Ve Velké Británii bylo naočkováno zhruba 14 % populace. Ve srovnání se zeměmi Evropské unie, které průměrně dosahují pouze 2,7 %, jde o obrovský, pětinásobný rozdíl. Po nedávném nezvládání epidemické situace v Anglii v souvislosti s novou mutací jde o nejrychlejší tempo očkování ze všech velkých národů na světě s výjimkou Izraele a Spojených arabských emirátů. Ani EU však na tom není tak bledě, jak by se mohlo zdát.

V rámci proočkovanosti obyvatel patří Česká republika s 2,24 % k evropskému průměru. Členské země kladou Evropské komisi za vinu centralizovanou strategii. Ta by měla být ukázkou silné evropské solidarity.

Aby totiž nedocházelo k ohrožování vyjednávací pozice (a případně cen za vakcínu), členské země přistoupily na dohodu, podle které nechávají pořizování vakcín na EU – jít po své vlastní ose mohou jedině v případě, že s daným výrobcem nemá unie rozjednanou objednávku.

EU objednala vakcíny od výrobců AstraZeneca, Sanofi-GSK, Johnson and Johnson, Pfizer-BioNTech, CureVac a Moderna.

Česká republika i přesto některé z těchto výrobců zkontaktovala. „Jsou to firmy, se kterými má Evropská unie uzavřenou tu velkou smlouvu. Chtěli jsme vědět, jestli je nějaká šance objednat si vakcínu mimo, obě to odmítly,“ řekl v rozhovoru pro Právo poradce premiéra Roman Prymula. Nechtěl však přiblížit, o které výrobce šlo.

Výhody centralizované strategie jsou nesporné: nižší ceny, vyšší odpovědnost výrobců  vakcíny pro celou Evropskou unii. Na druhé straně ale leží problémy se zpožděním dodávek a rostoucí napětí mezi členskými zeměmi EU. Některé vlády unii osočují z toho, že je příliš pomalá, byrokratická a omezuje některé své členy.

Jak uvedl respektovaný server Politico.eu ve své rozsáhlé analýze, za posledních deset měsíců celosvětového závodu s vakcínami byla EU často o krok či dva pozadu a k zajištění dávek došlo až po varování, že by USA mohly monopolizovat dodávky.

Ovládnout tržní sílu a morální autoritu 27 suverénních národů s různými rozpočty a riziky znamená pohybovat se na vyostřeném trhu pomaleji než konkurence, která vyjednává „jeden na jednoho“. Důsledkem pomalého očkování je podle serveru vysoký faktor strachu, což vládám znesnadní rozvolňování restriktivních opatření, kvůli čemuž se zpozdí oživování ekonomiky. A to není v zájmu nikoho.

Celospolečenská frustrace kvůli pomalé dodávce vakcín může mít ještě další nebezpečné důsledky. Tedy snahy některých vlád o suverénnost, které mohou začít například právě ve formě snahy jít v rámci objednávek vakcín vlastní cestou. Například Maďarsko tak skutečně učinilo – vláda v Budapešti objednala ruskou vakcínu Sputnik V. Tato vakcína ale neprošla evropskou certifikací stejně jako ta čínská, které v protizápadně směřujících zemích často propagují.

Cestou individuálních dodávek u méně bohatých zemí by nebylo dobré jít už jen proto, že je Evropa i přes zmiňované pomalejší tempo stále jednou z nejvíce proočkovaných částí světa – po Izraeli, Spojených arabských emirátech nebo zmiňované Británii.

Co udělala Velká Británie udělala jinak?

Odpověď také můžeme najít v rozsáhlém článku listu The New York Times. V zemi totiž vláda zřídila desítky vakcinačních center na sportovních stadionech, v kostelech, mešitách a dokonce i v muzeu. Jen za sobotu podali vakcínu půl milionu lidem.

Kromě státních nemocnic jsou součástí programu praktičtí lékaři. Nejenže tak mají vakcinaci na starosti důvěryhodní místní lékaři, na něž jsou zájemci o vakcínu zvyklí a kteří mají zkušenosti s očkováním proti sezónním chřipkám, také to umožnilo těmto lékařům přesně zacílit na lidi v ohrožených skupinách s nejvyšší prioritou.

Rychlá reakce v rámci vakcinační strategie je pro zemi mimořádným úspěchem. V boji s koronavirem byla totiž opakovaně kritizována a velké nezdary přispěly k nárůstu počtu obětí, který se nedávno vyšplhal kolem 100 000 a bohužel řadil Británii k nejhůře zasaženým zemím v Evropě.

Ale ani tento ambiciózní přístup nezůstal bez rizik. Aby se vakcína co nejrychleji dostala k více lidem, rozhodli se odborníci odložit podávání druhé dávky očkování až o 12 týdnů po první, místo tří nebo čtyř týdnů – což je doporučený termín navrhovaný v klinických studiích.

Země takto reaguje na přeplněné nemocnice a nakažlivější variantu viru: chce poskytnout lidem částečnou ochranu jedné dávky, než aby rychle očkovala menší počet lidí dvěma kompletními dávkami.