Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj FOTO: President of Ukraine - Official website / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: President of Ukraine - Official website / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
V průběhu této války se různí západní experti pokoušeli dělat prognózy, jak dlouho může válka trvat. Některé z těchto odhadů teď shromáždil a v chronologickém pořadí uvedl na svých stránkách ruský ekonom Andrej Illarionov. Ukazuje se, že v březnu a dubnu se analytici celkem shodovali v tom, že Rusko hned tak nevyhraje. Neodhadli ale další vývoj konfliktu.
Vybíráme z jeho článku některé jím zmíněné odhady a předpovědi:
Dne 5. března, Michael Kofmann (vedoucí vědecký pracovník společnosti CNA Corporation a spolupracovník Kennan Institute na Woodrow Wilson International Center): „Snažím se nedělat příliš mnoho předpovědí. Myslím, že vzhledem ke všem problémům v ruském tažení, klamným předpokladům, neuskutečnitelné koncepci operací, malé přípravě na tak dlouhou válku dávám ještě tři týdny, než budou tyto síly vyčerpány. Vyčerpány z hlediska bojeschopnosti. Co bude dál, nevím. Možná příměří, až se obě strany zreorganizují a doplní zásoby, možná dohoda.“
Dne 10. března, politolog Francis Fukuyama: „Úplná porážka Ruska na Ukrajině se blíží.“
Dne 10. března, Christo Grozev: „Je těžké nějak nazvat konec, protože s největší pravděpodobností nepůjde o náhlý konec, kdy by se řeklo, že dnes válka končí. Obávám se, že nastane období, kdy nebude jasné, zda válka skončila, nebo ne. Ale už nebude docházet ke krveprolití, a to je nejdůležitější. Myslím, že se k tomu blížíme. A je to otázka týdne nebo možná deseti dnů.“
Dne 11. března, Jelena Bělozerskaja, důstojnice ukrajinských ozbrojených sil: „Pokud se Rusko nezmobilizuje, vše skončí naším vítězstvím v květnu až červnu. Pokud provede mobilizaci, válka bude trvat nejméně rok, ale i tak vyhrajeme.“
Dne 15. března, Ben Hodges, bývalý velitel amerických sil v Evropě: „Tuto válku rozhodne příštích deset dní. Ruským generálům dochází čas, munice i lidské zdroje. To není založeno na žádných interních informacích, vyplývá to z otevřených zdrojů a mých vlastních zkušeností. Mohu se mýlit, ale jsem přesvědčen o tom, že tento odhad je správný. Výzva doby pro Rusko není jen vojenská. Dopady sankcí se stupňují. Rusko může brzy nesplácet dluh ve výši 150 miliard dolarů v cizí měně – a nespokojenost roste i uvnitř Ruska. Rusové mají nedostatek munice. Jejich přechod k opotřebovávací válce zvyšuje jejich spotřebu nad plánovanou a únosnou míru. Zprávy o nízké morálce, neshodách mezi veliteli, vzpouře na nejméně jedné lodi, dezerci atd. – to vše během prvních dvou týdnů svědčí o vážných personálních problémech. A co do počtu ukrajinské ozbrojené síly na ukrajinském území stále převyšují ruské síly nebo jsou co do počtu s nimi vyrovnané.
Dne 26. dubna, Alexej Arestovič, poradce ukrajinského prezidenta: „Ukrajina může do konce května přejít do protiofenzívy.“
Andrej Illarionov nakonec shrnuje průběžné závěry:
- Oblíbená lehkomyslná tvrzení, která nemají nic společného s realitou.
- Válka je krvavá a může být dlouhá.
- K obratu ve válce zatím nedošlo.
- Početní převaha, výhoda těžkých zbraní, palebná síla, iniciativa – to vše je zatím na straně ruských vojenských sil.
- Důležité věci ohledně počtů vojáků a kvalitě ruské armády jsou neznámé a mnoha odborníky nepochopené.
