Viděli jste slavný Formanův film Hoří, má panenko? Vzpomenete si na tombolu a co se stalo, když se zhaslo? Tak právě tuhle scénku mi připomněl verdikt Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k postupu vlády v době nouzového stavu. Materiál NKÚ má takřka sto stran, na kterých se odborníci detailně zabývají jednotlivými kroky vlády před pandemií i během jejího průběhu. A není to veselé čtení.

Vyplývá z něj, že vláda postupovala chaoticky. Ač už v roce 2016 byla mezi predikovanými riziky hromadná nákaza obyvatelstva, vláda se nepřipravila. Ba dokonce ani když bylo zjevné, že se z Číny valí velký malér, vláda nekonala. A velmi dobře se pamatuji na dobu, kdy jsme jako opozice v parlamentu bušili do lavic a žádali, aby se vláda laskavě obtěžovala zajistit občanům bezpečí. Odpovědí nám byly blahosklonné úsměvy ministra Vojtěcha a ujišťování, že všeho je dost a bude líp.

No, nebylo. Naopak. Bylo mnohem hůř. Vláda nezajistila ani roušky, ani respirátory, lidé si je šili sami, dodávali do nemocnic a domů sociálních služeb. Byli jsme v našem zoufalství a strachu jednotní. 

Ne tak vláda. Vládní resorty se mezi sebou začaly popotahovat, kdo co zařídí, který ministr je chytřejší a kdo má lepší kontakty. Vypadalo to, že se bezhlavě nakupuje cokoli, co si člověk může dát před pusu, jen aby vláda vypadala, že něco dělá.

Vůbec nepochybuji o tom, že v počátku dělali všichni ministři, co mohli. Tváří v tvář takovému maléru by byli blázni, kdyby se nesnažili. Znám to. Když mi praskl jeden z rybníků, taky jsme zachraňovali, co se dalo, a nehleděl jsem na korunu. To patří k věci. Ale ledva voda odtekla, bylo třeba postupovat uvážlivě a s rozmyslem. 

Stejně tak při nástupu pandemie. Ano, rozumím, že mohlo dojít k velkému chaosu v prvním měsíci, v prvních šesti týdnech. Ale pak se měla státní správa rozjet jako dobře promazaný stroj. My však byli svědky poměřování ega pánů politiků při ustavování Krizového štábu, byli jsme svědky vzestupů a pádů různých premiérových oblíbenců a byli jsme svědky nekonečné sebestřednosti samotného nejvyššího koordinátora pandemických opatření. Jak se říká, člověk nemohl otevřít lednici, aby na něj nevykoukl Babiš.

A při tom všem jsme si takřka nevšimli, že někdo zhasl. 

V obavách o zdraví mnozí přehlédli, že se nakupuje draho, že výběr dodavatelů je netransparentní, že dodaný materiál není kvalitní. Jako opozice jsme si toho všímali. Je to konec konců naše práce. Žádali jsme v parlamentu o vytvoření vyšetřovací komise, která by se zabývala chybami, k nimž došlo. Co myslíte, že se stalo? Vládní většina ANO, ČSSD a KSČM/SPD v poslanecké sněmovně zablokovala všechny naše snahy dohlédnout na vládní prstíky.

A teď to tady máme. Černé na bílém. Mnoho černého na takřka stu bílých stránek. Došlo k chybám, došlo k mrhání penězi, došlo pravděpodobně k podvodům a protizákonnému obohacování se. Na čí úkor? Na úkor životů a zdraví mnoha spoluobčanů, na úkor našich společných peněz. Těch, které teď chybí na podporu podnikatelům, na podporu sociálně slabých, kteří jsou ohroženi nejvíc, na peníze pro vyčerpané a přepracované zdravotníky.

Nevyčítám vládě chaos, který zavládl na počátku pandemie. Ale žaluji. Mrtvé a ty s podlomeným zdravím, žaluji promrhané a rozkradené peníze, které nám teď zoufale chybí na všech stranách. Jsme opozice, proto budeme znovu budeme žádat o parlamentní dohled nad vyšetřováním hospodaření s prostředky na boj proti pandemii. Znovu a znovu poženeme vládu k odpovědnosti. Oni nás sice ve sněmovně zase pošlou společně s nácky a komunisty do háje, ale to nevadí. Ten účet přijde. Vystaví ho nejpozději voliči v podzimních volbách. 

Vláda selhala. Neochránila nic. Ani životy, ani zdraví, a nakonec ani ty peníze. Účet je to děsivý.

Autor je senátor za TOP 09