V USA řeší, zda technologie rozpoznávání obličeje neohrožuje lidská práva

Nejen v Číně, ale také ve Spojených státech se rozvíjejí technologie elektronického rozeznávání obličejů (facial recognition – FR). V občanech to vzbuzuje obavy, zda nehrozí ztráta jejich občanských svobod zajištěných ústavou. Nyní tuto otázku řeší americký Kongres.

Problémem výhod a rizik nasazení této technologie policií se zabývá na stránkách Nationalinterest.org Amitai Etzioni, profesor mezinárodního práva na The George Washington University a bývalý poradce Bílého domu v době úřadování prezidenta Jamese Cartera.

Podle něj existují dobré důvody, aby Kongres rozeznávání obličejů nezakázal, ale spíše zajistil, aby se využívalo správně. Technologie by mohla pomoci v boji se zločinem, kde zatím skóre není moc dobré. Míra nevyřešených trestných činů je ve Spojených státech velmi vysoká: podle údajů FBI bylo v roce 2017 vyřešeno pouze 45,6 procenta násilných trestných činů a 17,6 procenta dalších trestných činů. Vzhledem k vysoké míře nevyřešených zločinů, hrozbě terorismu a vlně obchodování s lidmi a s ohledem na to, že rozeznávání využívá informace dobrovolně sdílené veřejností, není tu podle autora důvod k zákazu. Navíc tato metoda je mnohem méně invazivní, než jsou testy DNA nebo dokonce běžný screening prováděný na letištích. Bylo by dobré se této technologie nezříkat, protože k tomu nejsou důvody.

„Zastánci individuálních práv by si měli uvědomit, že FR nejen posiluje  vynucování práva, ale také výrazně zvyšuje osobní svobodu a důstojnost. Tím, že FR umožňuje rychle identifikovat viníka ve skupině podezřelých, nebo alespoň nechá rychle odstranit podezření na většinu lidí. FR výrazně zmenšuje míru ponížení a náklady spojené s tím, že je podezřelý policejně vyšetřován,“ píše Etzioni.

Studie vedená Danielem Steevesem, hlavním informačním důstojníkem Ottawské policejní služby, vychází z dat získaných šestiměsíčním testem používání rozpoznávání obličejů (FR) v oddělení zabývajícím se krádežemi. Ukázalo se, že tento nástroj snížil průměrnou dobu potřebnou k identifikaci osoby na fotografii z 30 dnů na tři minuty.

V New Yorku bylo rozeznávání tváře využito na široké škále případů. Patří sem zatčení podezřelého násilníka, osoby, která shodila člověka pod metro, identifikace hospitalizované ženy trpící Alzheimerovou chorobou a identifikaci obchodníka s dětmi, který byl hledán FBI.

Zavedení rozeznávání obličeje ale narazilo na vlnu silné kritiky. Woodrow Hartzog, profesor práva a informatiky na School of Law Northeastern University, a Evan Selinger, profesor filozofie na Rochester Institute of Technology, prohlásili, že „věří, že technologie rozpoznávání obličeje je nejnebezpečnějším nástrojem dohledu, jaký kdy byl vynalezen“. Tvrdí, že „dohled prováděný pomocí systémů rozpoznávání obličeje je skutečně represivní. Pouhá existence systémů rozpoznávání obličeje, které jsou často neviditelné, poškozuje občanské svobody, protože lidé se budou chovat jinak, pokud budou mít podezření, že jsou pozorováni.“

V reakci na to se v Kongresu probírají možnosti na omezení této technologie.

Významným problémem, který je třeba řešit, je, že některý software FR špatně identifikuje lidi tmavé pigmentace, což vede k vysokému počtu falešných identifikací. To má pak za následek podezření na rasovou diskriminaci. Algoritmy FR z východoasijských zemí lépe rozpoznávají východoasijské tváře než kavkazské. Je zřejmé, že je třeba se touto slabinou zabývat, ale není důvod se domnívat, že se software nakonec nenaučí rozlišovat mezi lidmi všech barev.

Kromě toho se objevuje námitka, že rozeznávání narušuje lidské právo na soukromí. To ale není v souladu s tím, jak lidé běžně uvažují. Normální Američané by nejspíš nesouhlasili s tím, že by se policistům mělo zakázat pokoušet se identifikovat podezřelé tak, že policista porovnává obrázek hledaného zločince s tím, co vidí. Přitom tady jde v podstatě o něco podobného.

Kromě toho je známo, že identifikace za pomoci očitých svědků je notoricky nespolehlivá. „Nesprávná identifikace očitých svědků přispěla k přibližně 71 procentům z více než 360 nesprávných odsouzení ve Spojených státech. Prokázaly to následné testy DNA, uvádí nevládní organizace Innocence Project. Policie a státní zástupci se přesto při vyšetřování a před soudem i nadále spoléhají na identifikaci ze strany očitých svědků a poroty tato svědectví považují za přesvědčivá. Rozeznávání tváře, i ve svém současném stavu, je mnohem spolehlivější.

Negativní obraz podobných technologií je nepochybně dán tím, jaké zprávy o jejím použití přicházejí především z Číny, kde je jisté, že je režim použije k posílení své moci. Stoupenci se ale snaží poukazovat na to, že ve Spojených státech může být rozpoznávání obličejů pod kontrolou a nehrozí tedy porušení americké ústavy a lidských práv a svobod.