Vedení v Moskvě nepočítalo s tvrdým ukrajinským odporem a zřejmě nečekali, že záplava sankcí, před kterou byli varováni předem, bude skutečně takového rozsahu. Teď se ale Rusko probralo do nové doby, kterou si samo způsobilo, a je třeba tu pohromu nějak vysvětlit a dodávat povinný optimismus.

Velké společnosti mizí z Ruska rychle, a to i takové, od kterých to nejspíš Moskva nečekala. Připomíná to úprk z Titaniku, nebo spíše z potápějící se velkolodi Admirál Kuzněcov. Ruská ekonomika totiž už před válkou připomínala spíše toto nefunkční plavidlo než někdejší chloubu oceánu.

Dále čtěte

Týdeník FORUM o Ukrajině. Jak zastavit Putina?

Aktuální číslo Týdeníku FORUM se samozřejmě věnuje ruské agresi na Ukrajině. Přinášíme analýzy, fotografie, komentáře i…

Na RIA Novosti paní Irina Alksnis v komentáři vysvětluje, jak se Rusko teď poučilo a má si se situací poradit. Zatím ještě nedošla k tomu, že by bylo nejlepší nedělat invaze a spíš normálně podnikat. Zaměřuje se na to, jak si pohlídat cizí firmy.

Píše: „Masový odchod zahraničních podnikatelů z Ruska vedle mnoha dalších důsledků zbořil dva mýty, kterým svět v předchozích desetiletích tak pevně věřil, že je začal považovat za samozřejmost.

Za prvé, existuje populární teorie, že nadnárodní společnosti jsou vůdci, organizátory a hybateli globalizace, v jejímž rámci nevyhnutelně převálcují a nakonec rozdrtí národní státy. V uplynulém týdnu se ukázalo, že každý nadnárodní podnik, ať už je jakkoli velkolepý, bohatý a mocný, má svou vlast – a když ta dá příkaz (například opustit tu či onu zemi), nezbývá než poslechnout.

Druhý mýtus je však přirozeným důsledkem mýtu prvního, totiž že podnikání, zejména velké podnikání, se řídí výhradně hlediskem ekonomického zisku. Média jsou plná odborných odhadů ztrát firem, které opouštějí Rusko, a to ve výši desítek a stovek milionů, v některých případech dokonce miliard dolarů. Samotné značky svá rozhodnutí rámují formulacemi o ‚dočasném pozastavení práce‘, za nimiž je zcela průhledná touha nechat si pootevřené dveře a v blízké budoucnosti se na ruský trh vrátit…“

Dále čtěte

Tomáš Pojar: Studená válka s Ruskem je už nevyhnutelná

Analytik Tomáš Pojar je poradcem premiéra Fialy pro zahraniční a bezpečnostní otázky. Zároveň je prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO…

Zajímavé. Jednoho by napadlo, že zrovna v Rusku by mohli vědět, že stát někdy vládne a firmy si nemohou dělat úplně to, co by třeba chtěly. Nebo že třeba odněkud odejdou, protože se tam necítí bezpečně. Popřípadě to, že pověst je taky formou kapitálu, a když se ztratí, lidé ve zbytku světa to podniku mohou dát pocítit.

Pak paní pokračuje: „Pro Rusko však to, co se děje, není jen a ani tak vzdělávací, jako spíše obrovská a velmi obtížná výzva. V následujících týdnech a měsících bude muset vláda přijmout naléhavá rozhodnutí, aby zaplnila vzniklé díry – od zabránění masové nezaměstnanosti až po pokračování hladkého chodu klíčových průmyslových odvětví. Může se to zdát absurdní, ale například odchod McDonald’s a dalších podobných společností skutečně způsobí problémy se stravováním ve velkých městech – problémy, které je třeba co nejrychleji řešit.“

Teď ocitujeme delší pasáž ze závěru článku, aby bylo jasné, že pokud budou chtít v Kremlu něco řešit, tak takhle to skutečně nevyřeší:

„Lze diskutovat o tom, zda je povinné, aby ruští občané vlastnili 51 procent společného podniku, nebo zda je možné omezit jejich podíl na menší podíl, který by jim jednoduše umožnil převzít společnost v případě nouzového odchodu zahraničních vlastníků, aby se zabránilo zhroucení provozu. Zákonný požadavek na společný podnik pro každý zahraniční kapitál, který chce vstoupit na ruský trh, se však v současné realitě jeví jako stále přiměřenější.

Ještě před čtrnácti dny se jakékoli úvahy o zlepšení ekonomické bezpečnosti země setkávaly s posměšnými poznámkami řady odborníků o paranoicích, kteří nechápou, jak funguje globální ekonomika, volný trh a zákony ekonomického liberalismu, a místo toho se soustředí na nejrůznější za vlasy přitažená nebezpečí, která zemi údajně hrozí. V těchto dnech se ukazuje, že paranoici měli pravdu a že nebezpečí není vůbec přitažené za vlasy. Západ přesvědčivě dokázal, že žádná pravidla neexistují, tržní zákony nefungují a svévolné vládnutí a vyvlastňování, motivované ‚revolučními potřebami‘, je zcela funkční metodou okrádání nechtěných – nejen lidí, ale celých zemí.

To znamená, že Rusko – stejně jako desítky dalších států, které brání svou suverenitu v konfrontaci se Západem – musí volit mezi bezpečností a přilákáním zahraničních investic.“

Konec citátu.

Komentář snad pro někoho, kdo dění sledoval, není ani třeba. Lidově řečeno, ono jim to snad nedocvaklo. Není to Západ, kdo „přesvědčivě dokázal, že žádná pravidla neexistují“. Pravidla existují, ale nedodržuje je Rusko. Není to Západ, kdo dokázal, že „tržní zákony nefungují“. Ony fungují a fungovat budou. Jen v podmínkách agresivní diktatury, která se vydala do sousední země vraždit lidi na základě lží, jaksi není možné ty tržní zákony normálně aplikovat v praxi.

A pokud jde o vyvlastňování a svévolné vládnutí, to už je autorka zcela v zajetí mechanismu psychologické projekce. Člověk z lidu by místo tohoto odborného pojmu prostě jen řekl: „Podle sebe soudím tebe.“ A víte, paní Alksnis, jak si poradíte s touto „výzvou“? S tímto stylem myšlení nijak.