Předseda ODS Petr Fiala FOTO: ODS
FOTO: ODS
Málokterá strana se zapsala do polistopadového vývoje tak významně jako občanští demokraté. Historie strany se začala psát na ustavujícím kongresu, který proběhl 20. až 21. dubna 1991 v Olomouci. I po třiceti letech své existence strana stále hraje důležitou roli na politické mapě České republiky. Připomeňte si nejdůležitější milníky, kterými ODS prošla.
Kořeny občanských demokratů se začaly formovat již řadu měsíců před jejím faktickým vznikem. Už od roku 1990 existovala poptávka po standardně strukturované politické straně, kterou by bylo možné označit za pravicovou. Otázkou ale zůstávalo, zda vznikne transformací tehdejšího Občanského fóra (OF) nebo naopak oddělením od něj. Přerod všelidového hnutí v pravicovou politickou stranu však způsobilo neshody předsedy OF Václava Klause s Pavlem Rychetským, Jiřím Dienstbierem a Petrem Pithartem.
Vznik občanských demokratů
Vše skončilo rozdělením Občanského fóra na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí. Čtvrtý březnový den roku 1991 byl oficiálně ustaven přípravný výbor ODS. Ustavující kongres probíhal ve dnech 20. až 21. dubna 1991 v Olomouci. Byly na něm přijaty stanovy, programové prohlášení a zvoleny stranické orgány. Do čela občanských demokratů byl téměř většinou hlasů zvolen Václav Klaus.
Ještě ve stejném roce uzavřela ODS koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a do parlamentních voleb o rok později vstoupili společně. K volebním urnám vyrazili voliči 5. a 6. června 1992, výsledky znamenaly pro občanské demokraty drtivé vítězství. I přesto, že se s první příčkou počítalo, byl výsledek neočekávaně vysoký. Za ODS tedy bylo do Federálního shromáždění zvoleno 76 poslanců, do České národní rady šestašedesát.
Prezident Václav Havel pověřil šéfa občanských demokratů sestavením koaliční vlády, která vznikla ve složení ODS, KDS, ODA a KDU-ČSL. Kabinet Václava Klause provedl v následujícím období řadu reformních kroků, vypořádat se však musel také s rozdělením Československa. Vláda uskutečnila privatizační proces, významně se podílela také na postupném začleňování země do demokratických struktur, například OECD, NATO, Rada Evropy nebo Evropská unie.
V roce 1992 přichází také první aféra. Šlo o kauzu podnikatelských aktivit stranického místopředsedy Miroslava Macka. Společnost, ve které měl vlastnický podíl, totiž v privatizaci získala rozsáhlý nemovitý majetek. Vše skončilo Mackovým odstoupením z funkce a jeho následným odchodem z vrcholové politiky.
Občanští demokraté jsou na cestě k vrcholu. V roce 1994 vítězí v komunálních volbách, první příčku získá strana také v parlamentních volbách v roce 1996. Nečekaný úspěch ale slaví také ČSSD v čele s Milošem Zemanem, kterému se podařilo akumulovat hlasy levicových voličů. Pro ODS to znamenalo ztrátu parlamentní většiny pro původní vládní sestavu. Zeman se stává předsedou poslanecké sněmovny.
Sarajevský atentát
Po volbách však propuká skandál kolem financování strany. Z výroční zprávy za rok 1995 vyplynulo, že největšími sponzory ODS byli Radžív Sinha z Mauricia a Maďar Lájos Bács, kteří údajně darovali každý 3,75 milionu korun. Ukázalo se však, že jména jsou smyšlená a v listopadu 1997 se objevila informace, že skutečným dárcem je podnikatel Milan Šrejber, který se podílel na privatizaci Třineckých železáren. ODS to nakonec potvrdila a odpovědnost na sebe vzal výkonný místopředseda Libor Novák. Ten byl později stíhán za daňové úniky, ale soud ho zprostil obžaloby.
Spekulace o financování ODS však pokračovaly a 28. listopadu média přinesla informaci, podle které měla ODS údajně přístup k tajnému kontu ve Švýcarsku. Ještě ten den vyzvali vlivní občanští demokraté Jan Ruml a Ivan Pilip předsedu Václava Klause k rezignaci. Protože byl Klaus zrovna v té době pracovně v Sarajevu, hovoří se o této události jako o „sarajevském atentátu“.
Záhy lidovci rozhodli o odchodu z vlády a následující den podali ministři KDU-ČSL a také ODA demisi. Na sobotním jednání výkonné rady sice Klaus uhájil svou stranickou pozici, v neděli však prezidentu Václavu Havlovi předal demisi vlády.
Občanští demokraté se následně semkli kolem svého předsedy a strana v předčasných volbách do poslanecké sněmovny v červnu 1998 skončila druhá za sociálními demokraty. ODS podpisem takzvané opoziční smlouvy umožnila vznik menšinové vlády ČSSD. Premiérem se stal Miloš Zeman, politická scéna se na několik let znehybnila a rozdíl mezi levicí a pravicí se v české politice setřel.
Podpis opoziční smlouvy občanským demokratům příliš neprospěl, neboť po dalších parlamentních volbách v roce 2002 skončila opět v opozici. V prosinci téhož roku Václava Klause ve vedení strany vystřídal Mirek Topolánek.
