Lidové noviny (23. 3.) přinesly rozhovor s autorem knih o Stalinovi americkým historikem Stephenem Kotkinem s titulkem „Stalin nebyl žádný hlupák“. Historik si to o něm skutečně nemyslí a on snad vlastně nikdo.
V rozhovoru Kotkin říká: „Slovo génius bych nechal stranou, ale Stalin byl výborný, opravdu výjimečný student, ne horší než Trockij. Vždyť studoval seminář v Tiflisu. A vezměme v úvahu situaci na Kavkaze za vlády carů. Žádná univerzita tam nebyla, car její existenci neumožnil, elitní vzdělání, vyhrazené hrstce nejlepších studentů, bylo možné získat jen na gymnáziu nebo v semináři. A Stalin, dítě z Gori, studoval v semináři. Představuji si intelektuální průměrnost úplně jinak.“
Pak je tam ještě o tom, zda Stalin komunistickým idejím skutečně věřil: „Největším objevem, kterého jsem se dopídil v dlouho nepřístupných archivech, je však skutečnost, že všichni, nejen Stalin, ale i lidé okolo něho, byli – pro někoho možná překvapivě – komunisté. Když Stalin sešel z pódia, mluvil stejně. I v soukromí se zaměstnával třídním bojem, kulaky, buržoazní revolucí, socialistickou revolucí… Dokumenty mluví jasně. Stalin byl věřícím komunistou, mužem idejí, který pro svou víru strašně moc obětoval a nebál se pro ni nasadit vlastní život.“
Dokládá to tím, že Stalin strávil za svou komunistickou víru dlouhá léta ve vyhnanství. Lenin ho „naučil taktické flexibilitě – že všechny prostředky jsou přijatelné k dosažení cíle. Tento cynismus byl ale zcela kompatibilní s komunistickými zásadami. Naprostá taktická flexibilita, oportunistická amorálnost, to byl jeden z klíčových komunistických principů – ale jen jako prostředek k dosažení cíle, tedy eliminaci kapitalismu…. „Každého, kdo zavraždí miliony lidí, musíme nazývat sociopatem. To je ale teprve začátek příběhu, který by měli historici vyprávět. Odbýt to prohlášením Stalina za bláznivého, šíleného psychopata je příliš snadné. Takové vysvětlení není žádné vysvětlení. Nic bychom tím nevysvětlili. Takže znovu: Stalin byl lidskou bytostí a pro své přesvědčení, pro svou víru dlouhá léta trpěl. Není nakonec zlo, to nejkrutější zlo, mnohem zajímavější, je-li lidské? Myslím, že je.“
Tady se čtenáři rozhovoru vynořuje jedna otázka, na kterou by bylo potřeba dát odpověď. Z hlediska cynického pojetí výkonu moci by se ještě dalo pochopit, že někdo nastolí teror. Jenže ten, který zavedl Stalin, nebyl racionální. Posílal na smrt lidi, kteří nebyli jeho nepřátelé, kteří byli bezvýznamní a nijak ho nemohli ohrozit. Dokonce zlikvidoval i lidi, kteří byli pro jeho režim potřební. Decimoval důstojnický sbor nedlouho před válkou. Posílal do lágrů talentované vědce a pilné pracovníky. Vymýšlel šílené projekty, které byly zátěží pro celou zemi. Inteligence znamená řešit problém na základě faktů a to Stalin nedělal. Konal věci, které nebyly racionální. Vyděsit celou populaci, aby si udržel moc, by racionální v nějaké míře a na nějakou dobu snad bylo. Čistě technicky vzato. Rozměr té devastace ale nikoli.
Nikdo, kdo zná fakta, si snad nemyslí, že Lenin byl hodný strýček, nebo že v Marxově učení nejsou teze o třídním boji a vyvlastňování. To neznamená, že je nutno odmítnout jako šílené všechno, co trojice Marx – Lenin – Stalin kdy řekla a dělala. Historik (v rozhovoru) ovšem zmiňuje, že Lenin Stalina dostal do vedení strany, ale už ne, že před ním a jeho povahovými vlastnostmi varoval. Lenin se poprav nikterak neštítil, ale nenechal vyvraždit celý ústřední výbor.
Jak víme z jiných zdrojů, Stalin měl velkou knihovnu, kde byly knihy z oborů jako sociologie, politická ekonomie, finance, průmysl, zemědělství, ruská a světová historie a podobně. Mnoho ovšem od autorů jako Lenin, Marx, Engels, Kautský, Plechanov, Trocký, Bucharin, Zinovjev, Kameněv. (Čtyři posledně jmenované nechal zavraždit.) Zřejmě ledacos i četl, protože se v knihách našly jeho rukou psané poznámky. Co mu z toho v hlavě zůstalo, je jiná věc. Stalin psal o jazykovědě i etnografii, ale ačkoliv jeho myšlenky byly označeny za geniální, nezdá se, že by zanechaly ve světové vědě nějaké stopy.
Dalo by se říci, že byl úspěšný, když si přece udržel tak dlouho moc, industrializoval zemi a vyhrál válku. Jenže to všechno udělal mizerně a za cenu nákladů, které rozumné nebyly.
Některé otázky prostě měly zaznít. Takto to celé vyznívá jako pojetí Stalina s lidskou tváří, což je něco, co odpovídá snaze dnešního ruského vedení, kterému se prostě nechce nějaké období vlastních dějin označit za dobu temna a nedodávat nějaké velké „ale“.
Pokud jde o to opravdové komunistické přesvědčení, to snad ani tak neudivuje. Proč by někdo plně nevěřil ideologii, která mu umožňuje pít šampaňské a užívat si kaviár, zatímco ostatní lidé mají hlad? To jen nebozí křesťané a další věří i tehdy, když je to pro ně nepohodlné a to nejen v dobách pronásledování, ale vlastně pořád.
