V Americe už mají zákon, který chce chránit lidské památky na Měsíci

Zajímá se někdo o otisky bot astronautů, kteří kdysi kráčeli po povrchu Měsíce? Nebo o zbytky techniky, které tam zanechali? Donedávna ne, ale teď byl ve Spojených státech přijat zákon, který se tím zabývá.

Svět měl v minulém roce skutečně jiné starosti, nicméně dne 31. prosince byl v USA přijat zákon o ochraně lidského dědictví ve vesmíru. Nepíše se v něm vlastně nic, co by mělo nějaký okamžitý dopad. Pouze vyžaduje, aby společnosti, které spolupracují s Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) na lunárních misích, souhlasily s tím, že budou vázány (jinak nevymahatelnými) pokyny, které mají chránit místa, kde kdysi Američané přistáli na Měsíci. Těch společností mnoho není.

Jak ale píše Michelle L. D. Hanlonová, právnička v oblasti leteckého a kosmického práva na webu Theconversation.com, je to symbolický a první krok. Je to poprvé, co nějaká země vydala zákon, který uznává existenci lidského dědictví ve vesmíru. Tím se vesmíru dostalo stejného místa jako třeba místům na Zemi, kde se nacházejí významné historické památky. A také už lidem dochází, že do vesmíru skutečně začali expandovat.

„Je jen otázkou desetiletí, možná jen let, než uvidíme na Měsíci nepřetržitou lidskou přítomnost… Americký projekt Artemis, který má za cíl cíl vyslat první ženu na Měsíc v roce 2024, je tou nejambicióznější misí. Rusko posílilo svůj lunární program a připravilo půdu pro vyslání kosmonautů na Měsíc ve 20. letech 20. století… Indie letos plánuje vyslat na Měsíc své vozítko. Čína, která v prosinci uskutečnila první úspěšnou misi návratu sondy z Měsíce od roku 1976, ohlásila v nadcházejících letech několik přistání na Měsíci, přičemž čínská média informovala o plánech na vyslání posádky na Měsíc během deseti let. Jižní Korea a Japonsko také staví přistávací moduly a sondy.

Takové soukromé společnosti jako Astrobotic, Masten Space Systems a Intuitive Machines pracují na podpoře misí NASA. Další společnosti, jako je ispace, Blue Moon a SpaceX, sice také podporují mise NASA, ale připravují se nabízet i soukromé mise, a to i pro cestovní ruch. Jak budou všechny tyto různé entity vedle sebe pracovat?“

Vesmír není prostorem, kde by právo neplatilo. „Smlouva o kosmickém prostoru z roku 1967, kterou dosud ratifikovalo 110 států, včetně všech současných zemí, které létají do vesmíru, nabízí hlavní zásady podporující pojetí vesmíru jako ‚provincie‘ všeho lidstva. Smlouva výslovně uvádí, že všechny země a potažmo jejich státní příslušníci mají svobodu zkoumat a mít volný přístup do všech oblastí na Měsíci.“

Na Měsíci už ale existují „historické památky“, otisk boty Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci, všechna technika, kterou tam lidé vyslali. Budou se tam provádět vědecké experimenty a čeká se také na těžbu nerostů. Ohledně Měsíce ale neexistuje pojem vlastnictví. Jediným omezením této svobody je námitka uvedená v článku IX smlouvy, že všechny činnosti na Měsíci musí být prováděny s „náležitým ohledem na odpovídající zájmy“ všech ostatních a s požadavkem, abyste byli ostatní konzultováni, pokud by mohlo dojít k nějakým škodám. Co to znamená? Z právního hlediska to nikdo neví.

Autorka píše: „Lze důvodně tvrdit, že zasahování do experimentu nebo těžby na Měsíci by bylo škodlivé, způsobilo by vyčíslitelné škody, a tím porušilo smlouvu. Ale co opuštěná kosmická loď, jako Eagle, lunární modul Apolla 11? Opravdu se chceme spoléhat na ‚patřičný ohled‘, abychom zabránili záměrnému či neúmyslnému zničení tohoto inspirujícího kusu historie? Tento objekt připomíná práci statisíců jedinců, kteří pracovali na vyslání člověka na Měsíc, astronautů a kosmonautů, kteří položili své životy kvůli této výpravě ke hvězdám, a tichých hrdinů, jako byla Katherine Johnsonová, kteří využili matematiku, aby to bylo možné.“

Tento zákon je tedy „malým krokem pro člověka“. „Vztahuje se pouze na společnosti, které spolupracují s NASA; týká se pouze míst přistání na Měsíci provedených USA; nabízí zastaralá a nevyzkoušená doporučení na ochranu historických lunárních míst, která NASA zavedla v roce 2011. Nabízí však významný průlom. Je to první právní předpis jednoho ze všech států světa, který uznává lokalitu mimo Zemi jako ‚mimořádnou univerzální hodnotu‘.“