Armádní generál Petr Pavel FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
Ačkoli volba příštího prezidenta České republiky se má uskutečnit až v lednu nadcházejícího roku, už teď je jisté, že válka na Ukrajině změní nejenom atmosféru, ve které se prezidentské klání odehraje, ale minimálně zčásti i celý její charakter a stejně tak témata, která v ní budou rezonovat. A v neposlední řadě samozřejmě také to, jaké vlastnosti od budoucí hlavy státu budeme vyžadovat a co od ní celkově budeme očekávat.
Je do určité míry přirozené, že v dobách ohrožení, zvýšeného nebezpečí a značné nejistoty, která zasahuje různé sféry života společnosti, se lidé obracejí ke svým politickým představitelům a lídrům a očekávají od nich jasná slova a činy, povzbuzení, podporu a ujištění, že vše směřuje k lepšímu, nebo se pro to alespoň dělá maximum možného.
Dnešní hlava státu tuhle roli již z principu neplní a nemůže plnit. Miloš Zeman v uplynulých letech natolik působil proruským dojmem a usiloval o dobré vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem (například v květnu 2015, asi rok po ruské anexi Krymu, se jako jeden z mála evropských státníků zúčastnil oslav 70. výročí vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem), že to nelze překrýt jeho chováním v posledních dnech, kdy ruskou invazi na Ukrajině odsuzuje.
To jen zvýrazňuje zásadní úlohu, kterou by měl prezident hrát a kterou Zeman zastat nedokáže. Ve skutečnosti ji ale neplnil ani v uplynulých dvou letech, kdy Česká republika procházela vážnou krizí v souvislosti s pandemií koronaviru. Miloš Zeman byl po většinu doby schovaný na zámku v Lánech, nebylo o něm příliš slyšet a občané se na něj zrovna spoléhat nemohli.
Současná situace je ale přece jen trochu jiná. Válečný konflikt v Evropě už není něčím vzdáleným a abstraktním, na Ukrajině se bojuje a nebezpečí, že by se odtud válka rozšířila do dalších států, není nereálné, což mění i úvahy o hlavě státu a o tom, co od ní požadujeme.
V uplynulých měsících se hovořilo o celé řadě možných prezidentských kandidátů a kandidátek. Někteří svoji kandidaturu už rovnou ohlásili, mnoho z nich však neustále opakovalo, že o ní pouze uvažují. Konflikt na Ukrajině má minimálně ten efekt, že v jeho světle některá jména, která padala, působí ještě o něco více směšně a absurdně a některá vyloženě jako provokace.
Maximálně přesvědčivý a důvěryhodný
Zkrátka a dobře, pokud případní prezidentští uchazeči jako miliardář a matematik Karel Janeček, podnikatel Karel Diviš, komunista Josef Skála, komik Miloš Knor, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková či advokátka Klára Long Slámová doposud působili bizarně, tak nyní jejich představa na Hradě je skoro nebezpečná a v případě představitele konzervativního křídla KSČM Josefa Skály, který vstoupil do Komunistické strany Československa v roce 1970, vysloveně nebezpečná.
V době, v jaké se nacházíme, potřebujeme mít na Hradě člověka, jehož postoje v bezpečnostních otázkách jsou naprosto jasné, čitelné a dlouhodobě známé a který je zárukou toho, že Česká republika v této oblasti ani trochu nezaváhá. Musí jít o někoho, kdo bude působit pevným a rozhodným dojmem a kdo dokáže ve své pozici vrchního velitele ozbrojených sil, kterou prezidentovi přisuzuje ústava, být maximálně přesvědčivý a důvěryhodný.
Byť samozřejmě na úrovni výkonné moci je klíčovou figurou předseda vlády, kterému by prezident rozhodně neměl lézt do zelí a snažit se ovlivňovat, či dokonce určovat vládní politiku, což mu v žádném případě nepřísluší. To však nic nemění na roli prezidenta coby hlavy státu a postavy, která v dobách nejistoty může sehrát významnou roli jednak z hlediska atmosféry ve společnosti, ale také na mezinárodním poli při různých jednáních.
