Putinova agrese proti Ukrajině, která na celém světě vyvolala silnou reakci, odhalila krom překvapivé slabosti ruské armády ještě jednu věc. Západ, který se nevídaným způsobem sjednotil, prokázal, že je ve světě pořád rozhodující silou, pokud v sobě najde vůli. Jistě se dá právem namítnout, že pro úplnou izolaci Ruska by bylo třeba, aby od něj Evropa přestala kupovat ropu. Lze se bavit o tom, zda sankce jsou v mnoha ohledech málo důsledné. Bez debat ale je, že se nikdo proti ekonomickým sankcím USA, EU a Velké Británie Rusko chránit nehrne, a to dokonce ani Čína.
Asi nejlepším příkladem v tomto ohledu je zákaz bankám poskytovat úvěry na nákupy ruských komodit, tedy především ropy. Tomu se podřídily i dvě největší čínské banky, Čínská průmyslová a obchodní banka a Bank of China. Nejistota ohledně rozsahu sankcí proti firmám a jednotlivcům v Rusku pak zpočátku vedla k tomu, že ruskou ropu raději nechtěl kupovat nikdo. Obojí samozřejmě nemusí trvat věčně, ale i tak to jasně ukazuje jednu věc.
Nový Týdeník FORUM připomíná historický význam cesty českého premiéra za ukrajinským prezidentem
číst článek »I země, které s USA a Západem obecně – mírně řečeno – příliš nesympatizují, se zdráhají otevřeně vystavit případným sankcím, aby Rusku pomohly. Omezení přístupu k mechanismům mezinárodních plateb znamenají, že obchodovat mohou těžko i ti, kdo by chtěli. V Indii se sice v poslední době spekuluje o možném zavedení platebního systému na bázi rupije a rublu, aby bylo možno s Ruskem obchodovat dál, ale je velká otázka, zda to Dillí přes nelibost Washingtonu udělá.
Čína: ten třetí vzadu
Podle starého přísloví se třetí vždycky směje, když se dva perou. V poslední době se i v českém mediálním prostoru začaly šířit názory, že jediný, kdo může na současné situaci vydělat, je Čína. Pomiňme nevyslovený, ale přesto jasně implikovaný závěr, že by bylo lepší se s Ruskem nějak dohodnout, aby tedy Peking příliš jásat nemohl. I bez toho jde o konstrukci krajně nejistou. Pro Čínu je současná situace v některých ohledech jistě příležitostí, ale zároveň také velkým bolehlavem.
Rizika
Sjednocení Západu je něco, co se Číně úplně nehodí. Zvlášť, když už před tím začaly země NATO jako Británie, Francie, ale dokonce i Německo aktivněji vystupovat v Tichomoří. Také proto je právě deklarovaný postoj Pekingu k Alianci možná nejvíc v souladu s ruskou pozicí. Jenže celkově je podpora Ruska ze strany Říše středu spíše chabá. V onom partnerství bez hranic, které spolu diktátoři vedoucí obě země s velkou pompou podepsali během olympijských her, má Čína zjevně na rozdíl od Ruska samotného o svých hranicích jasno.
To je ale nepříliš dobrý vzkaz pro další potenciální partnery, s nimiž by Čína chtěla přebudovávat mezinárodní systém. Zatím to vypadá, že držet nad vodou Rusko by pro Peking znamenalo takové náklady, že si to, na rozdíl od udržování režimu v Severní Koreji, nemůže dovolit. Čína se může stonásobně zaklínat řečmi o míru, ale faktem je, že fiasko rusko-čínského partnerství by bylo i ranou její prestiži.
Příležitosti
To ale samozřejmě neznamená, že Peking nemůže z nastalé situace přeci jenom něco získat. Už zmiňovaná Indie, která možná hledá cesty, jak západní sankce obejít, kupovala od Ruska značné množství zbraní. Tamní tisk upozorňuje, že sankce zacílené na ruský zbrojní průmysl by mohly v krátko- a střednědobém horizontu zpomalit modernizaci indických ozbrojených sil. Indie je přitom významným čínským rivalem. Také je ale nutno vzít v potaz, že právě partnerství Moskvy s Pekingem dobré vztahy s Dillí naopak kazilo.
Čína si také dělá naděje, že dlouhotrvající, byť třeba „jen“ zamrzlý konflikt v Evropě by mohl oslabovat tradiční velmoci a tím jí pomoci v dlouhodobém horizontu. Pekingští komunisté zatím měli vždy velkou strategickou trpělivost a i přes rostoucí agresivitu pod vládou stávajícího prezidenta je do riskantních kroků, na rozdíl od slábnoucího Ruska, nic netlačí. Zatím ale rezignovali na aktivní snahu výsledek Putinovy války nějak ovlivnit.
