Loajalita mezi soudruhy přetrvá i to, když nějaký soudruh zakolísá a stane se bývalým soudruhem. Když ale bývalý soudruh nemluví o soudruzích špatně a je ochoten spolupracovat, dá se ledacos odpustit, a dokonce i pomoci, když je zlá doba.
Teď se do toho dal nesmrtelný bard komunistické žurnalistiky Husákových dob Jaroslav Kojzar, někdejší halónovinový kolega momentálního bojovníka proti demokracii s přívlastky Jiřího Ovčáčka.
Kojzar začal vypočítávat, jaké jiné „kauzy“ se prý vytahovaly, když se novináři pokoušeli někoho likvidovat. A o čem se prý mlčelo. Zmínil kauzu Promopro a pražské jízdenky. Dokonce se odvážil na křehký led a zmínil historii rodiny Grebeníčkovy. Ta zase prý novináře zajímala příliš.
Píše: „Když se ‚nelíbí‘ předseda Grebeníček, je systematicky ostrakizována celá jeho rodina – vzpomínáte? Tehdy se ‚demokraté‘ naplno projevili.“
My si samozřejmě vzpomínáme. Šlo o to, že se Grebeníček starší, obviněný z mlácení politických vězňů, vyhýbal soudu, údajně ze zdravotních důvodů. Protože se to tak vleklo šest let, hradišťská nemocnice umožnila v roce 2003 konat soudní proces v areálu nemocnice. Jenže den předtím ho syn odvezl do jiné nemocnice v Břeclavi. Tak to šlo pořád kolem dokola, až se bachař Grebeníček odebral na onen svět. Ale to jen na okraj.
Důležitá je ale ta nezištná podpora pro oligarchu, jakou Kojzar projevuje: „Dnes, když nevyšla kauza s Babišovým synem, zřejmě jen bublinou je Čapí hnízdo, je tady zase Agrofert. Osobně bych se divil, kdyby premiér svými zásahy ovlivňoval dotace pro zmíněnou firmu, ale u nás je všechno možné. Je tu však k zamyšlení fakt, jak se ještě nepřeložená zpráva dostala na stůl novinářům…“
To je fakt, proč se zabývat obsahem zprávy, důležité je, kdo to zase vynesl a komu to slouží. To je známý komunistický instinkt. Pak ještě Kojzar doporučuje, že by se státní zástupce měl věnovat hlavně tomu, „kdo stojí v pozadí“ a komisi „připravil“ a „posunul“ směrem k ní podklady.
Pořád se nenamáhejte, soudruhu Kojzare. To je přece jasné. Byly to ideodiverzní centrály a jejich posluhovači v cizím žoldu vyplácení jidášským grošem. A komu by to mělo sloužit jinému než „druhé straně“?
Kojzarovo psaní jednou nahradí robotek vybavený umělou inteligencí a ani to nebude muset být nějaký moc sofistikovaný model.