Je sice pravda, že nemůžeme odhadnout, jaká bude situace na začátku příštího roku, i kdyby se však uklidnila, geopolitická rizika a nebezpečí spojená s Ruskem zřejmě jen tak nezmizí, a zejména se nikam neztratí současná zkušenost a vědomí toho, jak snadno se stále ještě i dnes na evropském kontinentu může stát, že jeden stát vojensky napadne druhý.
Druhá věc, která pravděpodobně nastane, je, že v nadcházejícím období budou stále více patrné především ekonomické a sociální dopady současného konfliktu a společnost bude také v první řadě velmi silně vykolejená dalším výrazným zdražováním a snižováním životní úrovně a nejistými vyhlídkami. I to se může projevit tím způsobem, že občané budou tíhnout k takovému prezidentovi, který bude alespoň nějakou zárukou stability a který dá najevo solidaritu s částí občanů, kteří ekonomické oslabení a krizi odnesou nejvíce.
Klíčové téma prezidentské volby
To vše přirozeně coby budoucího prezidentského kandidáta posiluje generála ve výslužbě Petra Pavla, který už dříve prohlásil, že je rozhodnutý kandidovat, a na svou hradní kandidaturu se rovněž připravuje. Volba bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR a někdejšího předsedy vojenského výboru NATO se tím pádem zdá být logickou reakcí na dnešní situaci. Důležité je, že Pavel se rozhodně neprojevuje nijak militantně, nýbrž si naopak počíná věcně a rozvážně, zároveň však jeho postoje jsou jednoznačné a jasně čitelné.
Nelze se tak divit tomu, že aktuálně má sázková kancelář Fortuna vypsaný lepší kurz na to, že příští hlavou státu bude zvolen Petr Pavel (2.60), než že jí bude Andrej Babiš (2.65). Bývalý premiér už jednou v covidové krizi prokázal, že není vhodným lídrem pro zátěžová období. I on se však jistě pokusí nastalou situaci uchopit tak, aby mu napomohla stát se prezidentem republiky.
Na sociálních sítích tak tento týden ve čtvrtek názorně předvedl, jaká témata může v následujícím období používat ve snaze být zvolen prezidentem: „Ano, pomoc Ukrajině je důležitá, ale nesmíme zapomínat na české občany. A v tom má vláda Petra Fialy velké rezervy, hlavně v energetice. Je potřeba rychle reagovat na to, co se děje, a všem občanům odpustit DPH na energie aspoň do konce června a zrušit poplatky za obnovitelné zdroje,“ napsal někdejší předseda vlády.
Je z toho patrné, že Babiš bude v prezidentské volbě zřejmě kandidovat především v opozici vůči vládě Petra Fialy, a to s programem, který s pravomocemi hlavy státu nemá mnoho společného. Šéf hnutí ANO asi cítí, že tohle je jeho jediná šance, jak se dostat na Hrad, byť se jeho šance stále zmenšují. Česká republika však v nadcházejícím období potřebuje něco jiného než lítý opoziční boj, který se navíc schovává za snahu pomáhat občanům, a kromě toho se ještě odehrává v rámci prezidentské kampaně.
Rozhodující bude, jestli to Babišovi jeho potenciální voliči uvěří. Zatím se to nezdá být zcela pravděpodobné, ale stěžejní bude, co všechno se stane během letošního roku a jaká celková nálada a situace bude panovat v lednu. V každém případě je zřejmé, že Petr Pavel má řadu předpokladů a charakteristik, které dnes hrají v jeho prospěch, nesmí však podcenit ekonomickou situaci a problémy tohoto typu, které se na nás valí, které dost možná mohou být určující v následujících měsících a které se rovněž mohou stát klíčovým tématem prezidentské volby.
