Některé projevy úpadku českých poměrů mají značně znepokojivé rysy. Když moderátor České televize Václav Moravec přednášel na Gymnáziu Na Zatlance o smyslu veřejnoprávních médií, tak se na Facebooku zdvihla vlna nenávisti a někdo školu zjevně udal České školní inspekci. Není překvapivé, že boj proti Moravcovi vedou zejména příznivci Václava Klause mladšího, sympatizanti prezidenta Miloše Zemana, zuřiví obhájci Andreje Babiše, komunisté a okamurovci. Prostě kompletní fronta antievropského a antiliberálního tažení.

Na tomto sporu je děsivé zejména to, že renomovaný moderátor je zde prezentován pouze jako zástupce jednoho politického proudu, tím pádem je jeho vystoupení před studenty prezentováno jako politická agitka. Samozřejmě že nikdo nedoloží, pro jakou stranu či politický směr Václav Moravec přesně agitoval. Inu, prostě proto, že pro žádný směr neagitoval.

Jak je tedy možné, že všem příznivcům Vladimira Putina a bojovníkům s Evropskou unií přijde hodnotový základ, z něhož vychází demokratická žurnalistika, jako jedna ze stran politického boje, kterou je třeba potřít a zničit?

Když pozorně sledujeme Moravcovu práci, vidíme, že se až úzkostlivě snaží dávat prostor všem relevantním politickým silám, a to včetně takových, jako jsou komunisté a okamurovci. Člověk je pak moc rád, že nedělá veřejnoprávní žuralistiku a nemusí – obrazně řečeno – dávat v debatě o holocaustu po židech prostor esesákům.

Když ovšem na konci června vedl Moravec svůj dosud  nejvýznamnější rozhovor s předsedou vlády Andrejem Babišem, tak bylo zcela zřetelné, z jakých pozic a pod jakým pozorovacím úhlem žádá po premiérovi vysvětlení jeho činů a postojů. Touto pozicí či pozorovatelnou byly stručně řečeno tyto hodnoty: ústava parlamentní demokratické republiky, dodržování pravidel demokratického státu, svobodná společnost, v níž veřejnost má možnost kontrolovat vládu, veřejný zájem na férové správě státu, kritický rozum, obecná logika a snaha dobrat se k pravdě o konkrétních věcech. To je zhruba ten „politický“ směr, za který Moravec agituje. Když tomu někdo říká politická agitka, tak dává najevo, že je ve skutečnosti proti principům demokratického státu, proti právu veřejnosti kontrolovat férový výkon moci a že mu nevoní svobodná společnost, kritický rozum, logika a snaha dobrat se pravdy.

Žádný kriticky myslící člověk a natož politický novinář nemůže fungovat bez ideového a hodnotového základu, na němž stojí jeho práce. Jednou z chyb našich žurnalistů je to, že se neumí definovat v hodnotovém smyslu a vyzdvihují okázale apolitičnost. Je to nepochopení smyslu práce pro veřejnost. Jistě že zpravodaj a reportér musí brát věci podle principu padni komu padni. Ale z komentátora, politického publicisty a moderátora politických debat musí být zřejmé, že stojí na pozicích demokracie. Jinak by mohl pracovat tak leda v Parlamentních listech, což je symbol pokleslosti těch, kteří si pod pojmem svobody představují šíření lží a primitivismu. Pojem demokratické či demokracii oddané žurnalistiky se u nás nenosí. Přitom jde o jeden z pilířů svobodné společnosti. Tím česká žurnalistika oslabuje samu sebe. Nízkým sebevědomím a nedostatečným pochopením závažnosti vlastní role.

To je ale debata spíše profesní. Z hlediska celé české veřejnosti je zejména třeba trvat na tom, že střední školy mají naprosté právo zvát si demokraticky orientované novináře do svých tříd. To není politika. To je zcela principiální záležitost těch nejdůležitějších hodnot svobodné společnosti.

 

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora