Český zpěvák Jaromír Nohavica v Moskvě u ruského diktátora V. V. Putina (4. 11. 2018) FOTO: ČTK/ITAR-TASS/Mikhail Metzel
FOTO: ČTK/ITAR-TASS/Mikhail Metzel
Sleduji v televizním pořadu Jany Bobošíkové tristní comeback písničkáře Jaromíra Nohavici. Na jednu stranu jsem se zasmál. Jeho servilita k protagonistkám pořadu, paní Bobošíkové a slečně Lipovské, kterou vyzpíval v jednom ze svých songů, je učebnicová. Na druhou stranu však z jeho textů čiší taková míra propagandy a zpěvák používá tak oslizlou manipulaci, že to na mne působí dojmem, jako by i nadále plnil úkoly agenta Východu. Ne už české tajné politické policie socialistického režimu, ale rovnou nástupkyně sovětské tajné policie KGB – Putinovy FSB. Dá se to možná chápat jako kariérní postup.
Státní bezpečnost podobně jako gestapo jsou mrtvé zrůdy minulosti. Putinova FSB však je současnou, živou a mimořádně nebezpečnou hrozbou. Takže pana Nohavicu prosím: Mohl byste se už po těch 33 let od převratu deaktivovat a s medailí od Putina odejít na odpočinek do milovaného Moravskoslezského kraje?
Je to už skoro dvacet let, co kolega Jaroslav Spurný udělal zásadní rozhovor s Jaromírem Nohavicou, známým, a na Ostravsku až milovaným písničkářem, o Nohavicově spolupráci s komunistickou tajnou politickou policií. Nohavica v rozhovoru, který vyšel v Respektu v roce 2006, řekl: „Když si mě poprvé předvolali a potom volali jednou za čas, bál jsem se prostě říct ne. V mých očích byla StB hrozně mocná organizace. Neumím to popsat, nechci se vymlouvat, musím si osvěžit paměť, prolistovat osobní zápisky, texty písní. Nechci na tak závažnou otázku odpovídat povrchně. Nešlo o žádnou vteřinu, okamžik rozhodnutí. Asi jsem si myslel, že když dokážu obelstít různé schvalovací komise, které povolovaly mé koncerty, že dokážu ustát i ty estébáky. Že můžu mluvit, když nikomu neublížím.“
Kolega Spurný připomíná, že zpěvák to říkal s řadou odmlk. „Dnes vidím, že zdaleka nešlo o nějaké informace, které ode mě chtěli slyšet, ale že jsem se stal součástí důmyslné sítě, kterou potřebovali, sítě, která vlastně není rozpletená dodnes. Musím si ujasnit, co to je za síť, protože cítím, že v ní budu zapletený do smrti. Říkat, že jsem neublížil nikomu než sobě, asi nestačí. Je to komplikovanější, nejde jen o mě.“
O rok později, v roce 2007, však Robert Malecký v Lidovkách zveřejnil informace, které Nohavicovu tklivou a upřímnou zpověď trochu zpochybňují: „Folkový zpěvák Jaromír Nohavica podepsal v lednu roku 1989 petici, která požadovala propuštění Václava Havla z vězení. A vzápětí udal policii lidi, kteří mu ji k podpisu přinesli.“
Daj-li medaili…
Nyní – po šestnácti letech od Nohavicovy zpovědi v Respektu – se neumím rozhodnout. Když Nohavica v roce 2006 říkal „Musím si ujasnit, co to je za síť, protože cítím, že v ní budu zapletený do smrti“, co to s přihlédnutím k jeho současné činnosti znamenalo? Že v některých otázkách Nohavica byl, je a bude skálopevně přesvědčeným agentem do posledního dechu sloužícím zájmům Moskvy? Anebo že byl jen dobrým prognostikem a už před šestnácti lety tušil, že zase přijde doba, kdy se šikne být zadobře s nějakou mocí z Východu? Nevím, každopádně se jeho vývoj zrychluje.
