V Rusy obleženém a trýzněném ukrajinském Mariupolu, který čelí humanitární katastrofě, jsou mezi ostatními obyvateli uvězněni i občané Turecka ukrývající se v mešitě Kanuni Sultan Suleyman. Podle ukrajinských zdrojů je tu přes 80 lidí, z toho 34 dětí. Všechna turecká média sledují jejich situaci a Turci očekávají, že se je jejich vládě podaří rychle přepravit do bezpečí. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu se zatím marně snaží přesvědčit Rusy, aby nechali turecké občany z města bezpečně odejít.

Osud Turků uvězněných v Mariupolu je příkladem dilematu, kterému Turecko čelí – stát na straně Ukrajiny, s níž v poslední době prohlubovalo spolupráci a jejíž územní integrita je významná pro dlouhodobou bezpečnost Turecka, a zároveň si příliš neznepřátelit naštvat Rusko, což by mohlo mít okamžité vnitropolitické důsledky.

Dále čtěte

Vztahy Ruska a Číny aneb Společně ke změně světového řádu

Při příležitosti konání zimních olympijských her v Pekingu podepsali ruský prezident Vladimir Putin a generální tajemník čínských komunistů Si Ťin-pching…

Samotná mešita, kde se turecká komunita skrývá, byla postavena v roce 2007 jako pocta sultánovi Sulejmanovi a jeho ukrajinské (rusínské) manželce Hürrem Sultan zvané Roxolana, údajně první ženě Osmanské říše, která aktivně vstupovala do státních záležitostí. Jejich manželství sloužilo i jako předloha velmi úspěšného televizního seriálu Velkolepé století, kterým Turecko zahájilo svou politiku vývozu turecké kultury do východní Evropy a do arabského světa.

Muslimů sice dnes žije na Ukrajině jen kolem jednoho procenta všech obyvatel, ale historie islámu na jejím území sahá do 14. století, kdy mongolská Zlatá horda přijala islám. Postupný rozpad Zlaté hordy vedl v 15. století ke vzniku Krymského chanátu, který se pak dostal pod kontrolu Osmanské říše, a nakonec se stal koncem 18. století součástí Ruského impéria.

Během ruské nadvlády se Krymští Tataři začali stěhovat i do dalších částí Ukrajiny, hlavně do Doněcka a Luhanska, ale také do Charkova – většinou šlo o potomky tatarských vojáků z rusko-turecké války v roce 1877. A rovněž do Oděsy, která byla v 16. až 18. století osmanskou pevností a sloužila i jako výchozí přístav pro pouť místních muslimů do Mekky.

Na Ukrajině stojí též ve městě Staryj Krym pravděpodobně nejstarší mešita ve východní Evropě zvaná Ozbek Han, vystavěná roku 1314. Symbolem rostoucího vlivu Osmanské říše byla v polovině 15. století stavba mešity Juma Jumi, kterou navrhl proslulý osmanský architekt Mimar Sinan, autor Sulejmanovy mešity v Istanbulu a též Starého mostu v bosenském Mostaru. S masivní kampaní rusifikace po anexi Krymu v roce 1783 se snížil význam islámu, řada mešit byla přeměněna na kostely, včetně mešity Mufti Jami, která byla až do roku 1998 využívána arménskou apoštolskou církví.

Dále čtěte

Ukrajinský právník Ilja Antonov: Většině Rusů Putinův režim vyhovoval, dokud u nich neskončila IKEA

Ilja Antonov pochází z Doněcka na ukrajinském Donbasu, ovšem už čtrnáct let žije v Česku. Roku 2015 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy…

Až vznik nezávislé Ukrajiny vedl k obnovení starých vazeb – část Krymských Tatarů se vrátila z exilu, některé mešity byly obnoveny a vznikaly také nové. V Kyjevě byla v roce 2001 otevřena mešita Rahma, jejíž základní kámen byl ovšem položen už v roce 1913.

V Charkově byla v roce 2006 otevřena mešita na místě té původní z roku 1906, kterou sovětské vedení nechalo v roce 1936 zničit. Podobně byla v roce 2001 obnovena mešita zničená sovětským režimem v Oděse.

V kontextu ukrajinsko-tureckých vztahů byla důležitá Velká mešita Juma Jami, jejíž výstavba v osmanském stylu a financovaná Tureckem začala v roce 2015, tedy až po ruské anexi Krymu. Na kamenných blocích jsou napsána jména zesnulých a deportovaných členů místní tatarské komunity. Jako pocta Nomanu Çelebicihanovi, prezidentovi krátce existující Krymské lidové republiky, ji měli zdobit ručně malované tulipány, podle stejnojmenné básně, kterou napsal (byl také autorem národní hymny Krymských Tatarů). Po dokončení měla být největší mešitou na Krymu.

Již tak těžká situace ukrajinsko-ruského konfliktu staví Ankaru před další dilema. Turecko z Ukrajiny evakuovalo již přes 14 tisíc svých občanů a stalo se i destinací ukrajinských válečných uprchlíků i Rusů utíkajících z Ruska. Více než 80 % Turků si přeje, aby si Turecko v konfliktu zachovalo neutralitu, a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zatím sází na vytváření dojmu, že by se mohl stát zprostředkovatelem míru.

Dále čtěte

Dcera zavražděného Borise Němcova: Můj otec před Putinem varoval, ale západní státníci ho neposlouchali

Žanna Němcovová je novinářka, dcera ruského opozičního politika Borise Němcova, který byl v roce 2015 zavražděn v Moskvě, zřejmě s…

Jenže už brzy se bude muset Turecko rozhodnout, jakou pozici zaujme v novém rodícím se geopolitickém uspořádání. Na jedné straně je Ukrajina včetně Krymských Tatarů, na druhé straně Rusko. Na jedné straně západně orientovaná zahraniční politika Turecka, na straně druhé novoosmanská rozpínavost a zatvrzelá snaha být regionální velmocí. Čas k zachování důvěryhodnosti se rychle a neúprosně krátí.  Ostře sledovaný osud Turků v mariupolské mešitě může v tomto rozhodování sehrát klíčovou roli.

Mgr. Lucie Tungul, Ph.D., M.A. je politoložka se zaměřením na evropskou integraci, zejména europeizaci, demokratizaci, rozšíření EU a otázky evropské identity. Deset let přednášela na Fatih University v Istanbulu, nyní působí na Katedře politologie a společenských věd Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje s think-tankem TOPAZ založeným politickou stranou TOP 09.