Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Málokterý sektor je pro českou ekonomiku natolik významný jako automobilový průmysl. Nikoli náhodou se o něm říká, že je jejím pilířem. Tržby členů Sdružení automobilového průmyslu v roce 2019 dosáhly 1160,9 miliard korun a pracovalo zde 138 372 zaměstnanců. Ve stejném roce před příchodem pandemie se pak v ČR vyrobilo celkem 1 427 563 osobních automobilů. Nyní to vypadá, že se tento motor našeho hospodářství dlouhodobě zasekl a má vážné problémy.
Za první čtyři měsíce letošního roku se v Česku podle údajů Sdružení automobilového průmyslu vyrobilo o pětinu (přesně 20,3 procenta) osobních vozidel méně než v loňském roce, tedy 361 349. Vliv na výši produkce měly především rozkolísané dodavatelské řetězce v souvislosti s válkou na Ukrajině i pandemická situace v Číně.
Co se týče jednotlivých automobilek, tak je na tom nejhůře Škoda Auto, která se ve srovnání se stejným obdobím loňského roku propadla o 30,8 procenta na 211 359 vozidel. Její dubnová produkce pak vlivem výpadků dodávek některých dílů poklesla ještě výrazněji – o 39,2 procenta. Kolínský závod Toyoty zaznamenal rovněž za uvedené čtyřměsíční období pokles o 20,1 procenta na 46 089 vyrobených automobilů. Naproti tomu nošovický závod automobilky Hyundai svoji produkci navýšil o 14,9 procenta na 103 901 osobních vozidel.
Je třeba si uvědomit, že už v loňském roce byl počet vyrobených osobních automobilů u nás nižší, než v ČR bývalo zvykem. Například v lednu 2019 se zde vyrobilo 115 285 vozů a v roce 2021 už jen 104 576. V dubnu 2019 to pak bylo 126 700 automobilů a o dva roky později jenom 121 488.
Jediné, co platí, je nejistota
Když to shrneme, automobilový průmysl v Česku zažívá vleklou krizi, kdy na loňskou a předloňskou pandemii koronaviru navázaly problémy s nedostatkem čipů a nyní složitá geopolitická situace spojená s válkou na Ukrajině i proticovidová opatření v Šanghaji, která je centrem čínského autoprůmyslu.
Výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl tak například upozorňuje na to, že produkce elektrického Škoda Enyaqu se kvůli přerušení dodávek kabelových svazků z Ukrajiny rozběhla až v posledním dubnovém týdnu a ani kolínská Toyota se bohužel nevyhnula přerušení výroby klíčového modelu Yaris.
Zdeněk Petzl situaci automobilového průmyslu v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal takto: „Loňský rok, tedy ten druhý covidový, byl pro nás v kombinaci s čipovou krizí tím nejhorším za dlouhou dobu. K tomu letošnímu roku jsme se dívali poměrně optimisticky. V tuto chvíli ale jediné, co platí, je nejistota. Těžko predikovat. Asi nelze očekávat, že bychom letošní rok najednou nějak zvrátili a objem výroby se změnil. Pravděpodobně budeme pod objemem výroby loňského roku, což bylo 1,1 milionu vozů. S tím, že naše optimistické maximum bylo 1,5 milionu vyrobených vozidel před covidem.“
Vyhlídky tohoto sektoru tedy nevypadají příliš nadějně. K tomu všemu se navíc přidává ekonomické zpomalení, zhoršení finanční situace spotřebitelů a zdražování osobních automobilů. A pak tady máme celkovou transformaci automobilového průmyslu, kdy probíhá přechod na elektromobilitu, což je pro evropské automobilky samo o sobě velmi náročné a vyžadující velké investice.
Neudržitelnost dnešního stavu
A to stále ještě není všechno. Všudypřítomné zdražování energií, o kterém se v poslední době tolik mluví, samozřejmě doléhá i na výrobu aut, která je rovněž energeticky velmi náročná. Žádný div, že výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Petzl dokonce hovoří o tom, že při aktuálním vývoji je zejména pro dodavatelský sektor nezbytné, aby vláda využila všechny dostupné nástroje především pro zmírnění dopadů vysokých cen energií a zajištění bezpečnosti jejich dodávek.
Kabinet Petra Fialy by ale měl být schopný dohlédnout dál. Kromě řešení dnešních problémů a pomáhání tomuto sektoru, u kterého je opravdu velká otázka, jak rozsáhlá by měla být vládní pomoc ve vztahu k tomuto dříve tolik ziskovému odvětví, by vláda měla vést strategickou úvahu o tom, zda si podporu svého rozvoje nezaslouží úplně jiné oblasti.
Je pravda, že automobilový průmysl je u nás tradičně velmi silný, nepřímo zaměstnává až 500 tisíc lidí a představuje 10 procent ekonomického výkonu ČR a 25 procent našeho exportu, na druhou stranu se však naše závislost na něm aktuálně ukazuje jako velmi nebezpečná a škodlivá.
Ve skutečnosti je to možná dokonce tak, že současné postavení a význam automobilového průmyslu v Česku je neudržitelný, a čím dříve si to u nás uvědomíme a budeme se více soustředit na jiná odvětví a vláda se bude snažit jim vytvářet co nejlepší podmínky a investovat do infrastruktury, kterou potřebují ke svému rozvoji, tím lépe.
