Šéfredaktor časopisu Respekt Erik Tabery napsal na svůj Twitter uklidňující příspěvek, který přijde vhod každému, kdo navzdory nové mocenské situaci v České republice chce mít hlavně svůj klid. Blíží se stanovisku jiného morálního nivelizátora naší intelektuální scény, kterým je tradičně Václav Bělohradský. Ten se zcela jasně zastal Babiše proti kritice, že překračuje dosud platná pravidla. Pro část české inteligence, zejména pro tu méně statečnou, je to ideální postoj: Nejančit, nepanikařit, s odstupem seriozně analyzovat a nanejvýš vztyčit občas varovně prst.
Tabery na Twitter napsal:
“Několik politiků řeklo, že skončila naše 1. republika a začala 2. To je nepřesné a nebezpečné pojmenování. Říkají tím (aniž by chtěli), že je hotovo. Ale to není. Bude to náročné, ale teď to teprve začíná. Čeká nás těžká práce s nejistým koncem, ale na chmurné závěry je brzy.”
Jeden uživatel mu na to moc hezky odpověděl a rozvinula se následující diskuze:
Uživatel Jan Novák:
“Tak nějak nevím, jak tomu, co tu píšete, rozumět. Prezidentem je kremlofilní stařec, premiérem býv. komunistický fízl ze Slovenska a vládne nám vláda s podporou KSČM. Jestli to není 2. republika, tak už nevím, jak ji definovat. Vy jste se dal na politiku, nebo jste ještě novinář?”
Erik Tabery:
“Druhá republika bude, až vás za tohle zavřou.”
Jan Novák:
“Opět se mýlíte, to bude třetí republika.”
Erik Tabery:
“Bohužel nejsem Bůh, abych Vám stejně sebevědomě řekl, že se opět mýlíte. To totiž nemůžeme vědět. Ale dobrá, pojďme všichni plakat, to pomůže.”
Jan Novák:
“Nejste. Posilovat sebevědomí tím, že tu sdělujete, že to není 2. republika a že ještě není nejhůř, protože názorové odpůrce ještě hromadně nezavírají (nýbrž jen občas na někoho zakleknou informacemi nebo se zajišťovacím příkazem) mi příjde vhodné pro kněze, nikoliv pro šéfredaktora.”
Erik Tabery:
“Možné to je, ale je to chladný popis reality. Panikaření rád nechávám jiným.”
Jan Novák:
“Ten nejen můj popis reality je v dobré víře pokud možno věrný a pravdivý. Na svůj názor máte přirozeně právo stejné jako já. Ale, prosím, nenálepkujte nositele názorů jiných. Přesto děkuji za Vaši odezvu. 😉”
Potud diskuze z účtu pana Taberyho. Ukazuje základní spor o povahu toho, co se děje s naší zemí. Proti uklidňování šéfredaktora intelektuálního časopisu tu stojí názor, že úlohou novináře není uklidňovat, ale spíše zneklidňovat veřejnost, když dochází k rozpadu systému hodnot a pravidel. A to se přesně stalo.
Klub na obranu demokracie vydal výzvu (zde), v níž je současný stav popsán tak, že z polistopadové demokracie už zbyla jen skořápka ústavního a zákonného rámce. Obsah je již jiný. Je naplněn arogancí moci, hulvátstvím a buranstvím. Překračováním a odstraňováním ještě nedávno platných pravidel. A hlavně zcela bezprecedentní kumulací moci v jedněch rukou.
Podívejme se na spor pana Taberyho s panem Novákem očima Andreje Babiše. Přesně to, co píše pan Tabery se totiž Babišovi moc hodí. On je ten, kdo potřebuje, aby někdo uklidňoval tu část veřejnosti, která bývala v dobách liberální demokracie politicky aktivní. A k tomu těžko najít vhodnější list, než je Respekt.
Vůbec si nemyslím, že to pan Tabery dělá na přímý popud Andreje Babiše. Spíše umí citlivě vyhmátnout obecnější poptávku provincionální inteligence po klidném, seriózním přístupu k věci, za kterým se schovává ryzí pohodlnost. Vždyť to všechno ještě není tak hrozný. Proč si pálit prsty.
Lidé jsou různí a mají různě nastavený práh snesitelnosti. Pan Tabery připomíná člověka, který je svědkem znásilnění ženy, přičemž místo toho, aby zavolal policii, tak raději chladně a s odstupem analyzuje situaci a občas varovně vztyčí prst. Tou znásilňovanou bytostí je právě teď naše demokracie. Pravidla, která tu platila, už neplatí. Naše země koketuje s diktaturami a s tím souvisí i to, že někdejší vládnoucí strana zločinného totalitního režimu se u nás znovu podílí na moci. Trestní stíhání je tu stále u každého zcela diskvalifikující záležitostí pro výkon jakékoli funkce, ale nyní s podstatnou výjímkou: kromě jednoho člověka. Pro toho, kdo má největší moc, nejvíce peněz a je médiálně nejsilnější toto pravidlo neplatí.
Kdo si ale chce vybrat umírněný a klidný pohled na věc, ať rozhodně čte Respekt. Ten časopis mu dokáže vsugerovat, že tu stojí na stráži polistopadové svobody, aniž by proto bylo třeba cokoli riskovat. Když si totiž člověk naopak řekne, že ten úpadek, který potkal český národ, je děsivý a nedůstojný, tak si do svého života pořídí značný diskomfort. Taková nepříjemnost ale z Respektu člověku nehrozí.
Máme každý volbu, kde chceme v tomto sporu stát. Je to podobná volba, jakou lidé procházeli na začátku normalizace. I když je současný kontext mnohem lepší. Výsledkem někdejší většinové volby normalizační společnosti je neutuchající společenská demoralizace, která trvá dodnes. A tato demoralizace se přičinili o to, že tu máme vládu Zemana a Babiše. Příliš mnoho lidí před nimi kapitulovalo. Na panu Taberym je ale obdivuhodné, že dokáže kapitulovat s noblesou.