Česká televize 4. 11. 2018 referovala: „Ruský prezident Vladimir Putin na slavnostní recepci u příležitosti Dne národní jednoty udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi. Medaili si Nohavica převzal v Kremlu osobně.“
Plně chápu, že pro někoho může být oficiální ocenění – „metál“ – tak důležité, že si jej rád vezme i od vraha dětí. Nohavica si ho vzal od Putina po ruské okupaci Krymu, během níž ruští vojáci bez odznaků, „zelení mužíčci“, vojenskou silou ukradli Ukrajině část jejího území. Medaili si Nohavica převzal potom, co Putin dlouhodobě vojensky podporoval protiukrajinské separatistické vzbouřence z Doněcku a Luhansku – podobné skupiny, jako byli v Čechách před druhou světovou válkou Hitlerovi nacističtí henleinovci. Na jaře toho roku, co Nohavica dostal od Putina medaili, 24. května 2018, psal web iDnes: „Raketový systém Buk použitý při sestřelení malajsijského Boeingu 777 nad Donbasem byl součástí ruských ozbrojených sil. Patřil pod brigádu protivzdušné obrany sídlící v Kursku, uvedl mezinárodní tým vyšetřovatelů. Při tragédii v červenci 2014 zemřelo téměř 300 lidí.“
Z Putina byl usvědčený vrah dětí, Nohavicovi medaile od něj stále nesmrděla. Převzal ji. A nezačala mu smrdět, medaili nevrátil, ani když Putin letos v únoru vojensky napadl Ukrajinu – což je válečný zločin. Den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, 25. 2. 2022, psala ČTK: „Skladatel a zpěvák Jaromír Nohavica si ponechá Puškinovu medaili, kterou v roce 2018 dostal od ruského prezidenta Vladimira Putina. ,Puškinovu cenu jsem dostal za písně, a ne za válčení,‘ řekl.“
Medaile Nohavicovi nezasmrádla ani tehdy, když svět oblétly šílené fotografie masakrů civilistů v Buči, válečných zločinů srovnatelných s bestialitou nacistů. Medaile Nohavicovi nezasmrádla, ani když vycházela najevo další a další svědectví o znásilňování, kastracích a vraždění, kterého se Putinovi vojáci dopouštějí na Ukrajině.
Nová platforma
YouTube kanál „Aby bylo jasno“ má na vstupní fotografii tváře svých protagonistek. Abecedně – Jany Bobošíkové a Hany Lipovské. Jako popis tam je psáno: „Politika. Ekonomie. Média. Moderátorka Jana Bobošíková představuje každý týden tři témata, o kterých by mělo být jasno.“ Nohavica je na vstupní stránce v momentě, kdy píšu tento text, takzvaně „poután“ čtyřikrát. Dvakrát video „Jaromír Nohavica: Virtuálky“ (19 762 zhlédnutí, premiéra 24. 7. 2022) a dvakrát video „Jaromír Nohavica: Virtuálka #02 – SPRCHA“ (32 948 zhlédnutí, premiéra 31. 7. 2022). Takže sice jen dvě jeho písničky, ale čtyři obrázky, na které si může divák kliknout, aby si Mistrovy balady poslechl. Ta první:
ABY BYLO JASNO, rozsviť, když ti zhasnou.
ABY BYLO čisto, vymeť každé místo.
ABY BYLO klidno, nespi, když je vidno.
ABY BYLO syto, kup a uvař si to.
To ti radím ja ra da dá.
JANA HANA náná na na
ABY BYLO dobře, nelep hobru k hobře.
ABY BYLO bezva, necpi se, kam tě nikdo nezval.
ABY BYLO tip ťop, když je zima, líp top.
ABY BYLO happy, dělej ráno dřepy.
To ti radí JANA HANA
JANA HANA náná ná na
ABY BYLO super, choď jak Garry Cooper.
