Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Enriquillonyc / CC BY-SA 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / Enriquillonyc / CC BY-SA 3.0
Kreml má vážný problém, výdaje na válku na Ukrajině jsou dvojnásobné oproti příjmům z ropy. Ruský státní rozpočet byl vždy v podstatě odvozený od cen ropy, píší analytici Aaron Lea a Boruch Taskin na serveru Kasparovru.com. Když je barel drahý, funguje všechno: platí se platy silovikům, důchody i válka. Jenže tenhle model má zásadní slabinu, závisí na proměnné, kterou Moskva nekontroluje. A ta proměnná se až dosud nevyvíjela příznivě.
Ruský rozpočet na letošní rok počítá s cenou ropy kolem 59 dolarů za barel. Realita byla jiná. Ruská exportní odrůda Urals se v únoru prodávala za pouhých 42 dolarů. Po odečtení nákladů na přepravu přes takzvanou stínovou flotilu a povinných slev pro čínské a indické rafinerie, které věděly, že Rusko nemá kam jinam jít, klesala čistá realizovaná cena ještě níže. Státní pokladna přitom z každého barelu dostala zhruba čtvrtinu toho, s čím počítala.
Válka s Íránem situaci přechodně zlepšila a ruská ropa se na světových trzích obchodovala téměř bez slevy. Tento bonus ale Moskva nedokázala proměnit v příjmy. Ukrajinské drony zasáhly klíčovou ropnou infrastrukturu a přístav Primorsk na Baltu, který je největší ruský baltský terminál, byl uzavřen. Vývoz ropy klesl v únoru na minimum od roku 2022. Ropné příjmy sice stoupají na papíře, fyzický tok surovin se ale zmenšuje rychleji, než roste cena.
Výsledkem je propast mezi příjmy a výdaji, s čímž se dlouhodobě nedá nic dělat. Ruské příjmy z ropy loni klesly o čtvrtinu, na 94 miliard dolarů. Vojenské výdaje přesáhly 187 miliard. Hotovostní rezervy státního fondu se smrskly z 185 miliard dolarů v roce 2021 na 36 miliard dnes.
Podle analýzy Carnegie se přitom ruská těžba bude každoročně snižovat. Investice do nových ložisek jsou při současných cenách a bez přístupu k západním technologiím nerentabilní. Ani hypotetická cena ropy 100 dolarů za barel by nové projekty nerozhýbala, protože „zásobník“ nových investičních příležitostí je prázdný. Stará pole se těží až na doraz, nová nevznikají.
Analýza přináší i znepokojivé srovnání. Čtyřtýdenní válka mezi USA, Izraelem a Íránem ukázala, jak funguje „ekonomika ničení“: investice za 200 až 300 miliard dolarů je možné zničit útokem, který stojí desetkrát méně. Rusko si za pět let války v Ukrajině prochází stejnou matematikou, ovšem v masovějším měřítku. Potvrzené ztráty techniky překročily 20 tisíc kusů. Černomořská flotila přestala fakticky existovat. Některé strategické bombardéry TU-95 byly zničeny a nové nelze vyrobit.
Čím méně peněz plyne z ropy, tím víc Kreml investuje do dezinformací a propagandy. Ropa a státní lež se podle autorů analýzy chovají jako spojené nádoby a výpadek jednoho zvyšuje objem druhého. Jenže i lež zdražuje, říkají analytici. Provoz „suverénního internetu“, blokování VPN a cenzurní aparát se stávají samostatnou položkou válečných výdajů.
Systém zatím funguje. Slabý rubl mění nízké dolarové příjmy na přijatelná rublová čísla, zbývající rezervy zakrývají díru v rozpočtu a obyvatelstvo prozatím nedává najevo nespokojenost způsobem, který by Kreml musel brát vážně. Čas ale nepracuje pro Putina.