Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem. FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Válka proti Íránu může skončit za několik dní, ale také trvat dlouho, načrtl americký prezident Donald Trump svůj odhad situace na Blízkém východě. Poté, co společně s Izraelem zlikvidoval významnou část íránského vedení, zahájil Írán odvetné údery na množství okolních zemí. Pro Ukrajinu, která se již pátým rokem brání ruské válečné agresi, to znamená komplikace hned v několika ohledech.
Kyjev zprávy o americkém úderu na Putinova spojence – íránskou teokracii – přivítal. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připomněl, že Írán poskytl Rusku silnou podporu, která si v podstatě na každodenní bázi vybírá krvavou daň. „V průběhu plnohodnotné války Rusko použilo více než 57 tisíc útočných dronů typu Šáhid proti ukrajinským lidem, městům a energetické infrastruktuře. Další národy také trpěly terorem podporovaným Íránem. Proto je fér dát íránskému lidu šanci zbavit se teroristického režimu a zaručit svobodu všem národům, které trpí terorem pocházejícím z Íránu,“ napsal.
Podobně jako v případě války v Izraeli se ale možný rozsáhlý válečný konflikt se zapojením USA, případně dalších zemí NATO, nezdá být v zájmu Ukrajiny. Přináší totiž hned trojici vážných rizik, která se mohou projevit negativně při snaze Kyjeva obstát v existenčním střetu proti čtyřnásobně silnějšímu nepříteli.
Faktor první: odvedení pozornosti
Zatímco se bude pozornost světové veřejnosti soustřeďovat k dění na Blízkém východě, hlas napadené Ukrajiny, sužované letitou válkou, může být zatlačen do pozadí. Nebylo by to ostatně poprvé. Totožnou situaci zažívala napadená země od podzimu 2023, kdy teroristické hnutí Hamás napadlo Izrael.
Následující krutá válka minimálně načas odsunula ukrajinskou situaci z „hlavní scény“ globálního bezpečnostního jeviště. Odebrala Ukrajině pozornost jak politickou, tak mediální, která je rovněž velmi důležitá pro udržování tématu jakožto urgentního v celosvětovém kontextu.
Ve světle možného rozsáhlejšího blízkovýchodního konfliktu s jeho dalekosáhlými bezpečnostními i ekonomickými riziky, bude úkol Kyjeva udržet Ukrajinu v ohnisku zájmu spojenců mnohem obtížnější. Tím spíš, pokud se do podpory bojových operací již nyní zapojují i evropské země silně podporující Kyjev, například Velká Británie.
Rusko může také zneužít americko-izraelský útok na Teherán v propagandě. Může se s jeho pomocí snažit legitimizovat svou válečnou agresi proti Ukrajině či se pokoušet dále zastřít zločinný charakter svých úderů proti ukrajinským civilistům.
Faktor druhý: odklon zdrojů
Jak popisuje deník Ukrajinská pravda, média často uvádějí, že vojenská pomoc USA Ukrajině spadla na nulu. To však platí pouze pro nové dodávky. Ukrajina ve skutečnosti stále dostává a má dostat americké zbraně za miliardy dolarů.
Jde o dodávky zajištěné prostřednictvím iniciativy předchozí administrativy prezidenta Bidena. Jeho program – Iniciativa pro bezpečnostní pomoc Ukrajině (USAI) – zajišťuje zbraně přímo u amerických výrobců v rámci dlouhodobých kontraktů. Prostředky v řádech miliard dolarů přitom dosud nebyly dočerpány a řada těchto dříve učiněných objednávek je nadále v běhu.
Pokud se sečtou veškeré dříve uzavřené smlouvy a fondy, které nebyly utraceny, na Ukrajinu by v nejlepším scénáři mohly zamířit americké zbraně v hodnotě až 20 miliard dolarů (410 miliard korun, pozn. red.), píše zmíněný deník. Není přitom zcela jasné, zda se podaří shromáždit dostatek financí na veškeré kontrakty ani zda tato iniciativa bude vůbec v novém roce pokračovat. (Nesouvisí s iniciativou „PURL“, která umožňuje nákup zbraní od amerických výrobců za peníze evropských donorů, pozn. red.)
I tento výhled, podobně jako další dodávky západních, a zejména amerických zbraní, má svůj „íránský“ háček. USA se kvůli svým vlastním potřebám v dlouhodobém konfliktu v blízkovýchodním regionu mohou rozhodnout odklonit dodávky zbraní pro Ukrajinu a doplnit své vlastní zásoby. Nestalo by se to poprvé. Ukrajina podobnou situaci zažila již v červnu 2025. V takovém případě by pak hrozilo, že kvůli válce proti Íránu dostane Kyjev zbraně později nebo bude čelit nekonečným odkladům.
