Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Klíčovou oblastí, která zcela zásadně na mnoha různých úrovních ovlivňuje život společnosti a která bezprostředně souvisí s politikou, je ekonomika. Ukazuje se to zvlášť teď, kdy se sčítají účty za pandemii koronaviru, zadlužení státu strmě roste, potýkáme se s problémem nárůstu inflace a do budoucna pro nás bude stále těžší utáhnout náš penzijní systém, protože na důchodce bude připadat méně a méně lidí v produktivním věku. Ekonomika je zkrátka základ a je dobré si to uvědomit právě před volbami, ve kterých se rozhoduje také o celé řadě záležitostí ekonomických a ekonomiku spoluvytvářejících.
V této souvislosti pak velmi snadno zaujme, když se někdo snaží zamyslet se nad tím, jaký je skutečný smysl ekonomiky. Už jen tento celkem nezvyklý námět poutá pozornost. Text právě s tímto vznešeným názvem vyšel před několika dny v komunistických Haló novinách. Abychom byli přesní, zněl takto: O skutečném smyslu ekonomiky.
Jeho autor Ladislav Šafránek v něm uvádí: „Ekonomika, tedy ta oblast lidské činnosti, která rozhoduje o materiální náplni naší existence, se vyznačuje tím, že jí rozumí možná i více lidí než fotbalu. Dále tím, že je produktem velkého množství teorií, variant jejich naplňování na makroekonomické i mikroekonomické úrovni, že si v nich v podstatě každý zájemce najde svou parketu. V praxi pak vidíme řadu nejrůznějších navzájem se vylučujících přístupů. Jako exemplární příklad lze uvést antagonismus zájmů vývozců a dovozců,“ zdůrazňuje Šafránek.
Předně je trochu nešťastné tvrdit, že ekonomika (tedy hospodářství, respektive hospodářská činnost či souhrn hospodářských činností, které probíhají na určité úrovni) je produktem velkého množství teorií a variant jejich naplňování na makroekonomické i mikroekonomické úrovni. Těžko si myslet, že jednotliví ekonomičtí aktéři po nocích nějak do detailu studují různé ekonomické teorie a řídí se jimi.
Sledují prostě své zájmy a jde jim o to, aby přežili a prosperovali, a zásadní pro ně je, aby jim to všechno ekonomicky vycházelo a sedělo a aby se jim jejich činnost vyplácela. Teorie se pak tohle jejich chování snaží různým způsobem uchopit a vysvětlit. Z hlediska praxe ale až na výjimky zase tak velký význam nemají a zabývají se jimi především ekonomové, kteří chtějí ekonomický systém pochopit a vyložit. Teorie jsou tak spíše produktem ekonomiky, ne naopak.
Ekonomika a její smysl
Šafránek ovšem ve své úvaze pokračuje: „Z tohoto pohledu lze tvrdit, že bohužel dosud nemáme jasno v tom, co je smyslem ekonomiky. Zájmy jednotlivých aktérů trhu? Zájmy producentů, spotřebitelů, vlastníků či námezdně pracujících? Odpověď má množství navzájem se lišících variant, především pro odlišná postavení ve výrobním procesu. V období budování socialismu bylo řešení jednoduché a jednostranné. Rozhodoval zájem pracujícího. Nyní je to mnohem složitější a konfliktnější. Je smyslem ekonomiky postarat se o naše materiální potřeby? Je jejím cílem růst našeho bohatství? Je jejím cílem utvořit sociálně spravedlivou společnost, nebo to, aby se co možná nejvíc lidí mělo dobře?“
Ptát se po smyslu ekonomiky je vlastně trochu absurdní. Je to stejné jako ptát se například po smyslu pračky. Je smyslem pračky, abychom chodili v čistém a vypraném oblečení? Nebo to, aby výrobci praček měli z čeho žít a vydělávali peníze? Anebo je snad smyslem pračky to, aby se nám ve společnosti žilo lépe a byla v ní příjemnější atmosféra, protože lidé ve voňavém oblečení se zkrátka budou snášet o něco lépe než ti, kteří budou páchnout na sto honů a bude se jim ze sebe dělat špatně?
Ne, úvahy o smyslu pračky jsou nadbytečné. Pračka má prostě svůj účel, který plní tím, že pere. Smysl pračky pak může být předmětem různých interpretací, které se samozřejmě budou odvíjet od postavení, zájmů a hodnot toho, kdo je jejich tvůrcem. Například zastánce životního prostředí a návratu k přírodě může smysl pračky naprosto popírat a vyzdvihovat praní v ruce u potoka jako cestu, jak se opět znovu přiblížit k přírodě.
Ve výsledku je ale celkem bezpředmětné vést sáhodlouhé disputace nad smyslem pračky. A pokud je někdo vést začne, půjde mu s velkou pravděpodobností spíš o to, tento smysl popřít a proti pračce jako takové bojovat a spolu s ní v důsledku škrtnout i účel, který plní.
Budování socialismu a zájem pracujících
A s ekonomikou se to má úplně stejně. Má svůj účel, kterým je naplňovat nejrůznější potřeby lidí, a to nejenom ty materiální, ale i mnohé další, patří sem jistě také všemožné služby. Aby ekonomika fungovala a tyhle potřeby zajišťovala, je zásadní. Nakonec to však vůbec nesouvisí s tím, jaký smysl ekonomice přisuzujeme.
Ladislav Šafránek tvrdí, že v období budování socialismu bylo smyslem ekonomiky naplnit zájem pracujících. To se, jak dobře víme, úplně nedařilo a spousta i celkem základních materiálních potřeb pracujících naplněna nebyla, protože hospodářství nedokázalo zajistit a dodat různé lidmi žádané produkty. Dnes se dá říct, že ekonomika svůj účel plní relativně dobře. Občané se jen musí více otáčet, aby vydělali dostatek peněz na naplnění všech svých potřeb.
Šafránek správně říká, že jsou věci, které od ekonomiky chtít nemůžeme, protože jinak budeme zklamaní: to, že nám dá smysl života, spravedlnost, to, že se sama postará o naše sociálně slabé, důchodce a nemocné. Autor článku to však spojuje s ekonomikou v kapitalistickém systému, v jiném by to podle něj asi bylo lepší. Vidíme ale, že naplnění potřeb se nedařilo ani v odlišném než kapitalistickém systému, takže v tom to asi nebude.
Ekonomice bychom zkrátka neměli přisuzovat nic jiného než účel, který v rámci svých možností plní. Potíž samozřejmě spočívá v tom, že potřeby lidí budou asi vždycky trochu překračovat možnosti daného hospodářství. Proto je nutné, aby se jejich naplňování řídilo podle určitého klíče, který asi pokaždé vyvolá určitou kritiku, že je nespravedlivý. To ovšem není důvod bádat nad smyslem ekonomiky a zatemňovat to hlavní, o co jde, a to je její účel. A ten je třeba připomínat i před blížícími se sněmovními volbami.
