Před ruským velvyslanectvím se rády scházívají skupiny proruských aktivistů FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
NÁZOR / Některé politické síly se už pilně připravují na to, aby se za rok mohly v Česku chopit moci. Aby se k ní dostaly, používají triky a praktiky, které se osvědčily ruským a proruským propagandistům hned v několika státech včetně USA. Součástí tažení je šíření podezření, že strany současné vlády se mohou pokusit o volební podvod.
Na rudém webu iportal24.cz se zapojil i Jan Schneider, někdejší signatář Charty 77, který teď vystupuje jako „bezpečnostní analytik“. Tento držitel medaile Za zásluhy, udělené Milošem Zemanem, v rozhovoru prohlašuje, že „naše země by byla bezpečnější, kdyby nedráždila své sousedy“, a je jasné, jaké sousedy má na mysli. Podle něj ale „je ve vedení státu parta arogantních šílenců“, což se podle jeho názoru projevilo třeba tak, že „před předpověděnými povodněmi“ odmítli „přidat hasičům, záchranářům a policistům“, což podle něj udělá pouze politický sebevrah. „Doufám, že se to potvrdí, nejpozději u voleb,“ vyjádřil pak svou naději.
Jasně, platy v takových složkách státu se budou řídit podle předpovědi počasí. Chce pan Schneider naznačit, že když hasič a záchranář nedostane přidáno (jakmile v televizi zazní, že bude hodně pršet), tak nehasí a nezachraňuje? Ať jim to jde říct do očí.
Ale exdisident se chtěl přehoupnout k tématu voleb, a tak hned pokračoval ve svých fantasmagoriích. Ocituji celou pasáž.
„K nim ještě slůvko – je třeba maximálně zamezit volebním podvodům. Volební strany by si měly připravovat kandidáty do volebních komisí! Tam je potřeba zachytit skutečné výsledky, vláda ať si je nechává sčítat třeba firmou z Antarktidy, my musíme mít paralelní možnost výsledky zkontrolovat. Jak pravil Stalin – není důležité, kdo jak volí, ale kdo ty hlasy počítá. Tedy – pokud se něco na východě nepokazí, protože se množí podezřívavé hlasy, že vláda chystá nějakou provokaci ‚pod třetí vlajkou‘, kterou chce připsat na vrub Rusům, vzápětí prohlásit, že jsme napadeni, vyhlásit válečný stav a sbohem, volby, sbohem, demokracie! Tak tudy prosím ne!“ vyzývá bdělý občan.
Tento výrok vypadá jako výplod nějaké poněkud chorobné mysli, nebo zlovolná pomluva. Žádný velký volební podvod u nás za dobu existence samostatné České republiky nebyl. Žádná z dnešních vládních stran se na žádném nikdy ani vzdáleně nepodílela a nebyla z něj podezřelá, stejně jako žádná z dnešních opozičních stran. Volby a sčítání hlasů probíhají podle zákona ve volebních komisích. Proč tady Schneider něco vykládá o nějaké „firmě z Antarktidy“, není jasné.
Kdo je to „my“, kdo má podle Schneidera výsledky „paralelně kontrolovat“? Chce někdo založit nějaké lidové milice nebo revoluční kontrolní komise, které se budou dožadovat, že chtějí dostat do ruky obsah volebních uren? Prostě pomatenost.
Současně ale v rozhovoru Schneider dává najevo sympatie k nově zvolenému americkému prezidentovi, což je s ohledem na jeho starost o volební podvody dost zvláštní.
„Ze zvolení Trumpa mám radost, která je – to nezastírám – trochu škodolibá, protože Trump nyní bude dělat Američanům podobně překvapivé až nemilé kousky, jako doposud dělají Američané celému světu,“ těší se exdisident.
Celkem to chápeme, těžko pořád prožívat svěží radost třeba z toho, že v Moskvě Vladimir Putin zahřívá židli už skoro čtvrt století, protože v Rusku se 140 miliony obyvatel se za tu dobu zřejmě nenašel druhý člověk, který by byl schopen tu funkci vykonávat. Na dekadentním Západě se politici pořád mění, což některé typy nejspíš považují za ukázku slabosti systému.
