V nejnovějším čísle Týdeníku FORUM najdete sbírku absurdních výroků, které ruští propagandisté, tedy zejména novináři a politici, vykládají denně svému národu v hlavním vysílacím čase. Prý musejí bombardovat Ukrajinu, trestat Západ a možná přijde čas zničit Londýn nebo Berlín. Rusové jsou přitom nevinní, utlačovaní, svatí bojovníci za pravdu a Volodymyr Zelenskyj je Antikrist a vtělení ďábla. Pro člověka žijícího v naprosto odlišném civilizačním okruhu je nepředstavitelné, že desítky milionů lidí sedí před svými televizními obrazovkami, sledují tohle představení plné bláznů a lhářů, a nijak nereagují, protože ho považují za normální.

Nikdo nedemonstruje před budovou Rossija 1, aby dal najevo, že je nepřijatelné, aby státní televize něco podobného provozovala. Nikomu to nejspíš nějak moc nevadí, a mnozí možná dokonce souhlasí s tím, co lidé ve studiích říkají. Kdyby tato podívaná nebyla děsivá a neumírali kvůli ní nevinní lidé na napadené Ukrajině, člověk by se musel té absurditě smát. Ten úsměv ale tuhne na rtech.

V České republice samozřejmě není možné, aby na televizní obrazovce vystupoval někdo, kdo se svým vyjadřováním podobá Vladimiru Solovjovovi, a vykřikoval při tom, že jiná země musí být zničena a nějaké její město má zmizet z povrchu zemského. Neměli bychom si ale nikdy říkat, že to je neměnný stav. Když se podíváme na to, co vycházelo v mé­diích před rokem 1989, z dnešního pohledu to také působí jako neuvěřitelná absurdita.

Také si musíme přiznat, že jsme dopustili, aby třetinu mediálního trhu ovládal politik a jeho média mu otevřeně sloužila. Manipulace u nás běžně vycházejí na dezinformačních webech. Jenže co by se stalo, kdyby v České republice jeden prezidentský kandidát, který je shodou okolností tím politikem, který ovládá média, byl hlavou státu ve chvíli, kdy by jeho hnutí ANO mohlo sestavit novou vládu s otevřeně prokremelskou SPD? Opravdu by se nic nezměnilo? Vážně by taková vláda nevytvořila takový tlak na veřejnoprávní média, aby do nich začali chodit úplně jiní lidé, než je tomu doposud? Odpovědět si asi musí každý sám, ale není to složité, stačí si otevřít pár čísel Mladé fronty DNES nebo si občas prohlédnout Parlamentní listy.

Ruským absurditám se smějeme,…