Soudce zpravodaj Jan Filip ve sněmovně Ústavního soudu v Brně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ústavní soud zrušil část volebního zákona do poslanecké sněmovny a nedlouho před volbami zásadně zasáhl do volební soutěže. Ústavní soudci rozhodli příliš pozdě, jejich nález vytváří prostor pro politikaření a chaos v době, kdy Babišova vláda selhává v boji s koronavirem.
Rozhodnutí Ústavního soudu bylo pochopitelně přijato zástupci malých stran s povděkem, že je napraveno nespravedlivé rozdělování mandátů nahrávající velkým subjektům. Závažným argumentem je rozdělování volebních území na různě velké volební jednotky, což značně deformuje sílu mandátů získaných v jednotlivých krajích.
Zároveň bylo zrušeno navyšování potřebného kvóra pro volební koalice, jimž postačí ke vstupu do sněmovny 5 procent hlasů, stejně jako samostatně kandidujícím stranám nebo hnutím. Ústavní soudci sice určili základní vodítka, ale změna volebního zákona je v režii obou komor parlamentu, na které se musí shodnout.
Tři roky váhání
Argument Ústavního soudu, že má parlament na tuto změnu volebního zákona dost času, zní poněkud bizarně, jelikož se sám touto ústavní stížností zabýval déle než tři roky, ačkoli předkladatelé – senátoři STAN – žádali její přednostní projednání.
Není to tak jednoduché, jelikož motivace parlamentních stran jsou různé, byť v mantinelech nálezu ústavních soudců. Ústavní soud mění pravidla hry v době, kdy jednotlivé strany zvolily volební strategie šité na míru současnému systému a investovaly do nich už nemálo energie i peněz.
Premiér Babiš v emotivní reakci, kdy nepřijatelným způsobem zaútočil na Ústavní soud, prohlašuje, že nepovažuje za reálné schválit změnu volebního zákona se všemi návaznostmi včas. V krajním případě tak hrozí odklad říjnových voleb.
Objevují se první přepočty naznačující, kolik by hnutí ANO ztratilo mandátů podle nových pravidel. Babiš sice reaguje vztekle, jenže totéž platí pro nově zformované opoziční bloky, které právě nyní dosud neotřesitelnému lídrovi začínají dýchat na záda. Současný bonus výhodný pro sestavování předvolebních koalic a koncentraci roztříštěné politické scény najednou oslabuje.
Test pro soudržnost koalic
Není to jistě argument pro rozpad volebních bloků, které mají i další symbolický význam větší šance na změnu po osmi letech babišistánu. Šéfovi ANO ale může paradoxně pomoci posílení jeho stávajících vládních spojenců, případně průnik dalších potenciálních partnerů v účelových předvolebních slepencích do sněmovny.
Nad způsobem, jakým Ústavní soud přijal takto závažné změny, kroutí hlavou i někteří politologové. Obviňují ústavní soudce z aktivismu a nepřiměřeného tlaku na zákonodárce v extrémně krátké době přijmout nový zákon, který podobně jako u aplaudované prezidentské volby nemusí přinést zlepšení současného stavu.
Kritický vůči Ústavnímu soudu je i specialista na volební systémy Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci, který paradoxně spolupracuje s hnutím STAN, které podávalo ústavní stížnost, na přípravě nového volebního zákona. Nikoli kvůli obsahu, ale načasování.
Měla být odložena účinnost zákona
„Vážně se mi zdá, že se jedná o obrovský problém, pokud podobný verdikt uvedete v době, kdy jsou vyhlášeny volby, a máme v podstatě půl roku na to, aby politické strany mohly zapracovat nález Ústavního soudu do legislativy. Podle mého názoru měl Ústavní soud jít cestou odložené účinnosti, kdy podzimní volby by proběhly ještě podle starého systému. Teprve po nich by běžela lhůta, kdy by obě komory parlamentu měly najít řešení o podobě volebního zákona,“ říká Lebeda pro server Echo 24.
