagogické aprobace. Ředitelé jsou rádi, že mají vůbec někoho. Učitel je po mnoho let drsně nedoceněná profese. Taky proto je kantorů málo. Finančně je školství dlouhodobě podhodnoceno. Ale politici nás od revoluce ujišťují, že se „musíme stát vzdělanostní společností“, nebo že „musíme dostihnout průměr zemí EU“.
Čerstvě vyvolal debatu ministr školství Robert Plaga (za ANO), když na Facebooku nahodil otázky: „Proč máme letní prázdniny právě v červenci a srpnu? Dávají dva měsíce prázdnin v červenci a srpnu smysl i dnes? Nebo je čas přemýšlet, jestli by se volno během roku nedalo rozložit jinak? Co myslíte?“ Taková populistická hra ve stylu ANO. Ptát se lidí na sociální síti na tak vážnou věc mi připadá jako nesmysl. Jistě, v létě je vedro, z prázdnin se stává tak trochu trest. Ale představte si, že je 35 až 40 stupňů Celsia a vaše děti sedí ve škole, která není vybavena klimatizací. A představte si, že by stát zaplatil air condition pro všechny školy, které „klimošku“ nemají. Kdo by to zaplatil? Plaga?
Nedávno zas expert na vzdělávání Tomio Okamura (SPD) navrhl od roku 2029 plošně zrušit 9. třídu. Že to prý přinese „50 miliard korun ročně bez prokazatelného snížení kvality vzdělání, úspory v rodinách a dřívější vstup na trh práce“. Andreji Babišovi se to hned líbilo, experti však kreativitu SPD rozcupovali jako nesmysl. Školství přitom řeší mnohem vážnější problém: nastupující silné ročníky. Kapacity gymnázií nestačí, systém přijímaček je nastaven tak, aby se děti vyřazovaly, aby se „nedostaly“. Na přípravu pak úplně absurdně nestačí to, co se naučí ve škole. Musí si platit kurzy, aby měly šanci uspět. Pěstujeme si traumatizované ročníky. Sledujeme nezájem státu o zvýšení počtu všeobecně vzdělaných mladých lidí.
Loni navíc 15 000 přijatých uchazečů
Silné populační ročníky se týkají i vysokých škol. I ty musejí reagovat na demografický vývoj. Úhrnná plodnost padá, loni činila jen 1,28 dítěte na jednu ženu. Takže časem na gymnázia i vysokém školy bude přicházet mnohem méně mladých lidí. To od státu vyžaduje něco, co náš systém až katastrofálně postrádá: pružnost. Schopnost včas reagovat, ne se až potom divit.
Rektoři veřejných vysokých škol vydali začátkem srpna zprávu o „rozpočtu veřejných VŠ 2027-2028“. Popisují, že oproti střednímu školství nezaspali a reagují na (velmi pozitivní) demografický vývoj. Sdělují, že veřejné vysoké školy „v roce 2025 přijaly do prvních ročníků bakalářských a tzv. dlouhých magisterských studijních programů téměř 60 000 nových studentů. Oproti roku 2024 se jednalo o navýšení přibližně o 15 000 přijatých uchazečů“.
Trend pokračuje i letos. „Podle aktuálních odhadů nastoupí po letních prázdninách do prvních ročníků bakalářských a dlouhých magisterských studijních programů 63 500 až 64 000 nových studentů, což představuje přibližně 74 procent všech úspěšných prvomaturantů v roce 2026.“ Odtud si snadno spočítáme, že se na vysoké školy letos hlásilo zhruba o 4 tisíce studentů víc než loni. Během dvou let to dohromady dává skoro 20 tisíc mladých lidí navíc.
Stát (vláda snad taky) chce a potřebuje víc vysokoškolsky vzdělaných lidí. Rektoři se ve své zprávě odvolávají na Hospodářskou strategii Česka: Země pro budoucnost 2.0. Ta „výslovně označuje terciární vzdělávání jako podfinancované. Stanovuje cíl zvýšit do roku 2030 výdaje na vzdělávání alespoň na průměr zemí OECD, z toho minimálně 1,5 procenta HDP na terciární vzdělávání. Do roku 2035 chce vláda zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v produktivním věku na 30 procent a dosáhnout toho, aby podle QS World University Rankings byly čtyři české vysoké školy mezi 500 nejlepšími na světě, z toho alespoň jedna mezi 200 nejlepšími.“ Hle, jak spanilé cíle!
Ostrouhá 10 tisíc vzdělání chtivých mladých lidí
Rektoři však varují, že snížení rozpočtu vysokých škol v roce 2027 by bylo přímým krokem proti těmto cílům. „Nelze současně slibovat dostatek míst na vysokých školách, vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí a posun vysokých škol ČR v mezinárodních žebříčcích, a přitom snižovat prostředky, z nichž mají být tyto cíle uskutečněny.“
Nečekají větší navýšení než takové, které alespoň umožní zachovat financování v přepočtu na jednoho studenta na úrovni let 2024 až 2026. S obavami však „sledují neoficiální informace, které naznačují, že v důsledku napjaté rozpočtové situace by mohlo v roce 2027 dojít nikoli k navýšení, ale naopak ke snížení prostředků určených na vzdělávací činnost vysokých škol v řádu nižších jednotek miliard korun“.
Varovná je ta část zprávy, která odkazuje na analýzy provedené Českou konferencí rektorů. (Mimochodem, jaké vzdělávací analýzy má k dispozici Babišova vláda, když se zabývá třeba zrušením 9. tříd či přesunem termínu prázdnin? Jaké má analýzy k posílení gymnázií?) Z analýz rektorů plyne, že pokud by prostředky pro veřejné vysoké školy „zůstaly v roce 2027 fakticky zastropovány na úrovni roku 2026, budou veřejné vysoké školy schopny přijmout maximálně 59 000 nových studentů z řad maturantů“.
Kdo nechce vzdělaný národ?
Příští rok má vrcholit demografická vlna a důsledkem nenavýšení rozpočtů univerzit by bylo odmítnutí přibližně 9 až 10 tisíc uchazečů, to znamená zhruba 10 procent celé maturitní populace. Rektoři píšou: „Je nám upřímně líto, že rodiny ČR před několika lety zažívaly značné obavy a komplikace při zajišťování míst pro své děti na středních školách a nyní vzniká reálné riziko, že obdobná situace může nastat také při přístupu k vysokoškolskému vzdělávání.“
Jak už bylo řečeno výše, vzděláním se zaklínají všechny vlády. Stojí ale ta Babišova o vzdělané občany? Stojí o lidi, které neopiješ rohlíkem a nezblbneš dezinformací? O lidi, kteří analyzují a prokouknou populistické blábolení? Mám obavy, že právě o takové voliče nestojí. Nestojí o vzdělaný, autoritářům a podvodníkům vzdorující národ.
