V Rusku zemřel jeden z aktérů zpackaného puče proti Michailu Gorbačovovi v roce 1991. Anatolij Lukjanov, bývalý funkcionář komunistické strany a poslední předseda Nejvyššího sovětu, který byl po neúspěšném pokusu o puč krátce uvězněn, zemřel ve věku 88 let. Ruská státní televize uvedla, že Lukjanov zemřel 9. ledna, ale neuvedla příčinu smrti.

Lukjanov byl v 80. letech čelným funkcionářem KSSS a poradcem Michaila Gorbačovova, kterého osobně znal ze studií. Lukjanov hrál klíčovou roli při zavádění Gorbačovových politických a ekonomických reforem, ale nakonec se stal výrazným kritikem jeho politiky, která znamenala ztrátu moci komunistické strany.

V srpnu 1991 stoupenci tvrdého kursu v komunistické straně poslali tanky do moskevských ulic a zadrželi Michaila Gorbačova v domácím vězení. Všechno ale ztroskotalo na rozhodnosti Borise Jelcina, obyvatel Moskvy a mizerně připraveném scénáři převratu.
Lukjanov byl pak obviněn z podpory puče a byl zatčen společně s ostatními pučisty a strávil více než rok ve vězení. Všichni pučisté pak byli propuštěni v roce 1994 na základě amnestie.

Výsledkem celého podniku byl nakonec rozpad Sovětského svazu, zákaz komunistické strany (kterou si pak komunisté založili znova) a politický konec Michaila Gorbačova. Jelcin se pak stal prezidentem nástupnického státu SSSR Ruské federace. Větším či menším paradoxem je, že to byl Jelcin, který uvedl na trůn Vladimira Putina, což byl nadlouho konec nadějí na nějakou demokratizaci Ruska.

Co puč tehdy ukázal? Předně to, že komunističtí funkcionáři starého typu byli naprosto neschopní. Lenin by si nad jejich neschopností zorganizovat převrat, musel zoufat. Dále je zjevné, že když zakážete komunistickou stranu, založí si soudruzi záhy novou a škodí dál. Bylo také hezké sledovat, jak některé osoby krysí mentality zadoufaly, že by se mohly vrátit staré poměry. Tehdy jim sklaplo.

Hlavní poučení ale je, že co se nepovedlo starým soudruhům, může se povést novým, pokud se umí maskovat.