Lebedu překvapilo, že český Ústavní soud nešel podobnou cestou jako jeho vzor, německý Spolkový ústavní soud, který v roce 2008 shledal část tamního volebního systému protiústavní. Přesto dal zákonodárcům tři roky na to, aby zjednali nápravu.
„Upřednostnil tedy čas a stabilitu na hledání dobrého řešení. Skutečně si myslím, že je to trochu neodpovědné, protože se politický kompromis nebude hledat jednoduše a pokud se nenajde, tak tu máme obrovskou ústavní krizi, která nemá ústavní řešení,“ tvrdí Lebeda.
Ostré disentní stanovisko
Podobné argumenty zazněly v ostrém disentním stanovisku čtyř ústavních soudců. Ústavní soud podle nich zrušil závažná ustanovení volebního zákona a „učinil tak více než tři roky poté, co mu byl návrh na zrušení těchto ustanovení předložen, a dokonce teprve poté, co byly volby již vyhlášeny rozhodnutím prezidenta republiky“. Ústavní soudci nešetřili ani soudce zpravodaje Jana Filipa.
„Soudce zpravodaj promeškal dobu pro předložení vyhovujícího návrhu. Je snad nesporné, že „zbourání“ volebního systému 8 měsíců před volbami vyvolá velké politické pnutí a nejistotu, zda se do nadcházejících voleb podaří přijmout novou zákonnou úpravu, což může – při neúspěšném výsledku zákonodárného procesu – podlomit důvěru občanů ve fungování demokratického systému. Od tohoto způsobu rozhodování Ústavního soudu a jeho případných neblahých dopadů na stabilitu ústavního systému se proto zcela distancujeme.“
Jelikož se kolem současné podoby volebního zákona objevují některé mýty, je potřeba je uvést na pravou míru. Tento zákon schválený v době tzv. opoziční smlouvy byl už jednou výrazně korigován Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti tehdejšího prezidenta Václava Havla.
Poslanecká sněmovna v prosinci 2001 přijala novelu tohoto zákona, která redukovala většinové prvky, rozdělila stát na 14 volebních obvodů a zavedla klasickou d’Hondtovu metodu přepočtu hlasů na mandáty. Kompromisní předlohu podpořilo 151 ze 178 přítomných poslanců. Pro byli všichni přítomní zástupci ODS, ČSSD, KDU-ČSL a 11 unionistů. Proti byli zejména komunisté.
Rychetský popřel sám sebe
Na základě této podoby volebního zákona sestavila v roce 2002 vládu Špidlova ČSSD se Čtyřkoalicí a nikdo ho s výjimkou KSČM nezpochybňoval. Ani současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který seděl jako místopředseda vlády jak v Zemanově kabinetu, který původní zákon předložil, tak ve Špidlově vládě po jeho úpravách.
Rychetský tehdy jako předseda Legislativní rady vlády obhajoval původní volební zákon v parlamentu. Návrh, který předkládal, nebyl podle něj shledán protiústavním. „Princip volebního dělitele je rozšířen ve většině evropských zemí,“ připomněl. Dnes dospěl k jinému závěru, že se tehdy mýlil a pomáhal nastolit protiústavní stav. Mohl by si přitom aspoň posypat popel na hlavu.
O motivacích Ústavního soudu, proč hodil takový šrapnel v tomto čase do rozehrané předvolební partie, lze jen spekulovat. Komu to ve skutečnosti poslouží, se teprve uvidí. Babiš se Zemanem sice rozhodnutí Ústavního soudu ostře kritizují, ale ve skutečnosti jim spíše vyhovuje roztříštěná politická scéna.
Premiér může navíc této situace zneužít k odklánění pozornosti od vlastních vážných selhání v boji s covidem a trpící ekonomiky. To opozice nesmí připustit a měla by vytvářet tlak na co nejrychlejší změnu legislativy. V této situaci to ovšem nebude procházka růžovým sadem.
