Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/jc_cards
FOTO: Pixabay/jc_cards
Spor o benzinová auta, který se vede na celé škále od prostého lidu až po politiky, je poněkud zmatený. Předně není všem jasné, že nejde o zákaz aut se spalovacím motorem od roku 2035, ani o zákaz prodeje takových aut. Připravovaný návrh Evropské komise se týká prodeje nových aut s tímto druhem pohonu a definitivní schválení ještě nepadlo.
Není ani jasné, jestli rok 2035 bude pro (nové) výfuky opravdu stopka, protože státy EU se dohodly, že Evropská komise v roce 2026 zhodnotí, jestli Unie může tohoto cíle dosáhnout, nebo se datum bude muset posunout. Navíc podle poslední verze, pokud půjde o vozy s čistým alternativním palivem, mohly by se prodávat i po roce 2035. Pokud jde spalovací motory v autech, utichnout by měly v provozu podle současných plánů až v roce 2050.
Vlády 27 členských států Unie budou muset ještě v nadcházejících měsících vynést své verdikty k legislativě, než padne konečné unijní rozhodnutí.
Jens Gieseke ze středopravicové Evropské lidové strany podle dw.com uvedl, že nový zákon se příliš spoléhá na technologii elektromobilů, aniž by zvážil výhody zavedení udržitelných syntetických paliv do běžných vozidel. „Dokud se potřebná elektřina získává z fosilních zdrojů energie, není ani elektromobil bezemisní,“ uvedl v prohlášení a dodal, že legislativa ukazuje, že její zastánci jsou „ochotni akceptovat ztrátu půl milionu pracovních míst“.
Cornelia Ernstová, členka strany Levice, která je pro zákaz, řekla DW, že „neexistuje žádná alternativa“ k postupnému vyřazení benzinových a naftových vozidel, pokud chce EU drasticky snížit své emise. Dodala však, že při odklonu od běžných vozidel by se nemělo „zapomínat“ na lidi závislé na dopravě automobily, zejména ve venkovských oblastech.
K tomu ještě Ernstová dodává: „Ještě lepší (než elektromobily) by bylo méně aut. Proto potřebujeme lepší, bezplatnou veřejnou dopravu a cenově dostupná, ekologická vozidla.“
Z ekologického hlediska má jistě Ernstová pravdu, ale také jde o psychologický moment, že pro mnoho lidí je auto nejen nutná součást praktického života, ale také statusový symbol. Tím ovšem může být i auto s pohonem, kterému se dnes říká alternativní, ale časem bude stejně převládat.
Tady máme vlastně dva problémy, o kterých se diskutuje nejvíc. Prvním je, jestli nebudou evropští výrobci znevýhodněni na světovém trhu a nebude to mít za následek nezaměstnanost. Pro země, kde jsou automobilky jedním z tahounů ekonomiky, je to samozřejmě otázka vážná. Tím druhým problémem je obava, jak dopadnou ti chudší, kteří jsou na autech závislí a mají dojem, že elektromobily budou pro ně cenově nedostupné.
Na obě otázky se dá odpovědět nejspíš jen obecně. Poptávka po elektromobilech poroste celosvětově, týká se to třeba Spojených států amerických a Číny. Velké firmy to vědí. Ford a Volvo Cars plán Evropské komise veřejně podpořily a Volkswagen hodlá do roku 2035 přestat v Evropě automobily se spalovacími motory prodávat. Elektromobily budou celosvětově žádané zboží, což dobře vědí třeba právě v Číně. Ztratit tempo vůči Číně by nebylo prozřetelné.
Pokud jde o méně majetné, životnost auta je asi 15 let, takže budou dosluhovat ještě dlouho. Můžeme si hodit mincí, jestli pak trh s ojetými auty zareaguje zlevňováním něčeho, co už bude zastaralé, nebo naopak zdražením výrobku, který bude žádanou raritou. Také cena pohonných hmot je něco, na co by si sotva kdo mohl s jistotou vsadit.
Trh zatím ukazuje, že zájem o elektromobily roste. Výroba elektromobilů v Německu v roce 2021 vzrostla o 86 procent, zatímco výroba spalovacích motorů klesla o 23 procent. Hlasatelé neviditelné ruky trhu možná uvidí, že trh vyřeší celou záležitost sám ještě dřív, než k tomu bude donucen nějakými zákazy. Někteří ze skeptiků, kteří jsou dnes v nejlepších letech, už v roce 2050 nejspíš nebudou ani naživu.
Je tu ještě jeden aspekt, o kterém se moc nemluví. Pro velké automobilky by bylo možná v podstatě lepší, kdyby se pravidla o prodeji aut se spalovacími motory dala rovnou a nevisela ve vzduchu možnost, že všechno nebude tak horké. Striktní přístup je sice nůž na krku, ale výrobci jsou na něj připraveni a vědí, co je před nimi. Vývoj vozu zabere několik let a bylo by lepší vědět, v jakém ekonomickém a právním prostředí nakonec „zaparkuje“.
Celá otázka je ještě složitější kvůli dalším faktorům. Jak to bude s infrastrukturou, nakolik ekologická je těžba prvků, které jsou třeba pro výrobu baterií a v jakých zemích se budou těžit, v čem se bude elektrická energie pro vozidla vyrábět. Kromě infrastruktury jsou to ale problémy, které se musí řešit i ohledně ropy a plynu. Určitě by se neměly všechny problémy bagatelizovat, protože i nejlépe vymyšlené plány mohou narazit na nečekané potíže, nebo zápasit i s těmi očekávanými. Už ale nejde o nějaké utopie, protože ty technologie existují, fungují a prosazují se na trhu.
Teď už je celý proces příliš daleko, než aby v něm hráli roli místní politici, již nějakému eurokomisaři dají model benzinového autíčka, nebo europoslanci, kteří elektromobilitu vyhlašují za „slepou uličku“. Kdo si dnes vzpomene na jednoho exprezidenta, který v roce 2009 doporučoval nakoupit si do zásoby stowattové klasické žárovky, které se pak někdo pokoušel udržet při životě jako „tepelné koule“? Lidé nakonec zjistili, že nechtějí tepelnou kouli, ale chtějí si prostě svítit.
