Ruský diktátor Putin a patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill - dva váleční zločinci. FOTO: ČTK/AP/Alexander Zemlianichenko
FOTO: ČTK/AP/Alexander Zemlianichenko
Leonid Gozman je ruský politik, který byl v Rusku aktivní v době prezidenta Borise Jelcina na straně ekonomických reformátorů. Dnes je jedním z kritiků současné moci a při svém psaní používá velmi důrazný jazyk, který Vladimira Putina a jeho věrné nijak nešetří.
Gozman dokázal různé hlasatele nové ruské mytologie, která navazuje na to nejprimitivnější ze stalinského a brežněvovského období, dost pobuřovat. Například v květnu 2013 zveřejnil na svém blogu na LiveJournal příspěvek, ve kterém odsoudil uvedení seriálu SMERŠ na ruské obrazovky. Gozman se vyslovil proti „glorifikaci SMERŠ“ a napsal: „SMERŠ neměl pěkné uniformy, ale to je snad jediný rozdíl mezi nimi a jednotkami SS… Není však pochyb o tom, že ve SMERŠ byli i poctiví vojáci. Až na to, že náhodou sloužili v instituci, která nebyla o nic méně zločinná než SS.“
Teď na stránkách Echo Moskvy publikoval článek s titulkem Úřadům naší země s nadějí na jejich brzký odchod. Začíná výrokem básníka Josifa Brodského o Stalinovi: „Zabíjel, aby stavěl, a stavěl, aby zabíjel.“
Pak následuje obžaloba současné moci, která je jen dalším převlekem všech mocí, které v posledních sto letech ovládaly Rusko. Přinášíme z této velké obžaloby aspoň několik pasáží:
„Od roku 1917 až do současnosti, s malou přestávkou v 90. letech, vládnou naší zemi stále stejní lidé, nebo spíše stejná korporace. Nejčastěji jsou označováni jako čekisté, ačkoli vládnoucí skupina byla vždy o něco širší než samotný trestní řád. Nejde o přímou příslušnost k orgánům, ale o pohrdání lidským životem, o pocit ‚nadčlověka‘, který stojí nad zákonem a má nárok na všechno. Jistě, konkrétní držitelé moci zemřeli nebo byli zabiti vlastními soudruhy, přišli noví, ale dnešní úřady mají stejné portréty a v srdcích svých pánů stejné přesvědčení o povolnosti. Proto vás nerozlišuji a obracím se na vás všechny.
V našem politickém kontextu existuje odporné slovo ‚vždyť‘. Vždyť jsme provedli industrializaci, vždyť jsme vyhráli válku, vždyť jsme vrátili Krym. Význam je jasný – za úspěchy jsme museli zaplatit, tak jsme zaplatili.
Ale není to pravda. Neplatili jsme, nikdo nás o to nežádal. Vy, moc, jste zaplatili. Zaplatili jste námi – životy poddaných, jejich bezohledným vykořisťováním, jejich svobodou, jejich budoucností, i když nakonec tvrdili, že vše dělají pro budoucnost. Důležitá pro vás byla spousta věcí – zachování státu, prestiž, šílené projekty, dobývání území, proniknutí do vesmíru. Jen životy lidí byly nedůležité. Vůbec ne.
Nežádali jste o souhlas ty, které jste obětovali. Miliony těch, kteří se nevrátili z Gulagu, sto padesát tisíc osob zastřelených SMERŠem, neznámý počet zabitých bariérovými jednotkami (bariérové, blokovací jednotky nebo protiústupové jednotky jsou vojenské jednotky, které se nacházejí v týlu nebo v přední linii, aby udržely vojenskou disciplínu, zabránily útěku vojáků z bojiště, pozn. red.) Nikdo z nich nedokázal říci, zda jejich smrt byla rozumná, nebo ne? Rolníci, kteří zemřeli během kolektivizace a hladomoru, který jste způsobili, vojáci, kteří neutekli z jam, kam je vaši vojenští velitelé nahnali, a vojáci, kteří byli Hitlerem zajati a tam zemřeli, nebo byli přivezeni do vašich táborů a pohřbeni ve své vlasti, také nemají co říci. Často to nedokážou ani jejich děti – mnohé z nich jste zabili, než se jim narodily děti. Jejich jménem musí mluvit jiní. Memorial mluví jejich jménem, ale vy se ho snažíte zničit. Naši nejlepší spisovatelé a novináři mluví jejich jménem, ale vy je prohlašujete za ‚zahraniční agenty‘ a vyháníte je ze země. A v tomto případě já mluvím jejich jménem. A neptejte se mě, kdo mi to právo dal – to právo nedostanete z rukou někoho jiného, to právo si berete – ‚Nejsem zvolen, ale jsem soudce!‘
Nyní, když jste ve jménu svých ambicí přivedli svět na pokraj jaderné katastrofy, opět říkáte, že jste připraveni zaplatit jakoukoli cenu. Čeho se vlastně bát, když ‚my půjdeme do nebe a oni jen zemřou‘ (narážka na výrok Vladimira Putina, pozn. red.). Nezeptali jste se však, zda lidé chtějí jít do nebe, ani zda chtějí být v případě nového kola sankcí připraveni o svůj normální život – bez televizorů, praček, iPhonů a počítačů. Ale vy jste už ústy nejvyšších představitelů řekli, že to pro lidi není nic ve srovnání s podporou vašeho šílenství.“
Dále pak připomíná, že Stalin a další vůdci až do dnešní doby nebyli zvoleni, protože žádné volby nejsou. „Samozřejmě dnes neproléváte tolik krve jako vaši předchůdci. Zatím ne. Ale vy jste si osvojili a rozvinuli tradici sovětského pokrytectví. Například úplná absence voleb je sice hrozná, ale pořád lepší než jejich bezostyšná imitace. Uspořádáte hlasování, na kterém prohlásíte, že jste byli zvoleni, ačkoli všichni vědí, že žádné volby nebyly.“
„Zdá se však, že se nedokážete vyhnout pokrytectví. Ani vy nemůžete lhát. Máte tři občanství, zámky v různých zemích, největší jachty na světě, vaše manželky, milenky, psi a děti jsou v zahraničí, v zemích NATO, a vy otevřeně vyzýváte lidi, aby se kolem vás shromáždili, utáhli si opasky a bojovali proti zákeřné Americe… Udělali jste z naší země nepřítele světa, rozhádali jste se s těmi, kteří by mohli být našimi přirozenými spojenci, shromáždili jste kolem sebe archaické diktatury, které jsou na vás závislé, a děláte ze země provincii Číny. Soudní proces jste nahradili fraškou, středověké mučení se stalo všudypřítomným… Nejenže upřednostňujete své vlastní zájmy před zájmy země – zájmy země pro vás neexistují. Myslíte jen na vlastní moc, peníze a na to, abyste byli uznáváni jako vládci světa.“
Leonid Gozman končí větou: „Rusko bude mít šanci na obrodu až po vašem odchodu. Doufám, že to nebude trvat dlouho.“
