USA by přišly bránit Tchaj-wan. Čína si zahrává s ohněm, vzkázal Biden

Spojené státy by byly ochotny vojensky zasáhnout v případě útoku na ostrov Tchaj-wan, který si Čína nárokuje jako součást svého území. Na tiskové konferenci v Tokiu to prohlásil americký prezident Joe Biden. Podle zahraničních zpravodajských agentur dodal, že Čína si zahrává s ohněm. Agentura AP hovoří o jednom z nejsilnějších vyjádření na podporu Tchaj-wanu z posledních desetiletí.

Biden jej učinil při společné tiskové konferenci po jednání s japonským premiérem Fumiem Kišidou, kde byl tázán, zda by USA přišly Tchaj-wanu vojensky na pomoc, kdyby ostrov čelil čínské invazi. Americký prezident odpověděl kladně a následně dodal: „To je závazek, který jsme učinili.“

Dále čtěte

Týdeník FORUM se loučí s Josefem Abrhámem, Putin s vítězstvím na Ukrajině

Nový Týdeník FORUM s gustem konstatuje, že Putin dostává na frak. Ukrajinci nečekaně vzdorují, „blitzkrieg“ se nekoná, prodat výsledek speciální…

Podle Bílého domu se Biden s Kišidou shodli na spolupráci v souvislosti s „čím dál více nátlakovým chováním Číny“. Šéf Bílého domu zároveň při své první návštěvě Asie ujišťoval japonského premiéra, že Spojené státy jsou odhodlány podpořit obranu Japonska. Kišidu přitom označil za dobrého přítele.

„Americko-japonské spojenectví je již dlouho základním kamenem míru a prosperity v Indo-Pacifiku a Spojené státy zůstávají plně odhodlány podpořit obranu Japonska,“ řekl Biden na začátku jednání s Kišidou. Na následné tiskové konferenci mimo jiné oznámil spuštění Indopacifického hospodářského rámce (IPEF), což je nový druh obchodní dohody, čítající více než desítku partnerů. Podle Bidena pro obyvatele regionu z dohody vyplynou „konkrétní přínosy“.

Bidena během dvoudenní návštěvy Japonska čeká v úterý summit lídrů zemí čtyřstranné bezpečnostní aliance Quad, v níž jsou kromě Japonska a USA také Indie a Austrálie. Biden do Japonska přiletěl v neděli z Jižní Koreje, zpět do Spojených států odletí v úterý.

