Předseda KSČM a první místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Zatím to vypadá celkem jasně a přehledně. Pokud má z dvojice KSČM a ČSSD po říjnových volbách někdo šanci znovu zasednout v poslanecké sněmovně, jsou to spíše komunisté než sociální demokraté. Napovídají to nejenom některé předvolební průzkumy, nýbrž také odlišný přístup, který obě strany zvolily, a nakonec i jiné politické schopnosti a míra mazanosti jejich čelních představitelů. Nic naplat, ale Jan Hamáček holt není Vojtěch Filip.
Aby nedošlo k mýlce, Komunistická strana Čech a Moravy je na tom velmi špatně a pravděpodobnost, že skončí mimo dolní komoru parlamentu, je opravdu vysoká. Přesto se dá říct, že je na tom hned z několika důvodů lépe než Česká strana sociálně demokratická. KSČM se dnes stále ještě pohybuje kolem pěti procent hlasů nutných pro vstup do sněmovny, zatímco sociální demokracie začíná sklouzávat spíše ke třem procentům.
Podle posledního šetření společnosti Data Collect tak komunisté měli 6,2 procenta hlasů a sociální demokraté pouze 3,6 procenta. Nejnovější průzkum Kantar CZ pak komunistické partaji přisoudil pět procent a ČSSD jen čtyři procenta hlasů. V šetření společnosti Ipsos potom KSČM obdržela 5,4 procenta hlasů a sociální demokracie 4,5 procenta.
Jistě, můžeme najít i průzkumy z poslední doby, kde na tom jsou sociální demokraté lépe než komunisté. Podle Medianu by komunistická strana obdržela 6 procent hlasů a sociálně demokratická partaj 6,5 procenta. Také poslední šetření agentury STEM dává komunistům méně (5,2 procenta) než sociálním demokratům (7 procent). Přesto, když to shrneme, KSČM celkově dosahuje lepších výsledků než sociální demokracie, navíc například u společnosti Kantar CZ je náskok komunistické strany celkem významný a dlouhodobý.
Rozhodně ale nejde jenom o předvolební průzkumy. Pozice komunistů, kteří nikdy nebyli součástí vlády Andreje Babiše, nýbrž ji pouze podporovali a před časem dokonce jeho kabinetu toleranci vypověděli, je mnohem pohodlnější. Umožňuje jim snadněji taktizovat a vybírat si z toho, co vláda dělá a prosadí, jen to, co se jim hodí a co svým potenciálním voličům mohou nejlépe prodat.
Sebevědomě usazen v sedle
Takovým způsobem si sociální demokraté počínat nemohou. Ti jsou mnohem více vystaveni vládní odpovědnosti, kdy zkrátka mohou za všechno špatné, co vláda dělá a co se jí nepovedlo. A i když se alespoň snaží svým případným voličům prodat, co sami ve vládě prosadili, ani to se jim často nedaří.
Aktuálně jsou to opět komunisté, kteří budou mít rozhodující vliv na to, jak dopadne hlasování o vyjádření nedůvěry Babišově vládě, takže mohou v tomto smyslu znovu vyjednávat a těžit z toho, že právě na nich a jejich hlasech tolik záleží. Zkrátka, kam se na ně sociální demokraté hrabou. Ve schopnosti taktizovat a manévrovat na ně prostě nemají.
To samé ostatně platí o samotném Janu Hamáčkovi a Vojtěchu Filipovi. Po debaklu komunistů v krajských volbách to vypadalo, že je předseda komunistické strany odepsaný a že jeho pozice je neudržitelná, přesto partaj nakonec vede do sněmovních voleb a všechny pokusy uvnitř KSČM se ho ještě před volbami zbavit selhaly. Je pravda, že Hamáček svoji pozici na dubnovém sjezdu ČSSD rovněž uhájil a na postu stranického šéfa stále zůstává i navzdory dění v posledních týdnech a jeho dosud nevyjasněné cestě do Moskvy.
Výsledný dojem ovšem je, že Filip se sebevědomě drží v sedle, svůj osud má pevně v rukou a ví, co dělá, kdežto Hamáček je smýkán okolnostmi, snaží se zachránit, co může, ale působí u toho dost uštvaně. A také dělá chybu za chybou, vinou čehož je sociální demokracie v rozvratu, odcházejí z ní další a další členové a ti, kteří zůstávají, jsou k němu buď nekritičtí, a nebo jen čekají na jeho pád po volbách.
Nejmizernější výsledek v polistopadové historii
Když se ještě vrátíme ke KSČM, zajímavé je, jak si komunistická strana stojí podle poslance a svého někdejšího předsedy Miroslava Grebeníčka. Ten v rozhovoru pro Haló noviny mimo jiné uvedl: „O volebním výsledku radikální levicové strany rozhoduje programová čitelnost a práce ve veřejnosti, ve prospěch zaměstnanců a dalších neprivilegovaných lidí. Bylo tomu tak nejen v období první republiky, ale je tomu tak i dnes. Pokud ale mám odpovědět přímo, pak zatím nevidím známky toho, že by KSČM mohla v říjnových volbách do sněmovny dosáhnout zásadně lepšího výsledku než v těch volbách minulých. Rád bych se mýlil a příznivější výsledek pochopitelně přivítám.“
Miroslav Grebeníček má samozřejmě pravdu. Šance, že by komunisté překonali svůj výsledek z minulých sněmovních voleb, prakticky neexistuje. Tehdy měli 7,76 procenta hlasů. Letos dopadnou určitě hůře, což bude jejich nejmizernější výsledek v polistopadové historii. Jediné, o co jim tak nakonec jde, je, jestli z dolní komory vypadnou, nebo ne. Je třeba uznat, že si v tom zatím počínají o něco šikovněji než sociální demokraté, ani to však nemusí stačit.
Vojtěch Filip a spolu s ním celá strana sice zdatně taktizují a manévrují, ale tím zároveň jen zhoršují svou čitelnost, o které hovoří Grebeníček. Navíc je potřeba dodat, že komunisté budou mít v těchto volbách stále velkou konkurenci. Nejenom Tomia Okamuru a jeho SPD, nýbrž nově i Roberta Šlachtu a jeho Přísahu.
