Václav Hubinger: Normalizace à la Turca

ČTK

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan | FOTO: ČTK

Pro mnohé bylo překvapením, že už v průběhu pokusu o převrat podpořily tureckou vládu demokratické strany, nacionalisté a dokonce i Kurdové. V Evropě, ČR nevyjímaje, to veřejnost přijímala s velkými pochybnostmi. Stačila k tomu islamistická pověst tureckého prezidenta a sekularistická pověst turecké armády.

Důvodem postoje opozice skutečně byla obava o demokracii. Zkušenosti s předchozími vojenskými převraty byly ty nejhorší a tak se logickým krokem stala podpora sice nevlídnému, ale demokraticky zvolenému civilnímu režimu.

Od pokusu o puč neuplynuly ani dva měsíce a opozice začíná ochutnávat „vděk“ vítězného prezidenta. Ten si v první řadě vyřizuje účty se svým arcinepřítelem F. Gülenem, jehož sympatizanty doslova „spláchl“ spolu se skutečnými pachateli puče. Rád by zlikvidoval i opozici, ale to tak snadné není. Vydal se proto cestou její tiché diskreditace – zničí se sama tím, že bude souhlasit (nebo aspoň nebude nesouhlasit) s jeho dalšími kroky.

Předseda hlavní opoziční strany CHP K. Kılıçdaroğlu si posteskl, jak si vládní AKP „vykládá politickou jednotu vzniklou po 15. červenci“. Prý jí šlo jen o získání podpory opozice a vůbec nebere v úvahu vládu práva: „Ducha Yenikapı (mohutná manifestace v Istanbulu na podporu vlády) pochopili tak, že si udělají, co budou chtít a opozice je podpoří. … My jsme tomu ale rozuměli tak, že budeme spolupracovat na posílení naší demokracie, abychom předešli budoucím pokusům o převrat.“

K. Salıcı, člen zahraničního výboru Parlamentu za CHP, řekl: „Nepodporujeme prezidenta … podporujeme Turecko a nezapomínáme na kritický postoj.“ Dodal, že „vláda není náš nepřítel. Je to náš politický protivník. Pachatelé puče jsou nepřátelé parlamentní demokracie. … Kritizujeme to, že lidé, kteří věnovali život demokratickému soupeření, jsou vyhazováni z práce a vytváří se tak zdání, že je to součást očišťování od FETÖ (Fetullahova teroristická organizace). Mluvím o 90 000 lidí. Cožpak byli všichni zapleteni do převratu? Samozřejmě, že ne. A když se na to ptáme, tak nám odpovídají: ´Nevyhazujeme je proto, že byli součástí FETÖ, ale protože špatně pracují´.“

Vítejte do každodenní politické reality, pane poslanče! I v pohádkách se vypráví o tom, jak svět odplácí. Nepochybně znají svého prezidenta, a i když je dobře, že pokus o převrat nepodpořili, neměli by dnes být překvapeni, že si iniciativní, charismatický a bezohledný prezident vyřizuje účty i s těmi, kdo si mysleli, že mu nic špatného neudělali.

V jihovýchodních provinciích, kde je nejpočetnější kurdské osídlení, bude zbaveno místa asi 14 000 učitelů z celkového počtu asi 28 000 zaměstnanců Ministerstva školství. Vedle nich jsou propouštěni i učitelé z vojenských a policejních škol a dalších asi 2 300 osob z univerzit.

Protože stále trvá mimořádný stav, nepodléhají tyto čistky schválení Ústavním soudem a není proti nim žádná obrana. Zajímavé je, že i oficiální zprávy tvrdí, že ne všichni postižení jsou nutně členy nebo sympatizanty Gülenova Hizmetu. Leckterý z nich prý prostě jen těžil z korupčního prostředí v zemi a prošel vstupními testy díky tomu, že je měli v rukou stoupenci Hizmetu. Tato místa prý tak byla fakticky „ukradena“ poctivým občanům.

Jak se zdá, vládě nedělá těžkou hlavu otázka, kdo nastoupí za vyhozené učitele. Údajně jsou „desetitisíce“ učitelů bez místa (v Turecku je zhruba 10% nezaměstnanost) a ti jsou schopni v podstatě okamžitě nastoupit do škol.

Na univerzitách to asi nebude tak snadné, ale kdo by si v dnešní situaci lámal hlavu univerzitami, že? V menším měřítku to známe z vlastní zkušenosti z počátku 70. let minulého století. Nevím, jestli nově nastupující učitelé budou také muset podstoupit něco jako slib loajality, kterým byl u nás souhlas s „bratrskou pomocí“. Je možné, že turecká vláda půjde trochu jinou cestou. Předseda CHP už varoval, že by uvolněná místa neměla být obsazována „členy jiných náboženských nebo tajných organizací“. Podle některých názorů totiž už jsou na důležitých místech státní správy usazeni členové skupin Menzil a İskender Ağa.

Menzil je podivný hybrid se základnou především v kurdských oblastech. Byl součástí Hezbolláhu jako tzv. Solidarita s utlačovanými. Při oslavách Prorokových narozenin v roce 2010 prý dokázali dostat do ulic Diyarbakıru asi 120 – 150 tisíc osob. Spolek byl zakázán, ale na jeho základě byla vytvořena islamistická strana Hür Dava Partısı (Hüda). Jejím hlavním účelem bylo konkurovat kurdské sociálně demokratické BDP (Strana míru a demokracie), která 2014 v podstatě splynula s parlamentní HDP (Lidová demokratická strana). Dnešní vládě by Hüda mohla dobře posloužit, protože má podobně prokurdský program jako HDP, ale je založena na islámu, nikoli na demokratickém programu.

İskender Ağa je jeden z mnoha tarikatů, súfíjských škol nebo řádů, které kladou hlavní důraz na vzdělání, dlouhodobé nenásilné působení a autoritu duchovních vůdců. Je obdobou Gülenova Hizmetu a jiných společností, které jsou vlivné zejména ve středních vrstvách v Turecku i mimo ně. V očích dnešní turecké vlády je zřejmě jednou z možností, jak odvést energii od Hizmetu k jinému, na stejných základech vzniklému seskupení.

V této souvislosti je zajímavý fakt, že se na politické mapě Turecka má objevit nová strana, která se nepokrytě obrací k osmanské minulosti. Je to Osmanlı Partısı (Osmanská strana) a jejím heslem je „Turecko je Vůdce“ (sultán byl i chalífou, ochráncem víry). Její členstvo se bude rekrutovat „ze srdce turecké muslimské společnosti“. Přípravný výbor tvrdí, že bude „kultivovat veškerou půdu, kterou naši předkové požehnali ve jménu turecko-islámské jednoty“. Jelikož pro vytvoření politické strany je v Turecku třeba nejméně třiceti osob, a protože „otcové zakladatelé“ teprve připravují její vznik, nemusí z toho mráčku nakonec ani kápnout. To bych ale považoval za přehnaně optimistické očekávání. Stačí si připomenout oblibu filmů a televizních seriálů oslavujících osmanskou minulost, nebo prezidentskou gardu v „historických“ uniformách z různých období turecké expanze.

A perlička na závěr. Během pokusu o převrat byl bombardován a ostřelován parlament. Kromě vybouraných zdí a vytlučených oken byly samozřejmě těžce poničeny i lustry. Jedna česká sklářská firma už se nabídla, že je ráda a zadarmo uvede do původního stavu. Turecké orgány nyní zkoumají, zda byly lustry z let 1938-61 vyrobeny v Československu. Pokud ano, firma zakázku dostane. Pokud ne, dostanou ji Italové.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner