Předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Pochybovat o demokratičnosti politických hnutí typu ANO či SPD se v Česku stále považuje za nemístné, ačkoliv se tyto parlamentní formace opakovaně projevují jakožto populistické, chaotické, a často i extremistické. Platí to zejména o jejich podivném přístupu k zahraniční politice, v němž je samozřejmě předčí některé komunistické a polofašistické koalice, které by se rovněž chtěly dostat do českého parlamentu.
V sousedním Německu mají svou Alternativu pro Německo (AfD), která je blízká srdci „našeho“ Václava Klause, přičemž si němečtí politologové, právníci a novináři stále více kladou otázku, zdali už AfD nevybočila z ústavních mantinelů. Opakuje totiž až příliš často ruské geopolitické narativy. Nepřipomíná vám to některá hnutí v Česku?
AfD, která má silné zastoupení ve Spolkovém sněmu i zemských parlamentech, se sama prezentuje jako strana hájící „německé národní zájmy“. Podle zevrubného programu, s nímž letos kandidovala v celoněmeckých volbách, klade důraze na „Evropu vlastí“, odmítá údajný bruselský centralismus a upřednostňuje „diplomacii a mírové řešení konfliktů“.
Zní to sice pěkně, ale v roce 2025, kdy jedna z evropských zemí, totiž Ukrajina, již několik let čelí otevřené válečné agresi eurasijského Ruska, to lze považovat za pokrytectví a výsměch. Představitelé AfD se rádi hlásí k trumpismu a všichni si pamatujeme, jak vehementně podporoval toto „mírové“ německé hnutí v únorových parlamentních volbách Trumpův parťák Elon Musk.
Nyní se ukazuje, že diplomatická aktivita Trumpovy administrativy nezpůsobila ukončení brutální války Ruska proti Ukrajině. Sázka na diplomacii vypadá vznešeně, jenže se ukazuje, že ruská diplomatická škola je dost odlišná od západních zvyklostí.
Evropa jako tržiště a skanzen pro turisty
AfD se některými svými návrhy blíží nejen Okamurovu hnutí SPD, ale též komunistické koalici s apelativním názvem STAČILO!. Například v tom, že odmítá společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, přičemž Evropská unie, pokud má vůbec existovat, by se podle AfD měla změnit ve „svaz evropských národů“, který by byl primárně „společenstvím zájmů“ s důrazem na hospodářskou politiku. Tak nějak ostatně vidí budoucnost Evropy i Rusko – žádná EU jakožto autonomní geopolitický hráč, ale jen společný byznys, do něhož se mohou bez omezení zapojovat i nedemokratické země. Jinak řečeno: Evropa jako tržiště a skanzen pro turisty.
V programu Alternativy pro Německo jsou ohledy na zájmy Ruska zmiňovány sice jen zastřeně, ovšem proruskou linku nelze přehlédnout: „Stabilní evropský mírový pořádek potřebuje vyváženou spolupráci na základě legitimních bezpečnostních zájmů všech evropských států. Rozšiřování EU a NATO na východ odmítáme.“
Inu, je to vlastně jasné poselství – země mezi EU/NATO a Ruskem mají být podle AfD oslyšeny ve svých ambicích stát se součástí sjednocené Evropy a svobodného Západu, je třeba respektovat, že jsou či budou součástí ruské „zóny vlivu“. To se týká Ukrajiny, Moldavska, Gruzie a Arménie, nemluvě o Bělorusku. Podle intelektuálních mozků z AfD nesmí v Evropě vzniknout „žádná nová železná opona“, naopak je třeba vždy využít „všechny možnosti k dialogu“. Vzkaz je jasný: přestaňme izolovat Rusko! AfD setrvale prosazuje i zrušení protiruských sankcí.
Za proruské Česko
Program AfD v mnohém opravdu připomíná postoje proruských formací v Česku. Například Okamurova SPD hlásá: „Nechceme být provincií EU, chceme rozvíjet a bránit suverénní Českou republiku.“ Anebo: „Chceme Evropu spolupracujících svobodných a suverénních národních států.“ Čeští proruští extremisté jsou navíc pro referendum o vystoupení z EU, což AfD dosud nepožaduje, ale obě hnutí se shodnou v tom, že EU/NATO se nesmí rozšiřovat o další země, které si nárokuje Rusko, jmenovitě o Ukrajinu.
Podobně jako AfD a SPD to vidí i národně-komunistická koalice STAČILO!, která se sama označuje jako „levicové a vlastenecké hnutí“ a hodlá bránit především českou „státní suverenitu“. A hlavně: „Místo konfrontačního přístupu NATO a EU je namístě politika vzájemně výhodné spolupráce, která nevytváří nepřekročitelné příkopy ani směrem k Rusku a Číně.“
Tak si to pěkně shrňme. Na evropské úrovni se nám tu vedle „umírněně“ bláznivé frakce takzvaných Patriotů pro Evropu, která hlásá státní suverenismus a slabou Evropu, zvolna rodí i proruská „koalice ochotných“, v níž má své zástupce i „proruské Česko“. Zatímco na Patrioty vsadila hnutí ANO, Přísaha a Motoristi sobě, formacím jako německá AfD a česká SPD pouhý státní suverenismus nestačí. Svými vzájemně si blízkými programy však dávají jasně najevo, že nejsou advokáty německých či českých národních zájmů. V „lepším“ případě jim jde o byznys bez pravidel a morálky, jak jej prosazuje Trump. Spíše to ale vypadá na okaté pochopení pro Moskvu, což není fajn pro Německo, natož pro Česko.