ABY BYLO príma, nervi se se svýma.
ABY BYLO hezky, mluv slušně a česky.
ABY BYLO skvěle, lumpy pošli do pr.…kvančic
To ti radí JANA HANA
JANA HANA náná ná na
„By nebylo blbo, tak už nemel hubou,“ chce dodat básník v mém nitru. Ale nenechám jej promluvit. Místo toho jsem – tučně a velkým písmem – označil pasáže textu Nohavicovy písně, které lze považovat za product placement (skrytou reklamu) ve zpívané poezii. Jev, který snad dosud vůbec nebyl v marketingu znám. Ale popravdě se divím paní Bobošíkové i slečně Lipovské, že jim ta neuvěřitelná Nohavicova servilita není samotným trapná. Ale to se pan Nohavica jen znemožňuje, nemá to širší význam.
„Virtuálka #02“
Jeho druhá píseň na kanálu paní Bobošíkové už přesah má. Nohavica pěje, že mu přišlo „zvrchu nařízení,“ ať vypne teplou sprchu, a teče mu jen studená. Že čeká další psaní, že mu vypnou topení, protože nebude plyn. A už opravdu jako výsměch rozeznám i verš, že za humny je „ruská zima“. A finální verš, pravděpodobně míněný jako satirická či jízlivá narážka, říká, že „bojujeme za lepší zítřky světa“.
Kde a čím podle pana Jaromíra Nohavici bojujeme za lepší zítřky světa – a zřejmě mu přijde směšné, že tak činíme? Tím, že bude celá Evropa muset následkem Putinova imperiálního šílenství nesmírně bolestně šetřit energiemi, protože vážně hrozí, že Rusko použije dodávky plynu jako zbraň? Ano, tam skutečně bojujeme o lepší budoucnost, o to, abychom se zbavili hloupě vybudované energetické závislosti na imperiálním diktátoru Putinovi, který Nohavicu dekoroval medailí. Pokud si na to chce Nohavica stěžovat, má si stěžovat v Moskvě, s Putinem se zná z předávání. Ovšem on si nestěžuje u Putina, u viníka. Stěžuje si na nějakou vrchnost, „vrch“, že mu něco „nařídila“.
V demokracii není vrchnost, ty zná režim v Rusku. A žádné demokratické instituce – vláda, parlament ani soudy – panu Nohavicovi opravdu nenařídily sprchovat se studenou vodou. Bard Nohavica plácá nesmysly, z Putinem zaviněné krize obviňuje tuzemský „vrch“ a fantazíruje o nějakých „nařízeních zvrchu“. Takže i nadále, podobně jako při službě StB, stojí neochvějně na pozicích věrného přátelství se Sovětským svazem, používajícím nyní krycí jméno Ruská federace. Anebo Nohavica myslí, že za ty „lepší zítřky světa“ bojujeme na Ukrajině, kterou ten samý Putin brutálně vojensky napadl, a že ruské tanky dojedou tak daleko na Západ, kam je pustíme? Ano, i tam bojujeme o lepší budoucnost. Musíme Rusy zastavit. Já bych se nerad vracel do područí Moskvy, do nějakého polofašistického promoskevského režimu, kde si zase budou různí Nohavicové myslet, že s komunistickým gestapem „můžou mluvit, když nikomu neublíží“.
Ale v textu nalézám jeden varovný symptom. Nohavica se vysmívá energetickému ohrožení, energetické nouzi, a musí vědět, že tou aktuální, plynovou krizí pro nejbližší roky nám hrozí Putin. Přesto si Nohavica stěžuje, že se blíží „ruská zima“. A to k sobě už opravdu nesedí. Takže mám pro ctihodného Mistra, barda kraje vysokých pecí, osobní vzkaz s prosbou: Vážený pane Nohavico, ve svém věku už si zasloužíte odpočinek. Tak se prosím deaktivujte a jděte do Ostravy.
