V České republice se rozhodlo zůstat 26 z celkem 33 rodin afghánských tlumočníků a dalších spolupracovníků české ambasády a armády. Ty se vloni v létě podařilo evakuovat z Afghánistánu, jenž byl opět dobyt hnutím Tálibán. Nyní se Afghánci učí česky a někteří z nich již získali práci. Trvá však problém s hledáním bydlení.
Všech šestadvacet tlumočníků i členové jejich rodin získali v Česku azyl a vstoupili do Státního integračního programu.
„Se všemi již byl ve spolupráci s našimi sociálními pracovníky sestaven individuální integrační plán. Většina začala navštěvovat kurz českého jazyka ještě v pobytových střediscích a seznamuje se s každodenním životem v Česku. Integrační služby jsou zaměřeny na pět klíčových oblastí, kterými jsou bydlení, zaměstnání, vzdělávání a dále sociální a zdravotní oblast,“ vypočítává Jan Piroch, mluvčí Správy uprchlických zařízení, která integrační program zaštiťuje.
Část afghánských azylantů už i získala vlastní bydlení, další ale stále žijí v integračních azylových střediscích v Brně a Ústí nad Labem, některé rodiny zůstávají v pobytových střediscích v Kostelci nad Orlicí, Zastávce u Brna a v Havířově.
Byty pro větší rodiny
S hledáním odpovídajícího bydlení je ale problém. „Pevně věříme, že se nám brzy podaří sehnat bydlení pro všechny potřebné. Za další nabídky bydlení budeme vděčni, protože hledání nájemních bytů pro tuto skupinu osob na standardním trhu s nemovitostmi je i vzhledem k cenám a vícečetným rodinám, a tudíž potřebě větších bytů, poměrně obtížné. Přesvědčili jsme se o tom po oslovení desítek realitních kanceláří,“ říká Piroch.
Správa uprchlických zařízení proto vhodné byty i nadále poptává. Na základě předchozích výzev několik bytů nabídl například pražský magistrát, radnice Prahy 2 a 3 nebo Žďáru nad Sázavou.
„I na základě medializace se již několika jedincům podařilo sehnat první zaměstnání v ČR, většina z afghánských azylantů se však zatím připravuje především po jazykové stránce a s pomocí našich sociálních pracovníků a některých neziskových organizací usiluje o nostrifikaci dokladů o vzdělání,“ doplňuje Piroch.
Web iDnes.cz minulý týden mluvil s několika z těchto evakuovaných Afghánců. Podmínky v azylových střediscích jsou podle nich zejména pro mnohačlenné rodiny nevhodné. „Podmínky nejsou opravdu nic moc. Nechci celé dny sedět v pokoji a být smutný, ale venku to není o moc lepší,“ popsal jeden z mužů, který nyní přebývá ve středisku ležícím ve vyloučené lokalitě ústeckých Předlic.
Prchnout z Kábulu
Zájem o práci Afghánci mají, vědí však, že nejprve se musí naučit jazyk. „Účast těchto uprchlíků na kurzech je vysoce nadprůměrná,“ říká Jan Piroch.
„Teď je pro mě důležité se soustředit na češtinu. Kromě lekcí, které máme čtyřikrát týdně, se učíme také na pokoji, zkoušíme pochytit slovíčka i gramatiku, mluvíme spolu, pomáháme si. Až budu umět dobře česky, zkusím si najít práci. Mám vystudovanou ekonomii,“ popsal pro MF DNES čtyřiatřicetiletý Faisal, který v Kábulu osm let tlumočil pro české vojáky a nyní žije v pobytovém středisku v Brně.
Program umožňující pomoc překladatelům, kteří pracovali pro české síly působící na misích v Afghánistánu, a jejich rodinám, schválila česká vláda vloni na konci července, v době úspěšné ofenzivy hnutí Tálibán. Všichni vybraní včetně členů jejich rodin museli před svou evakuací projít bezpečnostní prověrkou. I díky tomu poté byly žádosti o azyl vyřízeny rychle.
Podle údajů ministerstva vnitra se do Česka evakuačními lety dostalo 151 Afghánců. Z nich 118 získalo azyl a 11 pobytové oprávnění, ostatní se ucházejí o víza v zahraničí.