V roce 1989 při kopání kanalizace v Archangelsku narazili na hromadné hroby. Po jejich prozkoumání zjistili, že jsou to lidé, kterým přikázali, aby si lehali do jámy a následně je stříleli do týlu. Nebyly to jen oběti Rudého teroru. Část z nich komunisti zavraždili už za Lenina ve 20. letech a část ve 30. letech za Stalina. Vraždili muže, ženy i děti. Věkové rozpětí je 14-75 let a celkem jde o nejméně 152 obětí. Až teď mají důstojný památník, na který se ale museli složit lidé. Město ovšem nedalo ani rubl.
Při výkopových pracích poblíž centra Archangelsku, kde dělníci pokládali kanalizaci, rypadlo odkrylo lidské ostatky. Dělníci přivolali policii. Ukázalo se, že jde o masový hrob. Prozkoumal jej tým iniciativy „Jména padlých“ badatele Alexeje Suchanova. Ostatky byly dobře zachovalé, čemuž napomohla silná vrstva jílové půdy i vrstva rašeliny. Už v první jámě se našly ostatky sta lidí. Zemřeli všichni stejně – každá z obětí měla díru na čele a v týlu lebky. Po bližším ohledání bylo zřejmé, že střely vycházely zezadu a směřovaly pod úhlem 45 stupňů. Ve dvou jámách o velikosti 2,5 x 7 metrů, ležely kostry 127 lidí, mužů a žen ve věku 14 až 75 let. Oběti podle Suchanovského zastřelili pravděpodobně na podzim 1920.
Mrtvé ještě zkraje 90. let přemístili na hřbitov Vologda, kde ovšem přes hrob vedla pěšina, lemoval jej děravý plot a na památku obětí upomínal jen opodál vztyčený kříž. Natalia Dranniková, doktorka filologie, ředitelka Centra pro studium tradiční kultury na evropském severu, NArFU, se to rozhodla změnit. „Byly zde zřízeny první koncentrační tábory – v Pertominsku, Šenkursku, Solovkách a Kolmogorech,“ citoval portál Severreal.org Natálii Drannikovou a její připomínku pohnuté historie regionu, přes nějž prošlo v různých obdobích více než milion režimem zavržených lidí. V roce 2017 Dranniková napsala starostovi Igoru Godzišovi a žádala ho o pomoc s vylepšením hrobu. Městská správa její iniciativu schválila a podpořila, ale nepřispěla na ni žádnými penězi. Ty její iniciativa obstarala pomocí crowdfundingu, jehož prostřednictvím přispěli mnohdy právě potomci obětí.
