Ukrajinské město Bachmut na jaře loňského roku. FOTO: dpsu.gov.ua / wikimedia commons / volné dílo
FOTO: dpsu.gov.ua / wikimedia commons / volné dílo
Plukovník Jevhen Meževikin s Rusy bojuje už od roku 2014. Prošel slavným obležením doněckého letiště a téměř všemi horkými zónami bojů i po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Nyní byl pověřen velením nad jednotkami bojujícími jižně od Bachmutu. Zatímco Rusové stále drží město samotné, jemu svěření vojáci dělají pokroky. V obsáhlém rozhovoru, který poskytl Ukrajinské pravdě, popsal velitel klíčové okamžiky z minulosti konfliktu i současnou situaci na jemu svěřené části bojiště.
Meževikin bojoval u Kyjeva, Záporoží i u Charkova a od března velel jednotkám, které během bojů o Bachmut dostaly za úkol vytlačit Rusy od životně důležité silnice z Kosťantynivky do Bachmutu. Jak popsal, nejprve se museli vypořádat s útočným potenciálem wagnerovců, kteří během útoků ztráceli v celé oblasti Bachmutu i tisíc mužů denně.
Do května se jeho mužům podařilo situaci ve svěřené oblasti stabilizovat, přičemž podle jeho slov během dubna a května připravili o život zhruba 1500 nepřátel. Takový byl podle něj i smysl celé bitvy o Bachmut, způsobit nepříteli co největší ztráty a zmenšit jeho chuť pokračovat dál. V tomto smyslu splnila operace svůj účel a nevýznamná nebyla ani politicky, protože podle něj se podařilo opakovaně mařit propagandistické záměry, které Rusové s dobytím Bachmutu měli.
Když wagnerovci ztratili bojeschopnost, přešli jeho vojáci do protiútoku a Ukrajinci obnovili kontrolu nad klíčovou dopravní tepnou. Přestože z města samotného se stáhli, zaútočili na křídlech. Jeho jednotkám se pak podařilo donutit Rusy k ústupu, vytlačit je z lesa u Ivanivského a, jak uvedl,„částečně“ překročit kanál Severní Doněc-Donbas.
Jak si povšimlo i britské ministerstvo obrany, ofenziva na jižním i severním křídle od Bachmutu slavila dílčí úspěchy. Podle Meževikina ale zpomalila, protože armáda musí provést řadu opatření, jako je opevnění, odminování nebo vytvoření logistických tras, a to chce čas. Rusové navíc podle něj do oblasti přivedli zálohy, kterými nahradili zdecimované jednotky wagnerovců.
Pokud jde o stávající protiofenzivu, říká Meževikin, že Rusové se na ni připravovali dlouho. Postupovat vpřed je podle něj možné, ale je třeba střídat použití různých prostředků. „Jsou oblasti, které je potřeba projít pěšky, jsou oblasti, kde je potřeba využít techniku, pak pokračovat pěšky a zastavit kvůli logistice,“ popisuje. Velký nápor podle něj může přinést velké výsledky, ale za cenu velkých ztrát.
Právě proto si myslí, že šance na celkové vojenské dobytí obsazených území existuje, ale rozhodně ne najednou. „Pokud se nám bude i nadále dařit a nepřítel utrpí ztráty, v každém případě ho to donutí k politickým rozhodnutím a jednáním o ukončení války,“ je přesvědčený Meževikin. Myslí si ale, že pokud se ukrajinské jednotky přiblíží k hranicím, budou muset zahájit raketové údery také na území Ruska. Všechny nepřátelské zálohy a silné zbraně se podle něj nacházejí tam. „To jim dodá motivaci rychle se vzdálit,“ myslí si plukovník.
Říká, že si přeje mír, i když po těch letech bojů si ho už vlastně ani neumí představit. „Bojuji více než devět let, beru válku jako obyčejný život. Jít do civilu a nebojovat… Nevím, jak se tam budu chovat a jaký je tam život. Válka je už náš život,“ připustil Meževikin.
Bachmut se mezitím ocitl opět v epicentru bojů. Jak uvedl ve středu generální štáb ukrajinské armády na facebooku, ruské jednotky dál soustředí své hlavní úsilí ve směrech na Lyman, Marjinku a právě na Bachmut. V těchto oblastech se za jediný den odehrálo více než 30 bojových střetů. „Ve směru na Bachmut prováděli Rusové útočné akce bez úspěchu,“ popsalo velení ukrajinské armády. Plukovník Meževikin a jeho muži měli tak nejspíš už zase plné ruce práce.
