Jiří Paroubek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Daniel Sterzik zvaný Vidlák zřejmě začíná chápat, že k triumfálnímu vstupu Stačilo! do sněmovny třeba vůbec nedojde. Preference tohoto spolku nejsou valné a taky by se mohlo stát, že místo „změny režimu“ si činovníci budou moci leda vykládat rozumy na návsi a po hospodách. Pro jednou má Jiří Paroubek pravdu, když mluví o zhoubném vlivu Vidlákova ega. Otázkám ega bývalá veličina sociální demokracie dost rozumí.
„V lednu, kdy Stačilo! představovalo své čelné kandidáty pro volby do poslanecké sněmovny a také své programové cíle, se pro ně zdála obloha zalitá sluncem. Představitelé Stačilo! hovořili o dvouciferném volebním výsledku a nepřipouštěli si vlastně nic jiného. Až do posledních dnů jednali s možnými politickými partnery reprezentanti Stačilo! z pozice síly a arogantně. Akceptovatelná pro ně bez problému byla prakticky jen strana národních socialistů zhruba o deseti živých členech, pro jehož předsedu se dvěma vysokoškolskými tituly je problém při veřejném vystoupení sestavit a pronést rozvitou větu,“ píše na svém webu Vaše věc Paroubek.
Pak připomíná, jak se šéf Stačilo! Daniel Sterzik (Vidlák) choval přehlíživě a arogantně k Janě Maláčové (SOCDEM) a Róbertu Šlachtovi (Přísaha), což považuje za chybu. „Pokud by někdo v hnutí Stačilo! byl vybaven schopností strategického uvažování, muselo by mu už při analýze vývoje volebních preferencí Stačilo! od ledna do května být zřejmé, že dochází nikoliv k posilování preferencí, ale k jejich v nejlepším případě stagnaci kolem pěti procent.“
Podle Paroubka Vidlák najednou zjišťuje, že nějaká jednotlivá procenta i desetinky procent (tím myslí Paroubek svou „ČSSD“) by se mohly dost hodit a třeba by rozhodly, jestli se vidlákovci do sněmovny dostanou, nebo ne.
V téhle věci není těžké s Paroubkem souhlasit. Pan Sterzik zřejmě neodhadl, že zas tak přitažlivý jeho rudohnědý slepenec není. Může to vyjít, a nemusí. Dezorientovaná část občanů, která má pocit, že žije pod knutou fialového bruselsko-ukrajinského teroru, má bohatou nabídku. Údajné sociálno nabízí Andrej Babiš a pouťové vlastenectví a antiukrajinství SPD. Politická stoka je u nás sice dost hluboká, ale ne úplně bezedná. Přes všechno přilepování útvarů, o jejichž existenci nemá národ naštěstí ani tušení (ČSNS a SD-SN), ke komunistům, to zas takový výstřel z Aurory není. (Paroubek je samozřejmě zhrzený, že ho nikdo nechce taky přilepit.)
Pro stoupence demokratických stran je pochopitelně radostné sledovat, jak se všelijací „vlastenci“ a hlasatelé „politiky všech azimutů“ požírají mezi sebou. (Dobrou chuť, pokud možno.) Jen tak dál! Byla by ale chyba se spoléhat jen na to, že soupeř bude dělat chyby. Tentokrát jde skutečně o hodně, protože doba je ve světě zlá a ještě dlouho o moc lepší nebude. Rozhodně sotva během příštího českého volebního období. Bylo by lepší na ten čas nesvěřit republiku rudohnědým šarlatánům a hrabivému Andreji Babišovi s jeho neschopnými kývaly.