Dodávky amerického zboží v rámci Zákona o půjčce a pronájmu. FOTO: FDR Presidential Library & Museum/Public Domain
FOTO: FDR Presidential Library & Museum/Public Domain
Zatímco předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin při příležitosti výročí prolomení blokády Leningradu za druhé světové války obvinil západní země a Ukrajinu z nacismu a podpory genocidy a terorismu, ruská výstava omylem poukázala na americkou pomoc SSSR za války.
„V Rusku je jakákoli pravda zločinem a rusofobní propagandou. Organizátoři výstavy ‚Obléhání Leningradu‘ jsou obviněni z vlastizrady. Při pořádání expozice hloupě vzali a vystavili autentické rarity z oněch dnů, které jsou uloženy ve fondech Muzea obléhání Leningradu. Což skutečně zachránilo část obyvatelstva města pod Stalinovým útokem před hladomorem,“ napsal na Telegramu ruský exilový novinář Alexandr Něvzorov.
Organizátoři výstavy se podle něj nejspíš spletli.
„Zapomněli, v jaké realitě žijí, všechno dělali ‚poctivě‘. Strašný skandál je, že všechny zachráněné výrobky jsou americké výroby. Ve skutečnosti tomu tak bylo. A fazole a guláš a čokoláda – všechno státní výroba, všechno Lend-Lease. Nebýt americké urputné pomoci, nebylo by v Leningradu jeden a půl milionu mrtvol, ale čtyři. Stalin neměl čím město nakrmit, a vlastně ani nechtěl.“
Ještě v prosinci 2013 přitom oficiální agentura TASS o významu americké pomoci psala. V článku zveřejněném 19. prosince se připomínal tento den z doby obležení Leningradu a titulek zněl: „Leningrad, 19. prosince 1943: americká a britská letadla bránila nebe nad městem.“
„Ve službách hlavních linek spojujících Leningrad s Moskvou stál americký dvanáctikanálový vysokofrekvenční telefonní systém. Na obraně leningradského nebe se podílely britské stíhačky Hurricane, dodané v letech 1941-44 severními lodními konvoji a přes Írán. Masové používání Hurricanů sovětským letectvem začalo v létě 1942 a používalo je i námořní letectvo Rudoarmějské baltské flotily, byly dodávány i jednotkám protivzdušné obrany kryjícím Cestu života a Tichvin (ruské město v Leningradské oblasti, pozn. red.),“ připomíná článek.
Článěk zmiňoval i potravinovou pomoc.
„Zásobování Leningradu a Leningradského frontu potravinami bylo obzvláště důležité. Díky dodávkám Lend-Lease obsahovala strava Leningraďanů takové produkty, jako byl margarín, sýr, sójová mouka a obiloviny, koncentráty, čokoláda, suchary, vaječný prášek, krůtí a kuřecí maso; armádní příděly zahrnovaly proslulý americký ‚guláš‘, přezdívaný vojenským vtipem ‚druhá fronta‘, a dokonce boršč v balíčcích, který byl připravován speciálně pro Rusko podle ruských receptů. Od června 1941 do září 1945 obdržel SSSR v rámci programu Lend-Lease od Velké Británie, USA a Kanady více než 4,9 milionu čistých tun potravin. Od ledna 1942 se cukr a olej, obdržené v rámci programu Lend-Lease, vydávaly v Leningradě na dětské potravinové lístky.“
Současná ruská propaganda zdůrazňuje, jak SSSR sám heroicky bojoval proti nacistickému Německu, a připomínky některých historických událostí mohou být trestně stíhatelné. Pakt Ribbentrop-Molotov z roku 1939, kterým Moskva a Berlín navázaly spolupráci a rozdělily si zóny vlivu ve východní Evropě, se interpretuje jako moudrý tah J. V. Stalina. Masakr tisíců příslušníků polské elity v Katyni tajnou policií NKVD se nezmiňuje a ožívá i někdejší sovětská propaganda, která zločin připisovala nacistům.