- Důležité věci ohledně počtů vojáků a kvalitě ukrajinské armády zůstávají pozorovatelům neznámé.
Kamil Galejev se v sérii tweetů zamyslel nad tím, zda Illarionovo hodnocení odhadů zmíněných expertů je, nebo není příliš přísné.
Ocitujme souhrn jeho příspěvků:
„Znamená to, že se tito odborníci zcela mýlili? Ne. Původní plán ruské invaze selhal. Nedokázali dobýt Kyjev, nedokázali svrhnout vládu, blesková válka byla odražena. Ale Rusko nevyčerpalo svou kapacitu pokračovat v útoku kdekoli tak brzy, jak (odborníci) očekávali.
Z ruského pohledu invaze skutečně selhala. To, co očekávali – rychlou a snadnou pacifikaci východoevropského státu ve stylu Československo roku 1968 – se změnilo v dlouhou a krvavou opotřebovací válku, na kterou se Rusko skutečně nepřipravovalo.
Z ukrajinského pohledu to však může vypadat jinak. Na východě (Ukrajinci) pomalu ustupují:
1. 4. – Izjum opuštěn
18. 4. – Kreminna opuštěna
8. 5. – Popasnaja opuštěna
12. 5. – Rubežnoje opuštěno
20. 5. – Mariupol se vzdal
23. 5. – boje o Severodoněck
Abych to ujasnil. Ukrajinský odpor je šokujícím způsobem účinný. Téměř nikdo před 24. únorem nepředpokládal, že Ukrajina může Rusku tak dlouho vzdorovat. Rusové očekávali, že obsadí celou zemi během několika dní, ale teď musejí dobývat malá města a vesnice jednu po druhé.
A přesto Rusové zatím nevyčerpali své možnosti pokračovat v útoku, jak mnozí očekávali. Válka nepřešla do chladné fáze. Krveprolití se nezastavilo za 7–10 dní, ale pokračuje dál. Nedošlo k žádnému příměří, k žádnému urovnání. Tito odborníci byli ve svých prognózách příliš optimističtí.“
Galejev potom pokračuje:
„Illarionovova analýza mi připadá zajímavá. Je to bystrý, informovaný a velmi nekonformní myslitel. Právě jeho nonkonformita mu bránila v kariéře v americké expertokracii. Mnohem lépe by se mu dařilo, kdyby jen papouškoval běžné fráze.
S odpovědí, kterou Illarionov uvedl, nesouhlasím úplně. S čím plně, stoprocentně souhlasím, je otázka, kterou klade. A ta otázka zní: Proč je Rusko stále schopno pokračovat v útocích na Ukrajině? To je ta nejdůležitější otázka, která se neklade dostatečně často.
Nyní mi dovolte, abych dokončil Illarionovovu analýzu a uvedl svůj vlastní pohled:
- Tato válka bude dlouhou opotřebovací válkou.
- Rusko bude útočit tak dlouho, jak jen bude moci.
- Tato válka skončí porážkou Ruska a jeho zhroucením. Je mnohem křehčí, než si mnozí myslí.
- Stejně jako Illarionov si myslím, že ruská schopnost pokračovat v útoku představuje problém, který se dostatečně neřeší. Lišíme se však v tom, kde hledat odpověď. On si myslí, že nevíme něco o ruské armádě. Já si myslím, že nevíme nic o ruské ekonomice.
Mnozí si kladou otázku, jak může Putin vyrábět (určité množství) zbraní a munice v režimu nejtvrdších sankcí. Já se však zeptám, jak mohl vůbec nějaké množství zbraní vyrobit, když uvážíme, jak moc se technologické kapacity SSSR do roku 2000 zhoršily.“
Pak slibuje, že do dvou týdnů se bude sám zabývat otázkou, jak je možné, že Putinovo Rusko vůbec disponuje nějakými vojenskými výrobními kapacitami.
