Podle ruského opozičního politika Leonida Gozmana nemá válka, kterou rozpoutal Vladimir Putin, žádné racionální a dosažitelné cíle. Ani zabránění Ukrajině vstoupit do NATO, ani umožnění obyvatelům Donbasu mluvit rusky a rovněž ne zničení biolaboratoří, které produkují viry způsobující neplodnost ruských žen, protože žádné takové laboratoře neexistovaly. V článku pro list Novaja Gazeta Europe píše, že cílem války je zničení Ukrajiny jako státu, kultury a národa. Pak by Putin chtěl pokračovat dál, aspoň do zemí bývalé Varšavské smlouvy. Jedinou zárukou míru je tedy kapitulace Putinova režimu a jeho odstranění.

„Po této válce může následovat mír pouze tehdy, pokud skončí úplnou vojenskou a politickou porážkou Putinova Ruska a demontáží stávajícího režimu, čímž skončí existence Putinova státu (nikoli Ruska, ale současného státu, který je nepřátelský vůči světu i samotnému Rusku). Jakýkoli jiný výsledek, ať už bude formulován jakkoli, bude pouze dočasným příměřím, po němž režim Vladimira Putina, který sebral síly, přejde do nového útoku,“ předvídá Gozman, co by se mohlo dít.

Dále čtěte

Společnost byla rozdělena vždycky. Na hajzly a slušné lidi, říká Jan Rejžek v novém Týdeníku FORUM

Nový Týdeník FORUM se zamýšlí nad používáním slova Dezolát na adresu lidí s proruským smýšlením a klade si otázku, zda…

Žádné smlouvy a závazky, pokud budou podepsány s Putinem, neodradí Rusko od nové agrese. Nápad, že by se po úplném, nebo dokonce částečném osvobození ukrajinského území mělo začít jednat s Putinem, podle Gozmana „děsivě podceňuje“ existenční nebezpečí, které Rusko představuje pro svět.

Jednat se musí jen o kapitulaci, jako na konci druhé světové války s Německem. Podepsat ji musí někdo jiný než Putin, tak jako ji za Německo podepsal polní maršál Keitel.

„Kdo by se u nás mohl stát Keitelem?“ uvažuje Gozman. „Předpokládám, že některý z kumpánů současného vůdce, a k tomu nepotřebujete okupaci – Německo v roce 1918 podepsalo, co řekli, ačkoli na jeho území nevstoupil jediný nepřátelský voják. Putinovi spolubojovníci to udělají, až jim bude konečně jasné, že válka je zcela prohraná, že fronta se každým dnem zhroutí (nebo už se zhroutila), že zdroje došly a ekonomika se řítí z kopce stále rychlejším tempem.“

Ti kumpáni to neudělají kvůli zastavení krveprolití, záchraně Ruska před chaosem a hladem, kvůli Ukrajině, ale jen pro sebe. Budou chtít odpuštění ze strany Západu, aby si tam zase mohli užít své miliardy. Válku sice nijak nevítali, a kdyby Putin vyhrál, sloužili by mu věrně dál, ale nepotřebují ho, když prohrál.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

„Aby po válce nenastalo příměří, ale mír, musí být konečná mírová smlouva podepsána nikoli mezi Ukrajinou a Ruskem, ale mezi Ruskem na jedné straně a Ukrajinou a NATO na straně druhé… Smlouva by měla zahrnovat nejen upevnění územní celistvosti Ukrajiny a záruky její bezpečnosti, ale také stažení ruských vojsk z okupovaných území Gruzie a Moldavska a jejich odchod z Běloruska. Musí zahrnovat povinnost zaplatit reparace a vydat všechny válečné zločince. A hlavně demilitarizaci Ruska, zbavení se jeho jaderného arzenálu… nebo mezinárodní kontrolu ruských jaderných zbraní,“ tvrdí Leonid Gozman.

Vyhlídky Ruska vidí jako nevalné i bývalý náměstek ruského ministra zahraničí v letech 1991 až 1993 Georgij Kunadze na stránkách stanice Echo.

Kunadze soudí, že miliony Rusů pravděpodobně tuší, že tato „speciální operace“ byla od počátku aktem otevřené agrese a že se příliš nedaří. Údajně „nepřemožitelná a legendární“ ruská armáda zatím v bojích na Ukrajině balancuje na hraně porážky. „K plánovanému vítězství mu chybí vše – válenky, munice, velitelské schopnosti a jasné pochopení cílů a úkolů,“ píše autor.

Ruskem deklarovaná „denacifikace“ Ukrajiny selhala od samého počátku, ukázalo se, že Ukrajinci nejsou o nic větší nacisté než Rusové antifašisté a výsledkem „demilitarizace“ Ukrajiny je mohutná moderní armáda. Rusko je v mezinárodní izolaci. Rozšiřování NATO bylo velmi úspěšné a „zapomenutá disciplína studené války se dostala do nebývalých výšin“.

Jsou to ovšem hrozné následky války, které dopadnou na samotné Rusko. „Na Ruskem okupovaných ukrajinských územích panuje teror a bezpráví a jsou zabíjeny stovky, ne-li tisíce civilistů. Počet obětí bojů na obou stranách se počítá na desítky tisíc. Materiální škody způsobené Ukrajině jsou obrovské. Rusko za to samozřejmě bude muset zaplatit. Budoucnost Ruska je hrozná, chaos, strádání a všeobecné opovržení. Jedním slovem, už je známo, kdo půjde do nebe jako mučedník a kdo prostě zemře,“ shrnuje bývalý diplomat. Konstatuje, že „Ukrajina vede svatou válku za svou existenci, zatímco Rusko bojuje pouze za zachování Putinova režimu“. To může mít jen jeden výsledek. „Při takovém obrovském rozdílu v sázkách jsou šance Ruska na vítězství objektivně mizivé.“