Prezident Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24 / ČTK
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24 / ČTK
Všechny tři dosavadní předvolební prezidentské kampaně měly jeden společný rys: sympatie většiny novinářů byly na straně jednoho kandidáta. V prvních dvou přímých volbách vyhrál kandidát, který nebyl novináři preferován. A poslední kampaň přinesla stížnosti Andreje Babiše a jeho podporovatelů, že jeho prohra byla způsobena právě i tím, že média před ním upřednostňovala Petra Pavla.
Žádné tvrdé studie k tomu k dispozici nejsou, i když alespoň pocitově se dá souhlasit s tím, že novináři spíše sympatizovali s Petrem Pavlem. Vede to přirozeně k otázce, zda novináři v této kampani neselhali. Jak to tedy je s objektivitou, nestranností a vyjadřováním názorů?
Objektivita není bez názoru
Objektivitou novináře je neutralita ve vztahu k předmětu zpravodajství, nestrannost, pravdivost a relevance. Vyváženost je pak možno charakterizovat jako rovnovážnou proporčnost předávané zprávy nebo údajů.
Objektivita a vyváženost však rozhodně neznamená beznázorovost. Objektivita a vyváženost médií a jejich novinářů nemůže spočívat pouze v tom, že budou prezentovat různé protichůdné názory, protože takový přístup by ve skutečnosti vedl k nevyváženosti.
Jako rovnocenné by pak totiž byly prezentovány postoje například toho, kdo právo porušil, i oběti takového porušení. Nebo toho, kdo je příznivcem svobody a demokracie a toho, kdo chce svobodu a demokracii zničit.
Takový závěr je zcela nepřijatelný, protože by vedl k pošlapání hodnot, na nichž stojí naše společnost.
Je tedy celkem pochopitelné, že pokud novináři referovali o kandidátovi, který je notorickým lhářem, a využívá v kampani ty nejhorší triky, srovnatelné s prodejci zaručených léků proti rakovině, a naproti tomu o kandidátovi, který má sice problematickou minulost, ale jinak s ním podobně negativní zkušenost není, bylo obtížně očekávat, že by si zrovna Andrej Babiš mohl získat jejich oblibu.
I při respektování zásad nestrannosti, vyváženosti a objektivity není možné požadovat, aby média a jejich zaměstnanci neměli, respektive nevyjadřovali žádný názor.
Takový stav by byl možný pouze za situace, kdy by existovali pouze novináři a editoři, kteří by nebyli vůbec ovlivněni jakýmikoli hodnotami. Muselo by se jednat o osoby, které by neměly žádný vztah ke světu, o němž přinášejí zprávy.
Informace přesné a pravdivé
Média a novináři nejsou ze své podstaty pouze zprostředkovateli informací mezi světem politiky a veřejností, ale také interpretují a hodnotí události a šíří svoje názory a tím ovlivňují politickou agendu, jakož i veřejné mínění.
Objektivita novináře by měla být založena na pravdivosti a odstupu. Pravdivost spočívá v povinnosti informovat pouze o přesných a pravdivých informacích, aniž by byla zkreslována fakta nebo detaily za účelem zlepšení příběhu nebo lepšího přizpůsobení se určitému tématu. Novináři mají poskytnout relevantní fakta a informace o všem a o všech.
V neposlední řadě by měli novináři přistupovat k referovaným skutečnostem bez emocí, racionálně a klidně, což umožní publiku udělat si vlastní názor.
Zajímavé je, že požadavek novinářské objektivity nevznikl jako morální standard, ale byl výrazem potřeby dosahovat v novinách zisku a přilákat inzerenty.
Vydavatelé nechtěli urazit žádného potenciálního reklamního klienta, a proto se snažili prezentovat různé strany pohledu. Bylo tedy nutné zajistit produkci obsahu, který bylo možno prodávat napříč politickým a ideologickým spektrem.
Na počátku 20. století se žurnalistika začala definovat jako profesionální povolání a právě profesionalizace normalizovala režim objektivity jako základ dobré žurnalistiky.
Záporem objektivity, neutrality a nezaujatosti je to, že prokazuje veřejnosti špatnou službu, protože se nesnaží najít pravdu. Navíc je tento požadavek trochu pokrytecký. Novináři z povahy věci straní konfliktům, protože jsou zajímavější než události bez konfliktů. Stejně tak novináři straní existujícím interpretacím, protože je to bezpečné a snadné.
Z pohledu nikoho
Beznázorové pojetí objektivity z nás dělá pasivní příjemce zpráv namísto jejich analytiků a kritiků. Objektivita je tak vlastně pojímána jako „pohled odnikud“ a novináři jako by informovali „z pohledu nikoho“. Namísto tohoto pojetí objektivity by měla objektivita spočívat ve spravedlnosti a přesnosti.
Mediální svět prochází proměnou. Mnozí blogeři jsou hrdí na to, že mohou říkat své názory a nemusí informovat nestranně a objektivně. Mnozí online novináři se považují za aktivisty a odmítají myšlenku objektivní nebo neutrální analýzy.
Do jisté míry jsme svědky oživení nebo návratu názorové, respektive stranické žurnalistiky, která byla populární před nástupem zpravodajství snažícího se o objektivitu na počátku 20. století.
Z ekonomického hlediska jsou hlavní zpravodajské redakce, které dodržují tradiční zásady, jako je nestrannost, stále více nuceny přecházet k názorově vyhraněnějšímu nebo stranickému přístupu ke zpravodajství a komentářům. Být nestranný je totiž pro příjemce mediálního obsahu nudné; lidi přitahují silné názory a názorové střety.
Úkolem médií tedy není zajistit zpravodajství, které by bylo prosto jakéhokoli názoru, ale zajistit, aby tyto názory byly co možná nejpestřejší; za předpokladu, že se pohybují na poli hodnot, na nichž stojí politické, právní a společenské struktury demokratických společností. Tedy respektu k lidským právům, kultuře a politické pluralitě.
Vyšlo na webu Hlídacípes.org