Jízda Mirka Topolánka
V historicky prvních volbách do Evropského parlamentu, které se konaly ve dnech 11. a 12. června 2004, zvítězili občanští demokraté se ziskem 30,04 % hlasů. Strana pod vedením Mirka Topolánka získala 9 z celkových 24 mandátů. Totální fiasko naopak zažili vládní sociální demokraté v čele s premiérem Vladimírem Špidlou, což následně vedlo k jeho odstoupení.
Krajské volby v roce 2004 občanští demokraté naprosto ovládli. Strana zvítězila se ziskem 36,35 procenta a dosáhla svého nejlepšího procentuálního volebního výsledku v historii. Z celkových 675 krajských zastupitelů získala ODS 291 mandátů a polepšila si tak o 106 mandátů. Při následném vyjednávání získala posty dvanácti hejtmanů z třinácti.
V roce 2006 ODS vyhrála po deseti letech volby do poslanecké sněmovny, získala rekordních 35,38 procenta hlasů. Vládní ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem volilo 32,32 procenta lidí, komunisty 12,81 procenta, KDU-ČSL volilo 7,22 procenta občanů a Stranu zelených 6,29 procenta voličů. Rozložení mandátů ve sněmovně však skončilo patem. ODS, lidovci a zelení měli dohromady sto křesel, stejně jako sociální demokraté spolu s komunisty.
První vláda Mirka Topolánka proto nezískává důvěru a podává v říjnu 2006 demisi. Topolánek dostává od prezidenta Václava Klause druhou šanci, tu už dokáže využít. Za dodnes nevyjasněných okolností se mu podaří získat podporu dvou poslanců za sociální demokraty Miloše Melčáka a Michala Pohanky.
Vláda Mirka Topolánka provedla mnoho reforem v oblasti veřejných financí, ale také v oblastech sociálních věcí, zdravotnictví, justice, veřejné správy a policie. V době předsednictví České republiky Radě Evropské unie v roce 2009 vyslovila poslanecká sněmovna na návrh ČSSD vůbec poprvé v dějinách země vládě nedůvěru. Po sérii složitých jednání se nakonec podařilo nalézt shodu na utvoření překlenovací úřednické vlády a uskutečnění předčasných voleb v říjnu téhož roku. V čele nové vlády stanul dosavadní předseda Českého statistického úřadu Jan Fischer.
V březnu 2010 – dva měsíce před volbami – ODS změnila volebního lídra. Topolánka, který neustál výroky na adresu homosexuálů, církve a židů, které pronášel v rozhovoru při focení fotografií pro gay magazín Lui, střídá místopředseda strany Petr Nečas.
Střídání za Nečase
Volbám do poslanecké sněmovny v roce 2010 předcházela vůbec nejdelší volební kampaň, která běžela prakticky od vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009. Původně se volby měly uskutečnit jako předčasné již v říjnu 2009, Ústavní soud však plány politiků překazil.
V řádných volbách skončila ODS druhá za vítěznou ČSSD. Pětiprocentní uzavírací klauzuli překročily ještě TOP 09, KSČM a Věci veřejné (VV). Protože vítězní sociální demokraté neměli v dolní komoře většinu, která by jim umožňovala sestavit vládu, 10. srpna 2010 získat důvěru kabinet Petra Nečase. Hlasovalo pro něj všech 118 poslanců, jejichž strany tehdy tvořily vládní koalici, tedy ODS, TOP 09 a VV.
Vláda skončila předčasně po třech letech na přelomu června a července 2013. Důvodem byl zásah ÚOOZ, během kterého byli zatčeni šéfka kabinetu premiéra Petra Nečase Jana Nagyová a tři bývalí poslanci ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa. Bylo to velkolepé představení, nakonec nezůstalo z celých manévrů nic. Poslanci obvinění z toho, že dostali výměnou za rezignaci na poslanecké mandáty trafiky, stíháni nebyli.
Nakonec došlo k pádu vlády, koalice ODS, TOP 09 a část Věcí veřejných chtěla nadále pokračovat s novým předsedou vlády. Kandidátkou ODS na premiérský post se stala Miroslava Němcová. Prezident Miloš Zeman však návrh koaličních stran odmítl, přestože Němcové přislíbilo podporu 101 poslanců. Novým premiérem byl jmenován ekonom Jiří Rusnok a začátkem července pak Zeman jmenoval také jednotlivé nové ministry. Tato „vláda přátel Miloše Zemana“ však nezískala důvěru. Předčasné parlamentní volby jsou pro občanské demokraty fiaskem. Se ziskem 7,72 procenta hlasů odcházejí do opozice.
Změna kurzu
V roce 2014 se předsedou ODS stal profesor politologie a poslanec Petr Fiala. Ten na kongresu vyzval k obnově strany a pravicové politiky. Občanské demokraty se mu nepochybně podařilo zachránit. Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2017 strana posílila. S výsledkem 11,32 procenta hlasů se stala druhou nejsilnější politickou formací zastoupenou v dolní komoře.
Fiala dokázal před letošními volbami do poslanecké sněmovny vytvoření předvolebního bloku demokratických stran. Předseda ODS, předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a předseda KDU-ČSL Marian Jurečka podepsali 11. dubna koaliční dohodu jimi tvořené volební koalice Spolu. Do říjnových sněmovních voleb chtějí jít s kampaní pod heslem: Dáme Česko dohromady. Fiala řekl, že cílem je vyhrát volby. Prohlásil, že je čas spojit rozdělenou zemi a ukončit éru populismu. Jurečka potvrdil, že koalice nebude spolupracovat s komunisty, SPD a hnutím ANO.
