Český vodní slalomář a kajakář se stejně jako mnoho dalších sportovců těšil na letní olympijské hry v Tokiu, které se měly odehrát již v roce 2020, byly ale o rok odsunuty. Kromě olympiády bylo odloženo nebo zrušeno i mnoho dalších závodů, a jak sám říká, smiřujeme se s věcmi, se kterými bychom se ještě před nějakou dobou smířit nedokázali. Rok pandemie pro něj ale nebyl pouze nepříjemný a bude mít na něj i krásné vzpomínky, například proto, že se mu v červnu narodilo jeho první dítě. Jak koronavirová krize ovlivnila jeho kariéru? Jak se dívá na to, jakým způsobem naše vláda čelí krizi? O tom všem jsme hovořili v rozhovoru, který vychází v aktuálním čísle Revue FORUM.
Živíte se jako vrcholový sportovec, jaký dopad měla epidemie koronaviru na vaši kariéru a váš život?
Když se na uplynulý rok ohlédnu zpátky, má to určitě několik hledisek. Pokud mluvíme čistě o sportu, jsou pro mě stěžejní závody, kterých bylo v minulém roce zrušeno velké množství, a to samozřejmě nebylo ideální. Náš systém je ovšem takový, že jsme zaměstnanci vysokoškolského sportovního centra, což nám umožňuje nebýt úplně závislí na tom, kolik závodů odjedeme. Což ale souvisí s tím, že pokud se nejedou závody, tak svaz celkově nemá nárok na příspěvky od státu. Na druhou stranu, jelikož se necestovalo, tak svaz zase na tomto ušetřil. I když si myslím, že z ekonomického hlediska sport tolik neutrpěl, tak samozřejmě bez závodů to úplně nemá smysl. Já sám mám sponzorské smlouvy nastavené tak, že větší část není závislá na mých výsledcích, takže i když se mě to ekonomicky dotklo, nemusím jít pracovat za pokladnu. Podmínky pro trénování a udržování formy jsme měli obecně velmi dobré. Když bych to vzal z osobního hlediska, tak se mi minulý rok v červnu narodilo první dítě, dcera, takže v tomto ohledu jsem byl rád, že jsem mohl strávit nějaký čas doma.
Jak si myslíte, že koronavirus ovlivnil celý sportovní svět?
Celkem výrazně, protože to byl zrovna rok, kdy měla proběhnout spousta největších událostí ve sportu za poslední léta včetně olympiády v Tokiu, která je zatím odložená. Teď to vypadá, že se snad odehraje, i když je paradoxní, že situace je horší než loni, kdy se odkládala. Zprávy z Japonska jsou vesměs pozitivní, ale jestli tomu máme věřit, je otázka. Takže uvidíme v jaké podobě, pokud vůbec, se odehraje. A jinak sport, jako každé jiné odvětví, byl ovlivněn neskutečně. Pravdou ale je, že se spousta sportu odehrává venku a ty největší soutěže se pořádají, i když jen takové, které mají ekonomiku nastavenou tak, že si mohou dovolit systémy testování.
Co mě spíš děsí, je, jak to ovlivní amatérský sport a celou jednu generaci dětí, která se sportem začíná. Protože v tomto ohledu sport nefunguje pouze jako jakási profesionální činnost, ale především jako prevence onemocnění, u dětí jde o společenský rozvoj, a to si myslím, že je zdaleka to nejhorší, co se děje. To, že diváci nechodí na stadiony, mi připadá jako minoritní záležitost. Peníze samozřejmě někde budou chybět, ale ne tolik jako investice do pohybu dětí.
I když online výuka pro žáky a studenty probíhá, na tělesnou výchovu se zase až tolik nehledí. Je to tedy podle vás špatně?
Je to špatně. Byl jsem zastáncem přísnějších opatření na nějakou menší, kratší dobu než to takhle dělat na polovičato. Ale znemožnit sport dětem je hrozná chyba. A nejen dětem, ale všem lidem. Myslím si, že bylo možné, aby se nastavila smysluplná pravidla pro amatérský a volnočasový sport. Zároveň nechci jenom kritizovat, protože situace je samozřejmě složitá, a vymyslet to tak, aby to vyhovovalo všem, je těžké.
Myslíte si, že tedy koronakrize a následná opatření mohou ohrozit jednu celou generaci vrcholových sportovců?
To asi budeme hodnotit až za pár let. Ale ta doba už je docela dlouhá a pro děti je pohyb důležitý nejen z pohledu fyzické aktivity, ale i psychiky. Pohyb funguje také jako terapie.
Na sociálních sítích se netajíte tím, že jste kritikem vlády a premiéra Andreje Babiše. Jakým způsobem se podle vás vláda vypořádává s koronakrizí?
Situace je extrémně nepříznivá všude po světě a je těžké teď spatra říct, co a jak se má dělat. Ale bohužel u nás je zcela evidentní, že se to nepovedlo. Naše vláda je tak strašně nedůvěryhodná. A to, jakým způsobem oni komunikují, a především to, jak se chovají, to ve společnosti způsobilo, že lidé nechtějí dodržovat opatření. Loni na jaře lidé přemýšleli nad opatřeními tak, že jsou potřebná, nyní už nikdo nikomu nevěří. Já jsem se teď vrátil z Francie, z okresu, který je jeden z nejméně postižených v Evropě, a na tom malém městě všichni nosí roušku. Je tam hrozně málo případů nakažených, ale já jsem měl pocit, že to tam je horší, protože jsem viděl, jak jsou všichni ostražití a dodržují opatření. Jenže tam na rozdíl od nás fungovaly všechny služby i maloobchod. A teď se vrátím do Čech, kde je zřejmě největší lockdown, co kdy byl, a tady lidé na dodržování opatření kašlou.
Byl jsem v Hornbachu, lidé namačkaní, a když jsem slušně poprosil o dodržování rozestupů, tak se na mě všichni divně koukali. Z tohoto mám velkou obavu. Tady současná vláda a všichni, kteří se nějakým způsobem vyjadřují a jsou důležití v boji s epidemií, zaseli takovou atmosféru, kterou bude těžké zvládnout. Lidé jsou nesolidární a potřeba komfortu převažuje nad ohledem na ostatní. A myslím si, že je to kvůli tomu, kdo nám tady vládne. Zároveň nejsem odborník a nechci říkat, že vláda udělala všechno špatně. Já sám opatření dodržovat budu, cítím se jako občan, který má práva, ale zároveň také povinnosti.
Dávají vám tedy nynější opatření smysl?
Některá ano, některá ne. Primárně mi vadí to, co jsem říkal na začátku, tedy, že je tady spousta dětí, které jsou doma už skoro rok. Nejenom ve vztahu ke sportu, ale obecně, že nechodí do školy. To, že se nemůže do hospody, mi nevadí. Určitě není příjemné, že se nemohou navštěvovat blízcí a rodina, ale pokud to má výrazně urychlit návrat do normálu, tak proč ne. Pak ale nedává smysl, proč nejsou zavřené fabriky…
Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Revue FORUM. K dostání v trafikách nebo ZDE.