Ne že by to někoho udivilo. V ruské státní kosmické agentuře Roskosmos se krade a jde prý o miliardy. Prý to řekl šéf vyšetřovacího týmu FSB Alexandr Bastrykin. Prý už vyšetřují pět let, ale zatím se vyšetřovací výbor „nedobral konce“.
Pachatelé prý postupují tak, že nejdřív dostanou za hranice peníze a zloděj se tam pak odebere za nimi, což byl nejspíš případ Jurije Jaskina, ředitele výzkumného ústavu vesmírných přístrojů. Ten už prchl na Západ.
Ruský kosmický program je už od sovětských dob výkladní skříní starého i nového režimu. Po působivém rozjezdu na počátku 60. let to ale už tak slavné nebylo. Na Měsíc se jako první dostali Američané a Moskva závod o Měsíc od určitého okamžiku vzdala, když jim tam došlo, že přes veškerou snahu první nebudou. Pak se samozřejmě vyhlásilo, že tam vlastně nikdy nechtěli.
Sovětský svaz získal velké zkušenosti ve stavbě orbitálních stanic, ale na projekt raketoplánu Buran došly peníze. Tamní kosmický program se aspoň mohl pochlubit, že stále modernizovaná kosmická loď Sojuz patří k nejspolehlivějším kosmickým lodím, které kdy byly postaveny. Po ukončení provozu amerických raketoplánů je to teď jediná kosmická loď, která může dopravit lidi na oběžnou dráhu, takže vozí i Američany.
Cena za „letenku“ je tak vysoká, že to byl pro agenturu Roskosmos značný zdroj příjmů. Jenže teď nastoupí do služby dvě nové lodě společností SpaceX a Boeing a s penězi bude konec.
Roskosmos se potýká s řadou selhání na nosičích Sojuz, lidé z kosmického programu odcházejí a pravděpodobně tam panuje určitý chaos. Bizarní byl dosud nevyjasněný případ díry vyvrtané do Sojuzu připojeného k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Konspirační teorie dokonce přišly s tím, že tam díru vyvrtali Američané. Tato verze byla ale tak pitomá, že se o ní přestalo mluvit, takže nejspíš jde o nějakou nedbalost nebo sabotáž někoho jiného. Je otázka, jestli se to někdy dozvíme.
Stavba kosmodromu Vostočnyj, který by Rusku dal konečně nezávislost na Bajkonuru, který leží v Kazachstánu a po rozpadu SSSR tedy v zahraničí, se neustále protahuje. V dubnu 2016 přijel start rakety Sojuz 2.1 sledovat osobně prezident Putin, ale start se kvůli poruše ten den nekonal, což Putina rozčílilo.
Šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin se rozhodl, že se musí udělat pořádek. „Rusko musí soupeřit s velkými zahraničními konkurenty díky kompetentnosti a semknutosti, jak tomu bylo v sovětských dobách. Tento proces ale provázejí protitlaky,“ prohlásil.
To jsme skutečně zvědaví. Ty protiklady totiž vycházejí zevnitř systému a byly tam vždycky, jenže tuhý režim si dokázal prosadit své a naléval peníze bez ohledu na cokoli. Mimo jiné i proto, že civilní výzkum byl vedlejším produktem vojenského programu. Ukazuje se, co je základní problém. Totalitní a autoritativní režimy se dokáží krátkodobě vybičovat k velkým výkonům, zvláště tam, kde je to pro ně výhodné ze strategických důvodů, z dlouhodobého hlediska jsou ale poněkud impotentní.
Na programu Apollo pracovalo 60.000 vědců a techniků agentury NASA a v přibližně 20 tisíci soukromých firmách celkem 400 tisíc lidí. To je ohromná lidská základna, na které se dalo něco stavět. Získat tolik lidí, kteří jsou kvalifikovaní a kreativní, se nedá nařídit nějakým povelem z Vůdcova hlavního stanu nebo z ústředního výboru jediné mocné strany. Tady nepomůže žádná brigáda socialistické práce, to vyžaduje součinnost svobodných, motivovaných a samozřejmě nadšených lidí. I totalitní režimy mají lidi, kteří pracují nadšeně, protože je to baví a nečekají možná ani medaile, ani peníze nebo uznání. Tento typ jedince popsal už Solženicyn. Jenže to nakonec nestačí.
Klacků házených pod nohy je v uzavřených systémech tolik, že nic nakonec pořádně nefunguje. Kdyby se v Rusku narodil nějaký Elon Musk (Steve Jobs, Bill Gates), nezbylo by mu nic jiného, než své sny jít uskutečnit na Západ. Nebo možná do Číny, kde ambice současného komunismu-konfucianismu nejsou malé. Číňané jsou ovšem proslulí tím, že hodně kradou duševní vlastnictví, které vytvořili svobodní lidé jinde a rozvoj současné Číny začal v době, kdy se otěže uvolňovaly, zatímco teď se utahují.
Kdyby někdo chtěl znát další argument ve prospěch demokracie, tak je v tom, že je úspěšná z dlouhodobého hlediska.