Krátké dějiny napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou

• Peking považuje demokratický Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a za legitimní součást svého území. Podle oficiální politiky „jedné Číny“ na ostrově neexistuje samostatná politická entita. Tchaj-wan přitom od roku 1949 funguje de facto nezávisle, má vlastní vládu a už tři dekády nyní i demokratické zřízení, zatímco v pevninské Číně pokračuje režim jedné strany. Čína ostrovu hrozí ozbrojeným zásahem v případě vyhlášení samostatnosti.
• Napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem vzrůstá už delší dobu. Čína zvyšuje vojenský i politický tlak na ostrov a nevylučuje, že by se ho mohla zmocnit silou. Loni na podzim zorganizovala poblíž Tchaj-wanu manévry, do blízkosti ostrova vyslala přes 150 vojenských letounů.
• Od začátku ruské invaze na Ukrajinu letos 24. února zesílily i obavy z ozbrojeného konfliktu v Tchajwanské úžině. Šance, že čínská armáda někdy v příští dekádě Tchaj-wan napadne, je podle amerických analytiků vysoká.
• USA sice ostrovní stát oficiálně neuznávají, udržují s ním ale obchodní vztahy a poskytují mu zbraně, jsou největším dodavatelem vojenské techniky. Kvůli prodeji amerických zbraní na ostrov Čína letos v únoru oznámila, že uvalila nové sankce na americké zbrojní společnosti Lockheed Martin a Raytheon Technologies.
• V polovině dubna navštívila Tchaj-wan delegace amerických zákonodárců vedená republikánským senátorem Lindseyem Grahamem. Ten vyzval americkou administrativu, aby Čína „začala platit“ za svou podporu Rusku. Peking v reakci na návštěvu oznámil armádní cvičení u tchajwanských břehů.
• Kořeny čínsko-tchajwanského sporu spadají do 40. let minulého století. Tehdy bojovali v čínské občanské válce komunisté v čele s vůdcem Mao Ce-tungem proti kuomintangské armádě generála Čankajška. Roku 1949 Mao Ce-tung vyhlásil založení nového státu – Čínské lidové republiky (ČLR), zatímco svržená kuomintangská vláda nalezla útočiště na Tchaj-wanu, kde Čankajšek 1. března 1950 vyhlásil Čínskou národní republiku. Obě země se od té doby pokládají za legitimní představitele čínského národa.
• Vleklá občanská válka v Číně se rozhořela již v roce 1927, po deseti letech byla přerušena druhou světovou válkou a její poslední část vypukla v roce 1946 poté, co skončily konflikty Číny s Japonskem. Čankajšek se mohl ve válce zpočátku opírat o svoji Národní revoluční armádu, která čítala na tři miliony vojáků. Proti nim stálo přes 1,2 milionu příslušníků Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA).
• Iniciativu však postupně převzala ČLOA, v průběhu roku 1949 vzrostly její počty až na čtyři miliony mužů a komunisté tak dovedli válku do vítězného konce. Válka skončila 1. října 1949, když Mao v záplavě rudých vlajek vyhlásil na pekingském náměstí Tchien-an-men vznik ČLR. Sjednocená pevninská Čína tak nastoupila cestu budování socialismu pod taktovkou Komunistické strany Číny a jejího předsedy Maa.
• Poražený Čankajšek se uchýlil na Tchaj-wan, kde až do své smrti v roce 1975 vládl tvrdou rukou. Rozvoj tohoto ostrova silně ovlivnila podpora Spojených států, které po traumatické „ztrátě Číny“ ve prospěch komunismu obrátily svůj zájem v období studené války právě na Tchaj-wan. Čínská republika na Tchaj-wanu zastupovala až do roku 1971 nejlidnatější zemi světa v OSN, poté byl Tchaj-wan členství zbaven a pevninská Čína získala křeslo v organizaci místo něj.
• Při historické návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972 bylo podepsáno takzvané šanghajské komuniké, které uznalo existenci jen jedné Číny a Tchaj-wan jako její součást. Diplomatické vztahy s Tchaj-pejí přerušil Washington v lednu 1979, když USA uznaly a navázaly diplomatické styky s ČLR. S neoficiální podporou Tchaj-wanu včetně dodávek zbraní ale Američané nepřestali.
• Postup k demokracii byl na Tchaj-wanu zahájen v červenci 1987 zrušením výjimečného stavu platného od roku 1947 a povolením činnosti politických stran. Výrazných politických reforem se však Tchajwanci dočkali až po roce 1988, kdy po zemřelém prezidentu Ťiang Ťing-kuovi, synovi Čankajška, nastoupil do nejvyššího státního úřadu Li Teng-chuej. V prosinci 1991 se uskutečnily první demokratické volby do tchajwanského Národního shromáždění. V listopadu 1992 byla po více než třiceti letech zrušena vojenská správa tchajwanského souostroví Ma-cu a Ťin-men.
• Za strůjce oteplení v čínsko-tchajwanských vztazích je považován tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou, který byl zvolen v roce 2008 a za své osmileté vlády posílil ekonomické vztahy mezi oběma stranami, otevřeny byly podnikatelské příležitosti a uvolnilo se cestování přes 150 kilometrů široký Tchajwanský průliv. Přelomové politické setkání mezi Pekingem a Tchaj-pejí se uskutečnilo v listopadu 2015, kdy se Ma krátce setkal se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem v Singapuru.
• Současná tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která stojí v čele tohoto 23milionového ostrovního státu od roku 2016, vystupuje jako obhájkyně autonomie Tchaj-wanu vůči rostoucímu tlaku pevninské Číny a odmítá nabídku Pekingu na zavedení principu „jedna země, dva systémy“, který platí v Hongkongu.
• – V průběhu druhé poloviny 20. století se Tchaj-wan rychlým rozvojem ekonomiky zařadil mezi „asijské tygry“ (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Je významným výrobcem součástek pro konečnou montáž a export počítačů a dalších produktů vyspělých technologií na čínské pevnině.