Lze si snadno představit, že zvlášť pravděpodobné a bolestné by to bylo v případě raket pro protivzdušné systémy Patriot. Ty masivně využívají jak Spojené státy a jejich spojenci proti Íránu, tak Ukrajina proti ruským raketám. Jedná se o unikátní střelivo, jehož je, a zřejmě ještě delší čas bude, ve světě bolestný nedostatek.
Faktor třetí: cena ropy
Nerostné bohatství, zejména ropa a zemní plyn, poskytují Rusku nenahraditelný zdroj příjmů. Díky nim financuje válku proti Ukrajině i chod státu jako takového. V posledním roce se ceny ropy držely hluboko pod Ruskem plánovanou úrovní, což vytvářelo enormní tlak na rozpočet Kremlu a obrovské výpadky jeho příjmů.
Mohla za to politika ostatních producentů OPEC, vysoký kurz rublu a také západní sankce, které významně omezovaly pole hráčů ochotných od Rusů nakupovat. Nejvýznamnějším odběratelem byla Čína. Ta však požadovala výrazné slevy a tlačila ruský ropný průmysl až za hranu rentability.
Podle názoru politického analytika Oleha Sahakjana pro The New Voice of Ukraine neexistuje zájem Íránu ani jiných producentů a klíčových odběratelů, aby byl ropy na světových trzích nedostatek. Ruská ropa typu Ural je navíc specifická svým složením a nemohly by ji odebírat všechny dotčené rafinerie.
Nestabilita v blízkovýchodním regionu, zejména hrozba delšího uzavření Hormuzského průlivu, však mohou samy o sobě vést ke zvýšení cen ropy na světových trzích. To by ovlivnilo také ceny ruské suroviny a možná zpřístupnilo ve větší míře i další oblíbená ruská odbytiště, například Indii. Dillí přitom čelí tlaku Evropy i USA, aby ruskou ropu pokud možno neodebíralo. Pro Rusko, které dlouhodobě řeší potíže s prodejem sankcionované ropy, by nalezení nových trhů a zvýšení ceny mohlo představovat vítanou úlevu. Zvlášť v průběhu hospodářských těžkostí, které v souvislosti s válkou jeho hospodářství zakouší.
Faktor čtvrtý: oslabení „osy zla“
Pro ruskou reputaci a globální ambice Kremlu je likvidace špiček íránského režimu Washingtonem krutá rána. Po pádu Assadova režimu v Sýrii, únosu prezidenta Venezuely Nicoláse Madura a posledním vývoji na Blízkém východě začíná být už i pro nejbližší spojence Vladimira Putina zřejmé, že Kreml nemá kapacitu a mnohdy patrně ani zájem je chránit před Američany.
Velmi zajímavé je v tomto ohledu nedávné gesto severokorejského vůdce Kim Čong-una vůči Washingtonu, jak na ně upozornila BBC. Diktátor, jehož země dosud silně vojensky Kreml podporuje, sice deklaroval, že má v plánu dále rozšiřovat severokorejský jaderný arzenál i jeho operační dosah, zároveň ale vyzval USA, aby jadernou moc jeho země respektovaly. Spojené státy americké a Severní Korea by podle něj spolu „mohly vycházet“, jak dokonce Kim řekl na nedávném devátém sjezdu Dělnické strany Koreje uspořádaném v Pchjongjangu.
Je to považováno za signál, že dveře pro jednání jsou otevřené, který Severní Korea šéfovi Bílého domu poslala před jeho plánovanou dubnovou návštěvou Číny. „Pokud Washington bude respektovat naši současnou (jadernou) pozici, jak je stanovena v ústavě, a zdrží se své nepřátelské politiky…, neexistuje důvod, proč bychom se Spojenými státy nemohli dobře vycházet,“ řekl Kim. Budoucnost americko-severokorejských vztahů podle něj závisí výhradně na přístupu USA.
Nelze to sice považovat za zásadní obrat, minimálně v kontextu obav Putinových spojenců o jejich další osud to ale rozhodně stojí za pozornost. Každé oslabení globální důvěryhodnosti Ruska a ochoty jeho partnerů pomáhat Putinovu Rusku v jeho krvavé válce totiž pro Ukrajinu znamená nepochybný přínos.
