V Polsku vládnoucí strana vymýšlí, jak lépe zatýkat poslance

V Polsku chystá vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) ve svém programu novinku, která by znamenala zásah do momentální zákonné ochrany poslanců a senátorů. Opozice už vyslovuje obavy.

Jde o to, že podle PiS by poslanec nebo senátor mohl být zadržen nebo zatčen na žádost generálního prokurátora u Nejvyššího soudu.

„Před přijetím rozhodnutí bude generální prokurátor povinen předložit věc prezidiu Sejmu a regulačnímu výboru Sejmu. Předsednictvo Sejmu nebo regulačního výboru Sejmu bude moci v případě pochybností o skutečných důvodech k zahájení trestního řízení proti poslanci nebo senátorovi požádat o postoupení rozhodnutí o souhlasu s trestním řízením a případném zatčení celé komory. V takovém případě může komora rozhodnout o zatčení absolutní většinou všech svých řádných členů,“ říká se v programu PiS.

Rozhodnutí nejvyššího prokurátora by pak potvrzoval místo parlamentu nejvyšší soud. A v tom je ten problém. „Dva senáty nejvyššího soudu jsou pod úplnou kontrolou současné vlády, protože byly zvoleny zpolitizovanou soudcovskou radou. Poslanci by čelili inkvizičnímu procesu, rychle by přišli o imunitu. Ta má chránit poslance opozice, aby je nebylo možné hnát před soudy pod politickým tlakem,” řekl pro český Seznam právník Michał Wawrykiewicz z iniciativy Svobodné soudy.

Generálním prokurátorem je dnes ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro.

Právník a programový ředitel nevládní Nadace ePaństwo Krzysztof Izdebski to komentuje: „Normálně bych zapojení nejvyššího soudu považoval za dobrý nápad, ale mám k němu výhrady kvůli způsobu jmenování jeho soudců, které volí soudcovská rada závislá na vládě. Na papíře to vypadá dobře, ale v praxi to znamená riziko.”

Důležité je ono „v praxi“. Už se začíná stávat takovou „visegrádskou“ zvyklostí, že si nějaká vláda obsadí funkce, kde by měli sedět nezávislí lidé a ti jsou pochopitelně svým vládám zavázáni. V případě dnešní střední Evropy, zvláště jde o Maďarsko, Polsko a dnes už i Česko, vedou vlády populisté, kteří mají pocit, že po vítězství je možné si zemi vyvlastnit, rozdat podle zásluh svým stoupencům a na dobytém území pokračovat v expanzi.

S každou další získanou pozicí se vládní moc posiluje. Sociologové tomu říkají „efekt svatého Matouše“ a to podle výroku z evangelia: „Kdo má, tomu bude ještě přidáno.“ V tomto případě se to vztahuje na světské záležitosti. Když máme více zdrojů, peněz, vlivu, moci, snáze se vám váš „majetek“ rozšiřuje. Opozice vůči vám je pak stále slabší, protože má na své straně stále více nástrojů. Jakmile vládnoucí strana dosáhne určité míry moci, může dělat změny, které jsou pak už nevratné.

Pokud se někomu třeba podaří získat pod kontrolu státní média, zajistí si tím kontrolu nad svým obrazem, který žádné samizdaty a blogy nemohou výrazně narušit. Pak se snáze vyhrávají volby, protože zahrnete lid obrazy své úspěšnosti a služby národu a opozice, pokud se vůbec dostane ke slovu, je zesměšněna a vykreslena jako nepřítel. To se pak může stále stupňovat.

Mít pod kontrolou soudy a také to, kdo před soud půjde, znamená disponovat arzenálem strachu. Výsledkem je, že všichni budou raději mlčet.

Trend k autoritářství je v zemích V4 nepřehlédnutelný. Všechno přitom probíhá podle zákona. Stačí si ale na příslušná místa dosadit své lidi, a ti už pak budou zákony interpretovat podle potřeby. Kdyby se na tom někomu něco nezdálo, bude to řešit soud, který je na tom stejně, sedí tam lidé oddaní panující moci. Vrcholem dokonalosti je, že si vládnoucí moc sepíše zákony sobě na tělo. A je vymalováno. Dosáhne se stavu, z kterého není úniku.

Podobnou snahu o vyvlastnění státu do rukou jedné kliky vidíme i u nás. Výsledkem není nakonec stát fungující jako firma (krom nedemokratičnosti, která je firmám vlastní), ale klientelistický propletenec, který je výhodný jen pro členy „vnitřního kruhu“. Ostatní mohou jen přihlížet, jak skvěle a nezměnitelně se jim vládne.