„Nejsme skupina naříkajících. Nejsme klub sebevrahů,“ říká pro stanici Nastojaščeje vremja filzofka Jana Makakenko. Ona a psycholog Ilja Petrikin jsou organizátory Death Café v Jekatěrinburgu. Říkají, že se o toto téma zajímají nejen z odborného ​​zájmu, ale i z osobních pohnutek.

„Zemřel mi dědeček. V té době jsem byla ve Voroněži a začala jsem hledat informace na internetu. První věc, která se objevila, byla informace o Death Café ve Voroněži, což bylo první Death Café v Rusku,“ říká Jana Makakenko.

Lidé, kteří tam chodí, vyprávějí o svých motivech. „Tohle je pro mě terapie. Žije se mi lehčeji. Po prvním setkání jsem pocítila jakousi úlevu a dost jsem se zbavila stresu,“ uvádí jedna z návštěvnic, Tatjana.

K hostům patří i lidé, které smrt zajímá z profesionálního důvodu. Student chemie Jaroslav Lisovskoj vyvinul alternativní pohřební projekt: navrhuje přeměnit lidská těla na hnojiva.

„Přišel jsem si sem poslechnout názory lidí na smrt: jak ji vnímají, jak se na ni připravují. Porozumět, jak pojmout svůj projekt.“

Schází se tu podle něj příslušníci nové generace, kteří jsou připraveni na všechno nové.

Maximální počet účastníků schůzek je 20 osob. Hlavní pravidla klubu jsou komorní atmosféra, důvěrnost a vzájemná úcta.

„Death Café je prostorem svobodné komunikace. Klíčové slovo je ‚svobodné‘. Od počátku překračujeme náboženský, filozofický a psychologický rámec,“ říká organizátor Ilja Petrikin, jeden z organizátorů kavárny.

Zakladatelé Death Café v Jekatěrinburgu chtějí v říjnu uspořádat ve městě první neformální konferenci na téma smrti.