Jenže „bezpečnostní analytik“ má radost z výhry člověka, který se po své prohře před čtyřmi lety sám pokusil o volební podvod. Obvinil bez důkazů Demokraty, že udělali to, co ve skutečnosti udělal on.
Trump 2. ledna 2021 během hodinového konferenčního hovoru naléhal na státního tajemníka státu Georgia Brada Raffenspergera, aby pro něj „našel 11 780 hlasů“ a zrušil výsledky voleb v Georgii. Telefonát je nahraný.
Trump tlačil na svého viceprezidenta, kterým byl Mike Pence, aby v Kongresu zablokoval potvrzení výsledku voleb. Bylo to zcela protiústavní a nesmyslné. „Když nás viceprezident Mike Pence podrží, vyhrajeme prezidentský úřad,“ napsal tehdy Trump v noci na 6. ledna 2021 na Twitteru.
Trump pak během zasedání Kongresu pronesl nedaleko budovy Kapitolu projev, v němž burcoval své stoupence, kteří na Kapitol zaútočili. To už zhrzený Trump seděl u televize a celé hodiny v přímém přenosu sledoval útok na Kapitol. Nekontaktoval špičky bezpečnostních složek, ignoroval žádosti svých dětí i poradců, aby vyzval své příznivce k zastavení násilí.
S tvrzením o ukradených volbách prohrál Trump desítky soudů, protože nedokázal nic prokázat, ale stejně celé čtyři roky pokračoval ve lžích o volebním podvodu. Ale pan Schneider je rád, že tahle strašná postava, která nemá v historii Bílého domu obdobu, teď bude zase vládnout jaderné velmoci.
Kromě Trumpova pokusu o podvod je dobré všelijakým „bezpečnostním analytikům“, jejichž názory musí v Kremlu vyvolávat nadšení, připomenout americké volební dění z roku 2016. Většina amerických voličů byla vystavena masivní ruské propagandě. Jen Facebook těsně před volbami v listopadu 2016 zrušil 5,8 milionu falešných účtů, které byly využívány k politické propagaci.
Podle výpovědi společnosti Facebook, předložené senátnímu výboru v roce 2017, se obsah podporovaný Ruskem dostal na Facebook během prezidentských voleb v roce 2016 a po nich až ke 126 milionům Američanů. Facebook se domnívá, že 120 falešných stránek podporovaných Ruskem vytvořilo 80 tisíc příspěvků, které přímo obdrželo 29 milionů Američanů, a navíc zasáhly mnohem větší publikum tím, že uživatelé tyto příspěvky sdíleli, lajkovali a sledovali.
Těsně před volbami Rusko umístilo tři tisíce reklam na Facebook a propagovalo je jako memy napříč nejméně 180 účty na Instagramu. Tyto reklamy vidělo před volbami 5,8 milionu Američanů. Rusko se nenamáhalo uvést, kdo reklamu zaplatil, a zanechalo tak v Američanech dojem, že tahle zahraniční propaganda je vnitřní americkou diskusí.
Tahle obludná deformace demokratického procesu, která dále pokračuje, Jana Schneidera nezajímá. Vykládá, že „se množí podezřívavé hlasy, že vláda chystá nějakou provokaci“ a pak vyhlásí „válečný stav“ a žádné volby už nebudou. Ano, takové hlasy jsou slyšet, ale není to tak, že „se množí“, ale produkují je konkrétní lidé, jako je Schneider.
Bylo by hezké, kdyby to, že někdo býval za komunistického režimu disidentem, také znamenalo, že bude stát na straně demokracie až do konce svých dní. Bohužel vidíme, že někteří z bývalých chartistů se dnes dokážou paktovat i s zcela nereformovanými komunisty, dávat přednost oligarchům, kteří nabyli svého majetku velmi pozoruhodným způsobem, těžko skrývají své sympatie pro odporné diktatury, šíří naprosté lži vyrobené v laboratořích hybridní války a házejí špínu na demokratické politiky. Co je příčinou takového blouznění, bude u každé osoby jiné. Jsou tu lidé hloupí, navedení, zaplacení, zlí, duševně porouchaní a různé kombinace toho všeho.
O tom, kdo je v téhle zemi „arogantní šílenec“ nebo něco jiného, si každý může udělat obrázek sám.
