Uprostřed posledního lednového týdne roku 2019 se na Pražském hradě sešla „velká čtyřka“ České republiky, aby národu sdělila své poselství. Po novoročních obědech a výletech po světě se před námi rozkryl nový marketinkový formát. Zní to světově, velkolepě – „Velká čtyřka“, s velkým V. Vítězný tým ukázal, komu to tady teď patří. To hrdinné opojení však záhy opadne, když si do té čtyřky dosadíte čtyři konkrétní jména: Miloš Zeman, Andrej Babiš, Jaroslav Kubera a Radek Vondráček. Světovost je rázem fuč.

Vítejte na naší domácí pavlači ve společnosti našich furiantů. Jediné, co pánům skutečně nechybí, je nekonečné sebevědomí. Naproti tomu se jim nedostává pokory a profesionality. Ne, není to mezi nimi žádné velké přátelství, je to spíše spolčení kumpánů. Jsou si jisti, že jim projde vše, že jejich věrní voliči ocení okázalé rozhazování veřejných zdrojů, slibování všeho všem a nekonečné mediální a marketingové šarády. Stát prý šlape jako švýcarské hodinky, a celý svět na nás údajně závistivě kouká. Už zbývá jediné – oplotit si ten náš postnormalizační zázrak, v němž je sice trochu smrádeček, ale hlavně je tady ten náš klídek na práci. 

Pánové nám mimo jiné sdělili, že jsme pořád ještě v NATO a v EU. Uf. To jsme si oddechli. Nové smlouvy s Ruskem a Čínou zůstaly zatím asi v šuplíku. Vládním a hradním spojencům z řad komunistů a okamurovců to za chvíli nebude stačit. S jídlem roste chuť, a ta neskončí jen u zdaněných církevních restitucí. Soudruzi se derou z podpalubí ke kormidlu. Bývalé členství v KSČ a spolupráce se StB je v těchto kruzích něco jako kariérní předpoklad. Velkou čtyřku tvoří chřadnoucí provokatér, ambiciózní nikotinový veterán, agilní svazák s vizáží mladého Gottwalda a korupční legenda evropského formátu. To je skutečně unikátní sestava. V zákrytu jim tleská politický podnikatel z Japonska a stvořitelé dnešní vlády soudruzi z centrály v ulici Politických vězňů (jedna z mnoha absurdit českého příběhu), a pochopitelně taky „skromný“ všeználek z TV Barrandov. Panoptikum dokonáno jest. Bylo by to občas i rozverné a veselé představení, kdyby to nebylo tak vážné a osudové. A to se ve stejném čase dozvídáme o veletočích pana advokáta Hlíny z Moravy, přítele Babišovy dvojky. Na pražské scéně to vzal opravdu od podlahy, skutečná hlína. Babišův lesnický Uniles vrací státním Lesům nasmlouvané zakázky kvůli kůrovci a ostatní na to němě zírají. Každý den přináší jejich velkolepá story nové odhalené epizody, které stvrzují skutečné úmysly dnešní vládnoucí kumpačky. Ale lid jásá a již se šikuje do nových průvodů radosti, neboli povinného všelidového optimismu. Staré lásky nerazaví. Vítězí obludná manipulace, sázka na emoce a nízké pudy, a na touhu lidu z podhradí po vládě tvrdé ruky, která ochrání „obyčejné“ lidi. Těm se něco nasype, ale musí zůstat ještě půl miliardy na odměny věrným úředníkům a další půl miliardy na provoz jejich politických subjektů. A další miliardy na kdeco. Přidejte si k tomu ještě pevné dohody s ostatními slovensko-českými oligarchy (mediální, byznysové i politické) a můžeme zapomenout na nějakou otevřenou a férovou soutěž o přízeň voličů.

Vůdcovská polodemokracie je předsíní nové totality, byť v soft provedení v modelu 21. století. Velká čtyřka tomu otevírá dveře dokořán! A činí tak zcela vědomě. Žijeme bohužel v zemi, v níž nic není hanba. Lež je základním pracovním nástrojem lídrů, kteří se tak rádi dovolávají demokracie a svobodných voleb. A vy poražení, držte hubu a krok. Jako bych to už někdy slyšel. Velká čtyřka hraje falešnou hru, s falešnými fiktivními iluzemi, opět nic nového, jen má k tomu nové nástroje, jak se dostat lidem pod kůži. Dnešní propaganda si ve své obludnosti v ničem nezadá s tou, kterou zažili naši předci ve třicátých i padesátých letech minulého století.